„Příjmením jsem Marcella, křestním Quintino.“ Několikrát během nepochopeného telefonátu restauratér ze Silvi Marina uváděl své osobní údaje. Byla středa 18. ledna 18:20 a hotel ve střední Itálii byl hodinu pohřbený pod lavinou. Marcellovi však úředník prefektury na druhém konci telefonu otráveným hlasem opakovaně tvrdil, že „Hotel Rigopiano ale nespadl“ a že „tahle povídačka už tu koluje od rána“.
„Hotel Rigopiano nespadl.“ Přepis volání o pomoc odhaluje tragické nedorozumění
O povídačku nešlo a trosky hotelu ve městě Farindola záchranáři prohledávají dodnes. Lavina si tam vyžádala už 16 obětí, další osoby se ale stále pohřešují. Kvůli přívalům sněhu, které zcela zablokovaly okolní silnice, se první pomoc dostala na místo neštěstí až po několika hodinách.
Ředitel hotelu Rigopiano několik hodin před neštěstím naléhavě žádal úřady o pomoc. Učinil tak po prvním z několika zemětřesení, jež střední Itálii ten den postihlo. Podle svědectví dvou přeživších se většina lidí nacházela v okamžiku pádu laviny v přízemí čtyřpatrové budovy. O hrozící lavině věděli a čekali, až budou moct odjet.
Majitel restaurace Quintino Marcella, jehož zaměstnanec byl v hotelu ubytován, řekl, že mu kuchař Giampiero Parete ve středu večer volal a žádal o pomoc. Řekl mu, že sám se zachránil, ale že jeho žena a děti zůstaly uvnitř hotelu zavaleného lavinou. „Volal mi a říkal: 'Pomoz mi, spadla lavina a hotel pod ní zmizel, je pod ní pohřbený. Jsme tady dva, zavolej záchranáře',“ sdělil Marcella.
Okamžitě proto telefonoval na policii a prefekturu. Tamní středisko pro záchranné operace mu sdělilo, že z hotelu asi před dvěma třemi hodinami volali a řekli, že je vše v pořádku. Marcella pak obvolával pohotovostní čísla, ale nikde ho nebrali vážně.
„Hasiči už Rigopiano ověřovali, spadla stáj v Martinelli“
Úředník, se kterým Marcella telefonoval, považoval informaci o zasypaném hotelu za mylnou. Ten samý den se totiž již objevila zpráva, že několik kilometrů od hotelu se v Martinelli zřítila stáj, kterou vážně poškodilo předchozí zemětřesení.
List La Repubblica přinesl přepis telefonátu, kterým Marcella žádal o pomoc:
Marcella: „Slyšíte mě?“
Úředník: „Ano, slyším vás.“
Marcella: „Příjmením jsem Marcella, křestním Quintino. Můj kuchař mi posílal zprávu přes WhatsApp, že hotel Rigopiano spadl, nic tam nezůstalo… Má tam ženu, malé děti… udělejte něco, hned tam jeďte.“
Úředník: „Tahle zpráva se nám tu objevuje od rána, hasiči už Rigopiano ověřovali, spadla stáj v Martinelli.“
Marcella: „Ne, ne! Můj kuchař mě kontaktoval přes WhatsApp před pěti minutami, jsou tam děti.. brečí v autě… myslí to vážně, prosím.“
Úředník: „Poslyšte, nemáte jeho číslo? Nechte mi jeho telefon, ale tohle tu máme od rána, tenhle příběh, zjistili jsme, že spadla stáj. […] Kdo je ten kuchař?“
Marcella: „Giampiero Parete. Ten z pizzerie, je to Ginův syn…“
Úředník: „Ano, toho znám, dobře ho znám, znám jeho matku. Ale tohle už tu řešíme od rána, 118 (tísňová linka) mi potvrdili, že s manažerem mluvili před pár hodinami, a znovu vám říkám, nic nespadlo, všichni jsou v pořádku.“
Marcella: „Ale jak je to možné?“
Úředník: „Tak si z vás někdo dělá legraci… […] Před dvěma hodinami mám potvrzené, že 118 mluvili s hotelem. Nelžu vám. Kdyby spadnul, myslíte, že bychom pořád seděli tady?“
Marcella: „Dejte mi k telefonu nadřízeného…“
Úředník: „Nevím, jestli si uvědomujete celou situaci, máme na ulicích lidi, lidi s dialýzou, seniory… zkuste kontaktovat nadřízeného. Na shledanou.“