Vědci ze Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) v Labském dole zkoumají vliv lavin a sněhu na přírodu. Labský důl je jedním z nejfrekventovanějších lavinových území v Česku. Do odlehlého koutu Krkonoš – konkrétně do lokality Schustlerova zahrádka – se vydal také botanik Správy KRNAP Vojtěch Zavadil, aby provedl sněhový monitoring.
Pracovníci Krkonošského národního parku se v přírodním amfiteátru skal a prudkých strání v jedné z lavinových drah v nadmořské výšce okolo 1000 metrů snaží měřit výšku sněhu každých 14 dní.
„Svah má tady asi 26 stupňů, hloubka profilu je 153 centimetrů. Nahoře vidíte 13 čísel čerstvého sněhu, pak je umrzlá asi půlmetrová vrstva a pod ní naprosto nezpevněná vrstva, do které jde zarazit pěst. A to je přesně ten příklad nestabilních vrstev, po kterých může sjet desková lavina,“ řekl Zavadil.
Pro toho, kdo umí sníh „číst“, je lavinový profil ohromným zdrojem informací. Ze stěn sondy lze předpovědět nejen lavinové riziko, ale i třeba popsat dosavadní průběh zimy. Sníh vlivem teplot vzduchu, mechanického tlaku a dalších fyzikálních jevů prochází proměnou, což vede ke změně velikosti a struktury sněhových zrn a tím i k soudržnosti jednotlivých vrstev.
Jaký je vliv sněhu na rostliny?
V Krkonoších aktuálně platí mírný druhý stupeň lavinového nebezpečí z pětibodové mezinárodní stupnice. „Za tuto sezonu jsem tu asi po sedmé, od začátku roku po třetí. Dlouhodobý monitoring nám mnohé řekne o vlivu sněhu na vegetaci,“ uvedl Zavadil, když sestupuje zpět do sondy – na dno přes metr hluboké sněhové jámy.
Laviny jsou v Krkonoších nezastupitelným přírodním činitelem, který významně ovlivňuje rozmanitost hor. Zjednodušeně řečeno laviny působí jako zahradník a výrazným způsobem modelují tvář hor. Když nastanou vhodné podmínky a lavina se utrhne, vyčistí celý svah od vzrostlých stromů a keřů. To vytváří podmínky pro existenci vzácných vysokohorských rostlinných druhů, které potřebují volné prostranství.
Laviny také přispívají k existenci takzvaných Krakonošových zahrádek – botanicky pestrých lokalit na lavinových drahách v závětří ledovcových karů. „Laviny nám tady udržují bezlesí, krásně je tady vidět, kde laviny padají. Na lavinové dráhy se tady váže třeba vzácný endemický poddruh střemchy,“ řekl Zavadil.
Kilometrová lavina k horám patří
Nedaleko od místa, kde Zavadil pracuje, se v roce 1956 utrhla mohutná lavina, která je někdy označovaná jako vůbec největší v novodobé historii Krkonoš. Utrhla se z Harrachovy jámy a zničila devět hektarů lesa, vytvořila přes 1,3 kilometru dlouhou dráhu a setrvačností vyjela přes koryto Labe do protisvahu. Sníh z laviny v údolí krytý kořeny a kmeny vydržel prý až do příští zimy.
V Krkonoších je lavinová činnost i přes malou nadmořskou výšku pozoruhodně intenzivní, na obou stranách hor je zmapováno přes sto míst o celkové rozloze 554 hektarů, kde se lze setkat s lavinami. Například to jsou oba svahy Kozích hřbetů, závěr Kotelních a Labských jam, Úpská jáma v Obřím dole, svahy Dlouhého a Modrého dolu, na polské straně Sněžné jámy, Kociol Lomniczki a Bialy Jar. Právě v lokalitě Bialy Jar se stalo 20. března 1968 vůbec největší lavinové neštěstí v dějinách Krkonoš. Lavina si tam vyžádala 19 obětí.
