Uprostřed pouště v Ománu našel vědecký tým předměty z doby kamenné, které pocházejí z období, kdy lidé kvůli klimatickým změnám migrovali mezi kontinenty.
Jak vypadal život lidí v období poslední doby meziledové, prozkoumal mezinárodní vědecký tým s českou účastí. Kamenné artefakty objevené v oblasti Hukf ve středním Ománu pocházejí z doby před asi 130 až 80 tisíci lety, tedy ze středního paleolitu.
Zatím se na této lokalitě při průzkumu v minulosti našly jen předměty mnohem mladší, tedy z doby před 12 až 5 tisíci lety. Artefakty tak staré jako nyní vědci ze středního Ománu až doposud neznali.
Náročný výzkum
Protože se tyto oblasti nacházejí v poušti, není možné určit stáří nálezů obvyklými způsoby. Jejich věk se proto odhadoval podle toho, jak se podobají nálezům z jiných míst. Mezinárodní tým vědců při určování stáří nálezů neporovnával jen podobnosti s jinými vzdálenými místy, ale také zkoumal, jak moc jsou artefakty na povrchu opotřebované. Různá úroveň mechanického i chemického zvětrání totiž naznačuje, že některé artefakty byly vystaveny vnějším přírodním vlivům déle než jiné.
Většina zkoumaných nástrojů ze středního paleolitu v Ománu má podle odborníků více podobností s nálezy ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů než s jinými místy v Ománu. To naznačuje, že tento region mohl být kulturně a geograficky oddělený, ale v období vlhčího klimatu do něj mohli občas přicházet lidé z jiných oblastí. Tuto teorii ale vědci musí ověřit dalším výzkumem.
Nástroje byly podle studie vyrobené takzvanou levalloiskou technikou, která se používala celou dobu kamennou, vlastně až do doby kolem roku 10 tisíc před naším letopočtem.
Jak žil člověk mezi ledovými dobami
Výsledky výzkumu pomáhají podle jeho autorů lépe porozumět prvním migracím moderního člověka z Afriky na další kontinenty. Ukazují také, jak byl či nebyl Homo sapiens schopen přizpůsobovat se klimatickým změnám, které v té době probíhaly a jež také s nejvyšší pravděpodobností tento pohyb vyvolaly.
„Výzkum připomíná, že je chybou si tyto migrační vlny představovat jako jednoduché šipky na mapách. Jednalo se zjevně o mnohem komplexnější proces adaptací, kulturních a geografických separací a opětovných setkání,“ uvedl hlavní autor studie Dominik Chlachula z Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně.
Výzkum vedla Univerzita La Trobe z australského Melbourne ve spolupráci s dalšími institucemi, mezi kterými byl právě i Archeologický ústav AV ČR.
