Někteří lidé, kteří prodělali nemoc covid-19, mívají neurologické problémy – nový koronavirus tedy nějakým způsobem dokáže ovlivnit i jejich mozek. Vědci se snaží tento fenomén lépe pochopit, zatím se jim ale nedaří odhalit klíčové mechanismy.
Koronavirus má dopad i na lidský mozek. Přibývá důkazů, klíčové mechanismy vědci ale nechápou
Pětapadesátiletá žena byla až do nákazy novým koronavirem duševně zcela zdravá. V tomto věku se ještě psychózy typicky neobjevují, ona přesto viděla ve svém domě lvy a opice. Postupně se stávala stále více dezorientovanou a agresivní vůči svému okolí, podezírala svého manžela, že je někým jiným, než se zdá. Podobných případů u lidí s covidem je více – ale pro lékařskou vědu jsou zatím záhadou.
Na počátku pandemie měli lékaři dost problémů s tím, aby pochopili základní mechanismy nemoci, udrželi nemocné naživu a zabránili těm nejhorším poškozením plic a oběhového systému. Už tehdy se ale objevovaly první náznaky poškození nervové soustavy: někteří pacienti s covidem zažívali delirium – byli zmatení, dezorientovaní a podráždění.
V dubnu vznikla první studie na toto téma; zveřejnili ji japonští vědci, kteří popsali případ člověka s covidem a záněty v mozku. Další zpráva jen o něco později upozornila na případ pacienta se změnami v takzvané myelinové pochvě, která je součástí mozku a její poškození se objevuje například u sklerózy.
„Neurologické symptomy této nemoci jsou stále děsivější a děsivější,“ uvedla pro odborný žurnál Nature neurovědkyně Alysson Muotriová. Od té doby totiž mezi další problémy přibyly i mozkové mrtvice, krvácení do mozku a ztráta paměti. Tyto problémy se samozřejmě objevují u řady vážných nemocí, problém je, že rozsah koronavirové pandemie je tak velký, že se tyto stavy mohou objevit podle Nature u desítek tisíc lidí, u některých doživotně.
Už se ví, že virus může proniknout do mozku a infikovat ho – zatím ale není jasné, jak často to dělá a zda jsou zdravotní problémy opravdu důsledkem přímo viru v mozku. Neurologické potíže totiž mohou být také důsledkem nadměrené stimulace imunitního systému. „Klíčové je zjistit, jak to je, protože oba scénáře vyžadují zcela odlišný přístup,“ uvedl pro Nature neurolog Benedict Michael.
Mozek a virus
Právě tým tohoto britského vědce patřil k prvním, které se neurologickým problémům spojeným s covidem věnovaly. Už v červnu popsali ve studii 125 osob, které měly nemoc covid-19 a objevily se u nich neurologické nebo psychologické problémy. Zjistili, že 62 procent z nich mělo nějaké poškození zásobování krví (krvácení nebo mrtvice) a 31 procent trpělo změnou duševních stavů. Psychózy se objevily jen u deseti lidí, časté ale byly záněty.
Nečekané ale bylo, že ne všichni s neurologickými symptomy měli těžký průběh nemoci ani nebyli hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče. „Našli jsme skupinu mladších lidí bez typických rizikových faktorů, kteří měli mrtvice, a také pacienty se změnami duševního stavu, pro něž nemáme jiná vysvětlení,“ uvedl Michael.
K podobným výsledkům dospěla i další studie na 43 pacientech s neurologickými problémy po covidu. Podle hlavního autora této práce Michaela Zandiho ukazují některé zákonitosti spojené s tímto fenoménem: nejčastěji se objevují mrtvice a záněty, které se mnohdy mohou projevit ve vážnější formě takzvané postinfekční encefalomyelitidy. A někteří z nejvážněji postižených pacientů měli jen slabý průběh nemoci. „Právě mozek je u nich hlavním cílem viru,“ dodal Zandi.
Další projevy jsou velmi pestré, ale objevují se jen ve velmi malém množství – podobné se objevovaly také u přeživších po předcházejících smrtících koronavirech MERS a SARS.
Jak je to časté?
Klíčové je, jak často se tyto vážné zdravotní problémy objevují. Vědci přiznávají, že to nevědí. U SARSu to bylo v 0,04 procenta případů, u MERSu v 0,2 procenta případů. U obou těchto nemocí bylo ale nakažených velmi málo, takže není jasné, jak s těmito daty pracovat. Pokud by se nový koronavirus choval podobně, znamenalo by to, že z 28,2 milionu případů covidu-19 by neurologické problémy mohlo mít mezi deseti tisíci a 50 tisíci pacientů.
Vůbec největší záhadou ale je, jak dokáže virus vůbec do mozku proniknout. Jeho mechanismy nejsou známé, ale vědci by je znát potřebovali – právě na tom totiž záleží správný postup léčby.