Laviny připraví o život každý rok po celém světě průměrně 150 lidí – nejčastěji jde o lyžaře, snowboardisty a turisty. V minulosti však byly následky lavin mnohem horší.
Mohlo by se zdát, že laviny jsou čistě přírodním jevem, s nímž člověk nemá příliš společného. Ale laviny s tragickými následky spustí až v 90 procentech případů člověk. Strhne ji neopatrný lyžař, horolezec nebo jiná lidská činnost. Na rozdíl od toho, co ukazují filmy, ale v reálném světě lavinu nezpůsobí hlasité zvuky. Faktorů, které ovlivňují vznik a pád laviny, je celá řada, člověk je jedním z nich. Co tedy hraje roli v tom, jak a kdy laviny vznikají?
Sklon. Nejčastěji laviny padají ze svahů se sklonem 30 až 45 stupňů. Na svazích s vyšším sklonem se už sníh nedrží. Může se však dát do pohybu i ze svahů s mnohem menším sklonem, třeba i okolo 10°. Typicky se to stává v arktických oblastech při prudkém jarním tání.
- Nejrychlejší lavina padala rychlostí 402,3 km/h. Stalo se to při erupci sopky st. Helens ve státě Washington 18. května 1980.
Zásadní jsou vlastnosti sněhu. Velká vrstva prašanu se může uvolnit v podobě prachové a vířivé laviny. Ty svým tvarem mohou připomínat bouřkové mraky. Prachové laviny jsou obecně velmi rychlé, dosahují rychlosti až kolem 150 až 300 kilometrů za hodinu. Jsou obrovské a mohou obsahovat až 10 milionů tun sněhu!
Laviny po svazích spíš tečou nebo kloužou a připomínají sesuvy půdy. Ty, které jsou tvořené těžkým a mokrým sněhem, mají rychlost výrazně nižší, nejčastěji do 75 km/h. Sníh působí větším tlakem. Z mokrého sněhu se často tvoří deskové laviny, které se uvolňují z větší plochy svahu.
- Zdaleka nejčastější příčinou úmrtí v lavině jsou traumatická zranění – tedy zlomeniny, orgány rozdrcené kameny či kmeny, které jsou v lavině. Případně náraz nebo pád velkou rychlostí, když vlna člověka strhne. Pokud sníh svou oběť uvězní, hrozí zadušení. I kdyby se člověk ocitl ve vzduchové kapse, hrozí smrt z nedodstatku kyslíku: v těle se nahromadí kysličník uhličitý. S každou hodinou se navíc zvyšuje riziko úmrtí z podchlazení. Závažné následky mohou mít i prachové laviny, když se ostré a chladné krystalky ledu, jimiž jsou tvořeny, dostanou do plic.
Stabilitu ovlivňuje i struktura sněhu. Pokud je dobře propojený a homogenní, je pravděpodobnost pádu laviny výrazně nižší, naopak riziko roste, když se v profilu nachází různé vrstvy, které oddělují starší a nový sníh. Horní vrstva se tak nemusí dobře provázat se starším sněhem a může se podélně uvolnit.
Stabilita sněhu je dána i teplotou. Dlouhotrvající mráz prodlužuje riziko pádu. Růst teplot a přímý sluneční svit nejprve snižuje soudržnost sněhu, při opakovaném oteplování a ochlazování dochází k sesedání a zpevňování sněhové pokrývky.
Kdo nás chrání před lavinami
Ve většině Evropských států se používá sjednocená pětidílná stupnice lavinového nebezpečí. U nás se tato stupnice používá od roku 2005 a pravidelná předpověď se připravuje pro Krkonoše a Jeseníky, v obou oblastech dnes s mírným stupněm nebezpečí. Vysoký, ojediněle velmi vysoký stupeň platí pro severní polovinu Norska. Nejrizikovější je z pohledu množství úrazů třetí stupeň.
Malé dějiny lavin
První zmínky o lavinovém neštěstí pocházejí od římského historika Livia, který podal písemné svědectví o přechodu kartaginského vojevůdce Hanibala přes Alpy, velmi pravděpodobně průsmykem dnes označovaným jako Malý Svatý Bernard v roce 218 před Kristem. Hanibal byl zasažen mohutnou lavinou, která zahubila mnoho jeho vojáků i slonů.
První záznam o lavinovém neštěstí v Čechách pochází pravděpodobně z roku 1456. Jistý Benátčan se ten rok vydal z Vrchlabí do nitra Krkonoš za zlatem a drahým kamením. V Obřím dole pak našel vymýcenou paseku a mnoho lidských koster. Některé z nich měly mezi kostmi prstů zlatý písek a drahé kameny, vydolované z úbočí Sněžky.
Nejstarší doložitelná zpráva o úmrtí v lavině pochází ze Sklenářovic. 15. února 1655 se strhla lavina na dvě chalupy. Zahynulo 8 lidí, 7 dalších zasypaných se podařilo zachránit.
Co jste nevěděli o lavinách
- Nejrychlejší lavina pak padala rychlostí 402,3 km/h při erupci sopky st. Helens 18. května 1980 ve státě Washington.
- Největší lavina se uvolnila z hory Huascarán při zemětřesení 31. 5. 1970. Odhaduje se, že zahynulo až 20 tisíc lidí včetně čtrnáctičlenné skupiny československých horolezců.
- Laviny byly používány i jako zbraň, a to za první světové války v Alpách. Italští i rakouští vojáci ostřelovali zasněžené svahy tak, aby uvolnili lavinu, která smete protivníka. Kvůli lavinám zahynulo v Alpách přes 10 tisíc vojáků.
- Na laviny velmi bohatá byla zima 1950/1951, v rakouských a švýcarských Alpách spadlo za tři měsíce 649 velkých lavin, které si vyžádaly 256 životů a způsobily velké škody. 20. ledna 1951 zasáhlo švýcarské městečko Andermatt šest různých lavin za pouhou hodinu a zahynulo zde 13 lidí.
