Hroši jsou hlučná zvířata, jejichž volání se šíří na velké vzdálenosti přes jezera i řeky. Přesná funkce hlasitého troubení, které vydávají, však byla záhadou. Vědci, kteří studují hrochy v přírodní rezervaci v Africe, nyní tvrdí, že charakteristické troubení těmto savcům umožňuje rozeznat přítele od nepřítele.
Tým vědce Nicolase Mathevona z Univerzity Jeana Monneta ve francouzském městě Saint-Etienne dospěl k závěru, že zvířata pravděpodobně dokážou rozpoznat konkrétní jednotlivce podle jejich „hlasů“.
Mathevon studoval zvuky, které vydávají zvířata po celém světě, od tuleňů leopardích až po hyeny. Podle vědce mají hroši široký hlasový repertoár, který zahrnuje vrčení, pištění či „sípavé troubení“, ale o jejich sociální komunikaci se toho ví jen velmi málo.
„V jejich volání je informace o identitě jedince, mají tedy 'hlasy' a jsou schopni se podle nich navzájem rozpoznat,“ řekl Mathevon. „Tato rozpoznávací schopnost podporuje sociální vztahy mezi jedinci,“ dodal vědec, jehož studii publikoval odborný časopis Current Biology.
Francouzští vědci nahráli zvuky hrochů žijících v rezervaci Maputo v Mosambiku, aby zjistili více o jejich komunikaci. Sípavé troubení je nejčastějším a nejhlasitějším voláním hrochů, které se podle studie rozléhá až do vzdálenosti jednoho kilometru.
Biologové zaznamenávali hroší troubení a pak ho vysílali z břehů jezer, aby zjistili, jak na ně reagují ostatní jedinci.
Zjistili, že hroši dokážou podle hlasu rozeznat své přátele, sousedy i cizí jedince. Kromě toho, že zvířata dokážou rozeznat přítele od nepřítele (nebo alespoň neznámého hrocha), mohou podle vědců pravděpodobně rozlišovat i mezi jednotlivci.
A přestože se zdálo, že se tito tlustokožci pouze povalovali ve vodě, zjevně věnovali pozornost svému okolí a na vysílání okamžitě reagovali. Na neznámé hrochy zvířata reagovala agresivněji – rychlejším, hlasitějším a častějším troubením, často doprovázeným teritoriálními projevy, jako je stříkání trusu.
Mathevon uvedl, že je důležité dozvědět se více o chování hrochů, aby se předešlo konfliktům mezi lidmi a zvířaty. Tyto poznatky by podle něj mohly pomoci i při ochraně přírody, protože volně žijící hroši jsou někdy přemísťováni z jedné lokality do druhé, aby se zachovala zdravá místní populace.
Výzkum také může inspirovat ochránce přírody k pořizování nahrávek, aby si místní hroši zvykli na hlas nových hrochů ještě před jejich příchodem.
Hroši ve volné přírodě zatím nejsou klasifikovaní jako ohrožený druh, ale jejich počet rychle klesá. Tito savci mají časté konflikty s lidmi a způsobují stovky úmrtí lidí ročně.
