Prehistorické skalní malby jsou mimořádně působivé. Vznikaly sice před desítkami tisíc let, ale ukazují značné znalosti i schopnosti svých tvůrců. Některé z těch nejdokonalejších jsou ponořeny do černočerné hlubiny jeskyní, k některým se sotva lze dostat, natož pak ocenit jejich uměleckou hodnotu. Odpověď na to, proč vznikly právě tam, hledali Jafit Kedarová a Ran Barkai z telavivské univerzity, informoval izraelský deník Haarec.
Jeskynní malby vznikaly ve stavu změněného vědomí, ukazuje výzkum. Mozek bez kyslíku byl tvořivý
Závěry vědci otiskli ve specializovaném časopise archeologie Time and Mind. Položili si otázku, co vedlo před desítkami tisíc let obyvatele jeskyní k tomu, aby se nořili do hloubky podzemí a malovali na zdi. A dospěli k závěru, že svou roli mohlo sehrát prostředí s malým obsahem kyslíku. Nebo že tak mohli komunikovat s domnělými obyvateli světa v podzemí. Nemalovali pro ostatní členy svého kmene, ale aby udrželi kontakt s vesmírem.
Často tvořili ve stavu euforie. Aby totiž v temnu něco viděli, zapalovali louče, které odebíraly z prostor kyslík, což mělo vliv na stav vědomí přítomných.
GALERIE
Altamira znovu otevře svou cestu do pravěku
U člověka vyvolávají mimořádné vidiny také halucinogeny a mnozí moderní umělci raději odmítli odvykací kúry, než aby nechali vyhasnout zdroj inspirace.
Drogy a pravěké umění
Už dříve experti předpokládali, že umělci z doby kamenné užívali omamné látky, ale nic se nenašlo. S výjimkou halucinogenu, který se používal v prehistorickém období v Kalifornii, kde umělci žvýkali durman.
Když Jafit Kedarová zkoumala jeskynní malby v Evropě, řekla si: „Proč vcházeli do té tmy, do takového odloučení, někdy i kilometr do nitra? Ty jeskyně nahánějí strach, jsou tam úzké průchody, neustále jsem si o něco otloukala hlavu.“ A Kedarovou také napadlo, že louče zapálené v nevětraných prostorách mohly vyvolat nedostatek kyslíku, jehož důsledkem mohly být halucinace a další vjemové poruchy, aniž by dotyčný požil drogu.
Když si to ti lidé uvědomili, umělci mezi nimi pak mohli tento stav vyhledávat záměrně.
Ne všechny jeskynní malby vznikly v hlubokém temnu, některé jsou u vchodů do jeskyň nebo pod skalními převisy. Mnohé jsou ale v prostorách, kde by byl člověk bez louče slepý jako netopýr. A právě tam jsou jedny z neúžasnějších skalních maleb.
Kedarová s kolegy test efektu kouře na množství kyslíku v podzemí neprováděla, protože to není bezpečné. Využila ale znalostí lidí pohybujících se v prostředí s malým množstvím kyslíku, jako jsou piloti nebo horolezci. Tým také mohl simulovat podmínky v úzkých jeskyních s pomocí softwaru vytvořeného pro archeology a techniky, kteří například řeší ventilace v podzemních parkovištích.
Prokázalo se, že když se zapálí oheň v prostorách s úzkým vchodem, koncentrace kyslíku rychle klesá. Projevem hypoxie může být halucinace i pocit vystoupení z vlastního těla. Jakmile to lidé zakusili, vstupovali do pochmurného prostředí s ohněm s vědomím, že jeskyně poskytující málo kyslíku je místem přechodu k jinému druhu bytí, ontologickým prostorem, který prvním „lidským bytostem poskytoval spojení s vesmírem“, stojí v publikované studii.
Ocitali se v extázi a mohli věřit, že komunikují s jinými bytostmi, duchy nebo předky. „Skála byla membránou, tkání spojující svět zde a nyní s podsvětím za ním. Podsvětím nikoli jako peklem, ale světem plnosti, blahobytu a růstu,“ soudí vědci.