Svrchní část ledovce Presena v italských Alpách mění barvu na světle růžovou. Příčinou jsou zelené řasy chlamydomonas nivalis, které se vyskytují jak v Alpách, tak i v oblastech kolem severního polárního kruhu, ale také v Antarktidě. Toto zbarvení je sice vizuálně působivé, naznačuje však současně zranitelnost ledovce klimatickými změnami.
Italský ledovec se zbarvil na růžovo. Na pohled hezké, z hlediska klimatu varovné, říkají vědci
Ledovec Presena je vyhlášená italská oblast, která má jako jedna z mála podmínky vhodné i na letní lyžování. Na jaře a v létě se ale výjimečně zdejší sníh mění na růžový - stává se to za kombinace několika okolností, které podporují růst těchto řas. Musí nastat ideální mix tepla a světla a řasy také potřebují dostatečné množství vody, aby se mohly rozmnožovat. Pod sněhem a ledem jsou za normálních okolností neaktivní, ale během léta se mohou začít množit a zbarvit bílý sníh různě bizarními pigmenty.
Řasy chlamydomonas nivalis jsou za normálních okolností zelené, ale když jsou vystavené ultrafialovému záření, mění svou barvu na růžovou až červenou.
Letošní zbarvení je výrazně růžové, zasahuje rozsáhlou část ledovce. A protože má tmavší barvu než normální bílý sníh, více sníh ohřívá (světlý povrch odráží více světla, tmavší ho více absorbuje) - a tím přispívá k tání sněhu a ledu. A to má podle italských expertů negativní dopad na stabilitu ledovce v již tak zranitelném regionu.
Jak velký je vliv tmavší barvy sněhu na tání ledovců, není zatím zcela jasné - existuje několik studií, které jí přisuzují velký význam, ale současně upozorňují, že je zapotřebí dalšího detailnějšího výzkumu k potvrzení těchto předpokladů.
Řasy pod mikroskopem
Zatímco světlý sníh odrazí asi 80 procent paprsků, u tmavšího to může být výrazně méně, podle výše uvedené studie asi o 13 procent.
Ohrožené Alpy
V červnu letošního roku vyšla rozsáhlá studie v odborném časopise Nature, která popsala, že z alpských ledovců v důsledku klimatických změn zmizela přibližně šestina ledu - a to pouze od přelomu milénia.
V letech 2000 až 2014 ztratily ledovce v Alpách 17 procent své ledové hmoty, což je v absolutních číslech 22 kilometrů krychlových. Obzvlášť postiženy jsou v tomto ohledu švýcarské Alpy.
Vědci ve studii zkoumali poprvé celé alpské pohoří, nikoliv pouze jednotlivé ledovce či regiony. Využili při tom snímky z radarových satelitů a vytvořili trojrozměrné modely povrchu Země, které pak zkombinovali s fotografiemi pořízenými optickými satelity. Tím mohli změřit rozlohu ledovců i jejich tloušťku. „Výhodou je, že lze takto posuzovat celkový objem ledovců,“ uvedl geograf Christian Sommer.
Nejvyšší ztráty ledu byly zaznamenány u ledovců ve švýcarských Alpách. „Mají největší ledovcovou plochu a současně největší tempo odtávání,“ řekl Sommer. V nižších polohách odtaje povrch Aletschského ledovce, největšího v Alpách, každoročně o pět metrů. „V nejvyšších polohách Centrálních Alp se naopak zdá, že ledovec ještě neodtává,“ říká Sommer.
Zcela jinak je tomu v okrajových částech Alp, kde badatelé zaznamenali ústup ledovců i ve vyšších polohách. „Vypovídá to o tom, že okrajové oblasti budou prvními regiony, které budou v budoucnu bez ledu,“ tvrdí Sommer.
Data podle něj umožnila posoudit vývoj většiny z téměř čtyř tisíc alpských ledovců. Dovolují také předpovídat objem odtátého ledu v letních měsících, což je pro mnoho zemí důležité z hlediska zásobování vodou či získávání elektrické energie. „Má to i dopady mimo alpský prostor, neboť to ovlivňuje vodní režim některých velkých evropských říčních systémů s původem v Alpách,“ dodává vědec.