Podle nové studie využívají rypouši severní v hlubinách Tichého oceánu sonarovou observatoř Ocean Networks Canada jako signál, pomocí kterého se snadno dostanou k hostině.
V kaňonu Barkley, v hlubině přes 645 metrů pod hladinou, kam už pronikne jen několik opatrných paprsků slunečního světla, se něco děje.
Temnou vodou problikne pár záblesků rudého světla a tento neobvyklý jev přiláká pozornost ryb na stovky metrů daleko. Pak se ze tmy vynoří obří čtyřmetrový stín. Rypouš. Predátor se vrhne na zmatené ryby, několik jich uchopí do čelistí a odpluje s večeří zpět do temnoty.
Přesně tohle nafilmovaly kamery mořských biologů, kteří v letech 2022 a 2023 studovali, jak reagují ekosystémy na podmořskou sonarovou stanici v Tichém oceánu u západního pobřeží Britské Kolumbie. Věnovali se hlavně rybám a bezobratlým, které mohli sledovat nejlépe – zajímalo je, jak zvířata přizpůsobují své chování světlu a sonarovým vlnám ze stanice. Jenže výzkum jim opakovaně narušovala obří těla, která bleskurychle vplula do záběru kamery, a když z objektivů zmizela, vždy ubylo i několik ryb.
Vědci záběry analyzovali a na řadě z nich dokázali jasně identifikovat rypouše severní, masivní ploutvonožce z čeledě tuleňovitých. Studie, která vyšla v časopise PLOS ONE, je prvním vizuálním důkazem, jak tito plaší predátoři loví v mořských hlubinách a jak důmyslně přitom využívají lidmi vyrobená zařízení.
Celkem biologové zaznamenali na kameru a hydrofony nejméně osm samců rypoušů ve věku čtyři až sedm let, kteří lovili kořist u podmořské kabelové observatoře ONC NEPTUNE. „Máme silné podezření, že se rypouši naučili spojovat sonarový hluk z výzkumného přístroje s přítomností potravy,“ uvedli autoři. V podstatě ho pak využívají jako zacinkání zvonečku, které zve k hostině.
Jako pozvánka na večeři
„Zdá se, že rypouši používají tento zvuk k vyhledání oblasti s kořistí a mohou využívat ryby vyrušené světly kamer, zejména pak chmurnatky tmavé, což je jejich oblíbená potrava, jak je vidět na videozáznamech,“ popsala mořská bioložka Héloïse Frouin-Mouyová, která výzkum vedla.
Potvrzuje to fakt, že čtyři identifikovaní rypouši se v průběhu deseti dnů k místu opakovaně vraceli a využívali infrastrukturu ke stále efektivnějšímu hledání potravy. „Dokázali jsme je rozpoznat jako jedince, takže jsme je pracovně pojmenovali podle členů skupiny The Beach Boys, abychom mohli odlišit četnost návštěv a jejich zvyky,“ doplňuje vědkyně.
Dospívající samci, kteří lokalitu navštěvovali, se převážně zaměřovali na aktivně plovoucí chmurnatky a ignorovali více než desítku dalších možností rybí kořisti. Zajímavé také je, že se podařilo zaznamenat, že někteří rypouši vydávají při pronásledování kořisti nízkofrekvenční zvuky, jako by mručeli radostí.
