Vědci z Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) vytvořili látky, které dokáží aktivovat takzvané proléčivo a navíc i zlepšit jeho efektivitu v těle. Díky tomu bude možné lépe cílit například na zhoubné nádory, což má potenciál vylepšit léčbu rakoviny.
Čeští vědci vylepšili proléčiva. Míří na rakovinu
Proléčivo je látka, která se metabolicky mění v samotné léčivo až v těle tak, že se aktivuje na vybraném místě. To znamená, že když ji člověk přijímá, nedělá nic, a nemá tedy ani žádné vedlejší účinky spojené s řadou běžných léků. V opravdový lék se změní až poté, co se naváže na nějakou jinou látku a začne fungovat.
Vědci se dlouhodobě snaží, aby se z proléčiva stal lék až na konkrétním místě, kde má v organismu pomoci. Pak je totiž látka nejúčinnější a ještě víc to snižuje negativní dopady. Proléčiva k tomu mnohdy potřebují takzvané aktivátory, tedy látky, které změnu spustí. Dosud užívaná generace aktivátorů je ale pomalá a neúčinná. Molekula léčivé látky se uvolní zpravidla až za několik hodin a organismus z ní dokáže využít jen zhruba šedesát procent. To teď změnili čeští vědci.
ÚOCHB je vědecká instituce, součást Akademie věd, jejímž hlavním posláním je základní výzkum v oblasti chemické biologie a medicinální chemie, organické a materiálové chemie, chemie přírodních látek, biochemie a molekulární biologie, fyzikální chemie, teoretické chemie a analytické chemie. Soustředí se také na přenos výsledků základního výzkumu do praxe.
„Naše nejnovější generace aktivátorů umožňuje stoprocentní uvolnění léčiva, a to ve velmi krátkém čase, během zhruba půl hodiny. Vyšší rychlost a účinnost jsme dokázali na několika příkladech buněčných in vitro experimentů,“ popsal Milan Vrábel z ústavu.
Na vývoji aktivátorů pracuje mimo jiné také farmaceutický průmysl. Ačkoliv se jedná o počáteční nedokonalé verze aktivátorů, podle vědců se ukazuje, že tento koncept v lidském organismu funguje. Již se uskutečnily první fáze klinických testů.
Tým z ÚOCHB se na výzkumu podílí s vědci z Technické univerzity ve Vídni. Jejich práci ve dvou článcích otiskl vědecký časopis Angewandte Chemie. Výzkum vznikl díky podpoře Národního ústavu CarDia z programu Exceles financovaného EU a také v rámci projektu Nové technologie pro translační výzkum ve farmaceutických vědách (NETPHARM), který je rovněž spolufinancovaný z evropských peněz. Výzkum také podpořila Grantová agentura ČR a Rakouský vědecký fond.
