Velký bílý žralok tráví u dna mnohem více času, než se očekávalo. Ukázala to vůbec první podrobná studie o potravě velkých bílých žraloků žijích u východního australského pobřeží.
„V žaludcích žraloků jsme našli zbytky různých druhů ryb, které obvykle žijí na mořském dně nebo se ukrývají v písku. To znamená, že žraloci musí strávit velkou část svého času hledáním potravy těsně nad mořským dnem,“ uvedl hlavní autor Richard Grainger z univerzity v Sydney.
„Stereotyp hřbetní ploutve lovícího žraloka nad hladinou zřejmě není příliš přesným odrazem reality,“ řekl vědec. Studie, která byla zveřejněna v pondělí 8. červa, tedy na Světový den oceánů, v časopise Frontiers in Marine Science, je důležitým příspěvkem k pochopení stravovacích a migračních návyků žraloků.
Spoluautor studie Vic Peddemors výsledky komentoval: „Zjistili jsme, že pro mladé žraloky jsou hlavní kořistí ryby ze středně hlubokých vrstev vody – zejména je to losos australský. V jejich žaludcích jsme ale našli důkazy, že i oni se živí zvířaty z mořského dna nebo jeho blízkosti.“
Podle Graingera tento důkaz odpovídá údajům, které už přírodovědci měli ze sledování žraloků bílých pomocí čipů – také tato data naznačovala, že žraloci tráví hodně času hluboko pod hladinou.
Tato studie zkoumala obsah žaludku 40 mladých žraloků bílých ulovených v programu NSW Shark Meshing Program. Vědci pak získané výsledky porovnali s publikovanými údaji o potravě těchto žraloků z dalších míst na světě, zejména z Jižní Afriky. Výsledkem bylo, že vytvořili jakousi nutriční tabulku pro celý tento druh.
„Když lépe porozumíme stravě těchto stále ještě záhadných predátorů ve vztahu k jejich migračním vzorcům, nahlédneme tak blíže do toho, co vede ke konfliktům mezi lidmi a žraloky. A také se dozvíme, jak můžeme tento druh nejlépe chránit,“ uvedl Gabriel Machovsky-Capuska, který na studii spolupracoval.
Co žere žralok
Podle výsledků studie je strava žraloků bílých velmi různorodá – kromě lososů se ve žraločích vnitřnostech našly stopy také po dalších rybách. Byli to například úhoři, tresky merlang, cípalové hlavatí nebo pyskouni.
„Zjistili jsme ale, že důležitou složkou jejich stravy jsou také paryby – včetně malých rejnoků. Loví také manty, ale to může být pro žraloky obtížné vzhledem k tomu, jak rychle dokážou plavat,“ uvádí studie.
Studie zjistila, že typická potrava žraloků vypadá takto:
Ryby žijící ve volném oceánu, například australský losos: 32,2 %
Ryby žijící na dně, jako jsou nebehled, jazyk nebo zploštělec: 17,4 %
Ryby žijící na korálových útesech, jako jsou třeba pyskouni: 5,0 %
Paryby, jako jsou například rejnoci: 14,9 %
Zbytek tvořily neidentifikované ryby anebo jen výjimečně lovená kořist. Podle Graingera mezi tyto tvory patří například mořští savci, jiní žraloci nebo hlavonožci (například sépie a chobotnice). „Lov větší kořisti, včetně jiných žraloků a mořských savců, jako je delfín, není pravděpodobný do doby, dokud žraloci nedosáhnou délky asi 2,2 metru,“ doplnil Grainger.
Vědci také zjistili, že větší žraloci častěji konzumují potravu s vyšším obsahem tuku. Příčinou je zřejmě větší spotřeba energie, kterou spalují během migrace oceánem. „To odpovídá mnoha dalším výzkumům, které jsme provedli a které ukázaly, že si divoká zvířata, včetně predátorů, vybírají stravu vyváženou velmi přesně tak, aby vyhovovala jejich nutričním potřebám,“ doplnil spoluautor práce profesor David Raubenheimer.
