Masožravé rostliny patří k nejzranitelnějším organismům na planetě. Jsou úzce specializované, a proto na ně podle nové studie extrémně silně dopadají změny klimatu i další činnosti, jimiž člověk mění planetu.
Adam Cross zkoumá oblasti západoaustralské divočiny, kde ve čtyřicetistupňových vedrech studuje, jak změny klimatu ovlivňují tamní ekosystémy. Je spoluautorem rozsáhlé studie, která vyšla v odborném časopise Global Ecology and Conservation. Podle ní hrozí čtvrtině z 860 známých masožravých druhů rostlin na světě vyhynutí – nejčastěji právě v důsledku změn klimatu, ale i kvůli ničení půdy nebo nelegálnímu obchodu s rostlinami.
Masožravé rostliny jsou jedinečné tím, že získávají živiny z živé kořisti. Obvykle lákají a pojídají hmyz, ty největší jsou ale schopné zabíjet i větší kořist. Jsou většinou úzce specializované na nějakou ekologickou niku, nejvíce na místa, kde je takový nedostatek živin, že tam obvyklejší rostliny přežívají jen velmi obtížně.
„Masožravé rostliny více než jakákoliv jiná skupina rostlin zabírají extrémně úzkou ekologickou niku – masožravost je u rostlin v podstatě strategie, která se vyvinula proto, aby rostliny byly konkurenceschopné na stanovištích, kde je to pro ostatní rostliny příliš náročné,“ vysvětluje Cross na stránkách univerzity v Yale.
Některé masožravé rostliny mají jedinečné a vzájemně prospěšné vztahy s jinými druhy. Typickým příkladem jsou masožravky, jimž se česky říká chejlavy. Rostou v Jižní Africe a nejsou schopné vlastními silami strávit hmyzí kořist, kterou polapí. Místo toho se spoléhají na hmyz z rodu Pameridea, který požírá jiný hmyz uvězněný v míze masožravky – rostlina nezískává živiny z kořisti, ale až z vyměšků tohoto hmyzího mrchožrouta.
Na Borneu mají zase podobný symbiotický vztah láčkovky s místním netopýrem kerivulou Hardwickovou. Netopýři vyhledávají výrůstky na vrcholcích květů a hnízdí v nich – a také do nich vyměšují. Rostlina se právě živinami ve výměšcích živí. Podobný vztah mají na Borneu i jiné druhy láčkovek s tanami, drobnými savci vzhledem podobnými rejskům; rostliny je pomocí chemické látky nutí, aby vyměšovaly přímo do jejich květů.
Tyto příklady podle Crosse dobře ilustrují, jak citlivé jsou masožravé rostliny na jakékoliv změny, přičemž ztráta jediného masožravého druhu by mohla mít dramatické dopady na celé ekosystémy.
Ve své studii upozorňuje, že mnoho druhů masožravých rostlin je přizpůsobeno k růstu pouze ve velmi specifických lokalitách, jako jsou konkrétní mikrobiotopy, výškové pásmo, a dokonce geologické formace.
Z 860 známých druhů jich podle Crossovy práce 89 žije pouze na jednom známém místě. Jsou tedy extrémně omezené, pokud jde o jejich dosah, což jim tváří v tvář změně klimatu a dalším nebezpečím často ponechává nebezpečně málo možností.
Hrozeb pro zranitelné rostliny přibývá
Studie zkoumala ohrožení 790 druhů, přičemž zjistila, že hlavními hrozbami pro tyto masožravky jsou zemědělství a akvakultura (hrozba pro 170 druhů), další změny přírodních systémů (hrozba pro 168 druhů) a změny klimatu a extrémy počasí (hrozba pro 158 druhů). Na dalších místech s menším vlivem se umístily výroba energie, lidské aktivity a nadměrné využívání biologických zdrojů.
Téměř čtvrtina zkoumaných druhů přitom čelila dopadům nejméně tří hrozeb současně. Z analyzovaných druhů bylo 8 procent kriticky ohroženo, 6 procent ohroženo, 12 procent zranitelných a 3 procenta téměř ohroženo.
Rostoucí teploty, silné požáry a čím dál intenzivnější sucha představují pro tyto křehké rostliny hrozbu na všech kontinentech. Například v Jihoafrické republice se oblast Kapského města, kde roste 20 druhů masožravých rostlin, z toho 15 endemitů, potýkala s výjimečným suchem třikrát za posledních pět let.
Velká část míst, kde doposud masožravky rostly, se teď pro ně stává nevhodnými. Klimatické změny navíc nepříznivě ovlivňují i klíčové části ekosystémů, jako je hmyz, kterým se živí, opylovače a další.
