Houby patří podle vědců k základním pilířům života na Zemi. Afričtí mykologové podle deníku The Guardian upozorňují, že bez systematického výzkumu a ochrany hub nelze účinně chránit ani lesy, půdu či klima.
Madagaskar si svět obvykle spojuje s lemury a baobaby, jen málokdo si ale uvědomuje, že ostrov patří i k nejméně probádaným oblastem z hlediska hub. Právě ty podle vědců tvoří neviditelný základ většiny suchozemských ekosystémů. „Houby patří k nejdůležitějším organismům na světě. Živí devadesát procent suchozemských rostlin. Bez nich by na Zemi nebyl život,“ vysvětluje madagaskarská vědkyně Anna Ralaiveloarisoavová, první mykoložka v historii země.
Podle jejích odhadů bylo na Madagaskaru vědecky popsáno méně než jedno procento z přibližně sto tisíc druhů hub, které by se tam mohly vyskytovat. Sama dosud identifikovala asi dvě stě nových druhů, jejichž klasifikaci se snaží dokončit navzdory chybějící infrastruktuře, obtížnému přístupu do terénu i absenci dalších odborníků v zemi. Její práce ale zapadá do širšího trendu: po celé Africe vzniká nová generace vědců, kteří se snaží houby nejen zkoumat, ale také prosadit jejich ochranu.
Houby jako jádro ochrany přírody
Tito mykologové se loni poprvé ve větším počtu setkali na Mezinárodním kongresu o ochraně hub v beninském městě Cotonou. Konference přilákala odborníky z 27 zemí Afriky, Evropy, Ameriky i Asie. Pro řadu afrických účastníků šlo o výjimečnou příležitost – ve svých zemích často působí jako jediní nebo jedni z mála specialistů na houby.
„Z téměř ničeho se před dvaceti lety ochrana hub vyvinula v dynamické globální hnutí. Výzvou je nyní zajistit, aby houby pevně patřily do hlavního proudu ochrany přírody,“ řekl na zahájení kongresu beninský mykolog Nourou Yorou. Ochrana hub totiž dlouhodobě výrazně zaostává za ochranou rostlin a živočichů. Zatímco první organizace na ochranu ptáků vznikaly už v 19. století, mezinárodní organizace zaměřené na houby začaly vznikat až po roce 2010, píše The Guardian.
Prezident Mezinárodní společnosti pro ochranu hub David Minter přirovnává houby k pracovníkům, kteří zajišťují odvoz odpadu. Jejich práce je nenápadná, ale naprosto zásadní. „Málokdo si jejich význam uvědomuje, dokud nezmizí,“ řekl. Podle novějších výzkumů mají houby klíčovou roli nejen v koloběhu živin, ale také při ukládání uhlíku. Studie naznačují, že podzemní sítě podhoubí takzvaných mykorhizních hub, tedy těch, které žijí v symbióze s vyššími rostlinami, mohou každoročně uložit až třetinu emisí oxidu uhličitého z fosilních paliv.
Nový pohled na biodiverzitu
Africké zkušenosti ukazují, jak obtížná je cesta k systematickému výzkumu. Sydney Ndolo Ebika z Konžské republiky musel na počátku své kariéry oslovovat zahraniční vědce e-maily s prosbou, aby ho přijali do laboratoře. Dnes založil první muzeum hub v zemi, kde uchovává vzorky nových druhů. V Zimbabwe zase vědkyně Cathy Sharpová zkoumá tradiční znalosti dětí o houbách a snaží se vrátit jejich výuku do školních osnov. Keňská mykoložka Joyce Jefwaová upozorňuje, že ochrana hub vyžaduje společný hlas vědců i větší povědomí mezi veřejností.
Z kongresu v Cotonou vzešla deklarace, která vyzývá k systematickému začlenění hub do ochranářských politik na národní i mezinárodní úrovni. Dokument připomíná, že houby zůstávají v ochraně přírody dlouhodobě opomíjené, přestože bez nich nemohou fungovat lesy, půda ani většina suchozemských rostlin.
Podle vědců tak nyní svět stojí na prahu změny v pohledu na biodiverzitu. Zatímco dříve se mluvilo hlavně o ochraně fauny a flóry, stále častěji se objevuje trojice: fauna, flóra, houby. A právě afričtí mykologové chtějí být u toho, když se tento nový přístup stane běžnou součástí ochrany přírody po celém světě.
