Když byla Evropa poprvé kolonizována zemědělci, kteří sem přišli z oblasti Blízkého východu, dostali se sem s nimi zřejmě i jejich psi. A ti zřejmě zlikvidovali původní evropskou psí populaci, tvrdí nová vědecká studie.
Kam zmizeli původní evropští psi? Vědci odhalili záhadu starou 11 tisíc let
Asi před 11 tisíci lety začala velká migrace z Blízkého východu do Evropy. Tehdy se neolitičtí zemědělci z oblasti takzvaného Úrodného půlměsíce (tedy dnešní Egypt, Sýrie, Libanon, Izrael a Irák) začali usazovat také v Evropě, zpočátku především ve Středomoří. Jak tito úspěšní „krotitelé půdy“ osidlovali nové země, přiváželi si také ze svých starých vlastí svoje domestikovaná zvířata i kulturní rostliny.
Ale dlouho nebylo jasné, jestli si kromě ovcí, koz, ječmene nebo luštěnin přivedli také vlastní psy – anebo využívali ty, které už v Evropě našli u starších obyvatel světadílu. Evropa byla totiž psů plná už desítky tisíc let předtím, než došlo k neolitické revoluci v zemědělství; využívali je místní lovci a sběrači.
Nová studie, která vyšla v odborném časopise Biology Letters, ukazuje na základě studie genetického materiálu, že původní psi z kontinentu pomalu mizeli. Nakonec je zcela nahradili psi, kteří přišli z jihovýchodu společně s neolitickými kolonizátory.
„Milujeme své psy a často se s nimi identifikujeme,“ uvedl v tiskové zprávě Greg Larson, který je spoluautorem studie. Tento paleontolog z Oxfordu dodává: „Není tedy úplně překvapivé, že lovci-sběrači v Evropě měli jeden druh psa, ale zemědělci na Blízkém východě měli úplně jiný druh psa.“
Co prozradila DNA
Aby získali fakta, na jejichž základě tohle vědci mohli říct, museli nejprve prostudovat kosterní pozůstatky přibližně stovky psů objevených na archeologických nalezištích v Evropě. Paleontologové pátrali po zvláštní psí mitochondriální haploskupině, která by se vyskytovala u psů neolitických zemědělců – a pak se snažili vysledovat, jak se v Evropě vyvíjela.
Ukázalo se, že před příchodem zemědělců z Blízkého východu sdíleli všichni psi v Evropě stejné genetické předky, měli všichni takzvanou haploskupinu C. Poté, co se zemědělci na evropský kontinent dostali, ale byla tato skupina postupně vytlačována haploskupinou D. A právě ta se stala základem psích plemen, která pak v Evropě žila.
Data o šíření této haploskupiny jsou v souladu s tím, co víme o postupu těchto prvních zemědělců do Evropy: nejprve se objevila na jihovýchodě Evropy, pak postupovala směrem do severní a západní Evropy. Celý tento proces trval několik tisíc let.
Proč ale k této výměně psů za jiná plemena došlo, není úplně jasné. Vědci chtějí nyní zkoumat psí DNA podrobněji, aby pochopili, jestli neměla plemena zemědělců nějakou výhodu nad těmi původními, anebo zda byla tato proměna jen čistě kulturní. Tedy zda je možné, že by lidé dávali přednost svým původním psům, i když jim evropské podmínky nevyhovovaly.
Psi v Americe
Velmi podobné výsledky už letos podala jiná vědecká práce, která vyšla v červenci v odborném časopise Science. Ta se věnovala psům v Americe a ukázala, že také tam došlo s novými obyvateli k úplné výměně psích plemen.
