Hroch je považovaný za pomalé a neobratné zvíře. Nový výzkum ale ukázal, že věda běžecké schopnosti těchto velkých tlustokožců výrazně podcenila.
Hroši jsou podle nové studie vědců z londýnské Královské veterinární univerzity mnohem lepší běžci, než se zdálo. Přestože je hroch pátý nejtěžší suchozemský savec, když klusá maximální rychlostí, opustí všechny jeho končetiny zemi.
Vědci dospěli k tomuto překvapivému zjištění, když analyzovali 169 videozáznamů rychlého pohybu 32 různých hrochů. Biologové nikdy nepozorovali, že by hroši používali cval, ale místo toho využívali prakticky jenom klus. I při této formě běhu se zvládnou dostat do krátké fáze, kterou autoři označují jako „vzdušnou“, kdy se od země odlepí všechny čtyři končetiny. Při maximální rychlosti strávili hroši až patnáct procent každého kroku zcela ve vzduchu. Až doposud přitom přírodovědci o této vzdušné fázi nevěděli, respektive ji nepopsali.
Klusající tlustokožci
Podle vědců je hroší záliba v klusu velmi neobvyklá, zejména u těch nejtěžších suchozemských savců. Například nosorožci a žirafy, podobně jako koně, mění různě krok, klus a cval. Klus mohl být poměrně rozšířený u velkých dinosaurů s dlouhým krkem. Jak si hroši tedy tento pohyb vyvinuli a proč to vědcům tak dlouho unikalo?
Na obě otázky je překvapivě stejná odpověď: rozdíl mezi tím, jak hroši tráví dny a večery. Tlustokožci si dny užívají většinou ponoření pod vodou, z níž se vynořují jen na nadechnutí. Ale kolem soumraku řeky a jezera opouštějí, aby se napásli: k sytosti potřebují zkonzumovat asi osmdesát kilogramů rostlin.
Vědci proto pozorovali hrochy většinou přes den, kdy z jejich chování moc neviděli. Ale ještě méně se vědělo o jejich noční aktivitě. Vůbec tomu nepomáhá ani jejich povaha: jde o značně agresivní tvory, kteří si aktivně hlídají svoje domovy.
Ochrana hrochů
Vědci si zatím nejsou úplně jistí tím, jak a proč se u hrochů klus vyvinul. Ale i to zřejmě nějak souvisí s tím, jak se mění chování hrochů na souši a ve vodě. Zatímco ve vodě jsou obratní a nemají v ní nepřátele, na souši patří mezi ty méně agilní. A v době, kdy řeky opouštějí, se mohou potkat nejen se silnými predátory, jako jsou lvi, ale také s agresivními konkurenty, kteří je převyšují silou – jde hlavně o nosorožce. V nejrizikovějších situacích by pro ně tedy mohlo být výhodně umět vyvinout vysokou rychlost.
Tato studie přináší nejen spoustu nového poznání, ale její výsledky mohou být podle vědců využitelné i pro ochranu zvířete, které v současné době trpí zejména změnami jeho přirozeného životního prostředí. Autoři uvádějí, že u hrochů chovaných v zoologických zahradách, jsou velmi častá poškození končetin – a jsou zřejmě spojená právě s nevhodným pohybem.
Lepší pochopení původu těchto zranění by mohlo zvýšit úspěšnost chovu hrochů, který je už tak náročný.
