V Brazílli se začaly ve volné přírodě šířit geneticky upravené ryby. Před mnoha lety jim vědci upravili DNA, aby ve tmě svítily, teď pronikají do řek a potoků – a konkurence se nebojí.
Ryby geneticky upravené tak, aby pod černým světlem svítily modře, zeleně nebo červeně, jsou už několik let velkým hitem mezi milovníky akvaristiky. Tato fluoreskující zvířátka se už ale neomezují jen na akvária.
Červeně a zeleně svítící varianty unikly z rybích farem v jihovýchodní Brazílii a množí se nekontrolovaně v Atlantickém pralese.
- Atlantický les je název jednoho z jihoamerických biomů neotropické oblasti. V Brazílii se rozprostírá podél pobřeží Atlantského oceánu mezi státy Rio Grande do Norte a Rio Grande do Sul, směrem do vnitrozemí pak zasahuje do argentinské provincie Misiones a na východ Paraguaye. Geograficky se rozkládá od tropických oblastí až k rozhraní mezi subtropy a mírným podnebným pásem na jihu Brazílie.
Vzácný příklad náhodného rozšíření transgenního živočicha v přírodě popsala nová studie. Autoři v ní informovali o znepokojení brazilských biologů, kteří se obávají, že by exotické ryby mohly ohrozit místní faunu v jednom z biologicky nejrozmanitějších míst planety. Geneticky upravené rybky jsou totiž životaschopnější než běžní, původní tvorové.
„Je to vážný problém,“ varoval pro odborný časopis Science ekolog Jean Vitule z Federální univerzity Paraná v Curitibě. Podle něj jsou ekologické dopady této nehody nepředvídatelné. Obává se například, že geny, které dodávají fluorescenci „uprchlíkům“, by se nakonec mohly dostat i do původních ryb, což by mělo škodlivé účinky – třeba by se pak staly viditelnějšími pro predátory.
Z laboratoří do akvárií
Jedná se o zebřičky pruhované neboli dánia, což jsou rybky, které se už celá desetiletí využívají pro genetický výzkum. Jde o drobné živočichy velké asi jako zápalka pocházející původně z jihovýchodní Asie.
Už v devadesátých letech byly geneticky upravené pomocí genů z fluoreskujících medúz a korálů. Od medúz dostaly do vínku modrou a zelenou barvu, od korálů červenou. Mělo to zlepšit možnost jejich pozorování, což se opravdu povedlo.
Na přelomu tisíciletí si pozoruhodných tvorů všiml komerční sektor a zebřičky se pod obchodní známkou GloFish začaly jako první geneticky upravený organismus prodávat i široké veřejnosti.
A teď se staly také jedním z prvních modifikovaných organismů, který unikl z lidské péče a začal se volně šířit v přírodě. Což je přesně věc, které se vědci obávali a varovali před ní – právě proto byly tyto rybky v některých státech USA, například v Kalifornii, zakázané, stejně jako v dalších několika zemích, včetně Brazílie.
Bezzubý zákaz
Přes tento zákaz to netrvalo dlouho a první GloFish byl pozorován v kanálech poblíž farem s okrasnými rybami v oblasti Tampa Bay na Floridě. Stalo se to roku 2014, ale byl to jen jediný exemplář, jemuž se nepovedlo rozmnožit. V konkurenci mnoha místních a věčně hladových predátorů, jako jsou gambusie (u nás známé jako živorodky) nebo okouni, neměl šanci.
Už o rok později ale biolog André Magalhães pozoroval svítící zebřičky v Brazílii – a tentokrát to nebyl osamělý exemplář, ale celá hejna. Povodí řeky Paraíba do Sul se pro ně ukázalo jako mnohem pohostinnější místo než Florida. Vědci předpokládají, že rybky se do líně tekoucích vod této řeky dostaly z města Muriaé, které je proslulé společnostmi, které se věnují okrasné akvakultuře.
Brazilské potoky a řeky zjevně nemají zdaleka tolik predátorů, kteří by pro zebřičky představovaly nějakou hrozbu, takže se jim zde dobře daří. Když roku 2017 Magalhães prouzkoumal pět náhodně vybraných říček, tak ve všech alespoň několik exemplářů transgenních zebřiček našel. Od té doby je studuje a zjistil o nich spoustu zajímavých a potenciálně užitečných informací.
Rychle se množí, živí se rozmanitě
Ukázalo se, že tyto ryby se rozmnožují po celý rok, ale nejvíc v období dešťů, stejně jako původní zebřičky v Asii. Zdá se ale, že transgenní ryby dosahují pohlavní dospělosti o něco dříve než jejich přirození, neupravení předkové. To jim umožňuje rychlejší rozmnožování, a tedy i rychlejší šíření.
Vetřelci si také umí najít bez problémů potravu, popsal Magalhãesův tým ve studii, která vyšla v únoru v odborném časopise Studies on Neotropical Fauna and Environment. V Brazílii se živí hmyzem, řasami i zooplanktonem – využívají tedy prakticky vše, co jim místní ekosystémy nabízejí.
Podle Magalhãese je to ale teprve první fáze invaze tohoto druhu, geneticky vylepšené rybky mají potenciál v ní pokračovat. Zanedlouho by se podle něj mohly stát natolik rozšířenými, že by mohly přímo ovlivňovat místní druhy tím, že jim budou konkurovat v boji o potravu, nebo je dokonce začnou lovit.
Potvrzuje je se také, že přes zákaz chovu je místní farmy chovají dál a obchody po celé zemi je prodávají jako domácí mazlíčky. Brzy proto mohou kromě Atlantického pralesa kolonizovat i další části země. Poslední údaje to potvrzují – izolovaní jedinci svítících rybek už byli pozorováni od roku 2020 na několika místech jihu a severovýchodě Brazílie.
Svítící kořist
Na tom, jak velkou hrozbu pro větší ekosystémy zebřičky představují, se ale zatím biologové nedokážou shodnout. Například Quenton Tuckett z Floridské univerzity pro časopis Science uvedl, že tato informace je sice varovná, ale rozsáhlejších dopadů se zatím nebojí.
Předpokládá totiž, že transgenní ryby se při přesunu do větších vodních ploch setkají s predátory – tam budou i díky zářícím barvám velmi snadno zranitelné.
Prozatím by se tedy podle něj daly svítící ryby „považovat za malý plevel vyrůstající z betonu“. Magalhãesovi se tato metafora sice líbí, ale upozorňuje, že i malý plevel může vyrůst a způsobit velké škody.
