Čeští potápěči pomohli na konci října prozkoumat v Egejském moři vrak lodi HMHS Britannic. Kvůli extrémním podmínkám, proudům a hloubce patří průzkum tohoto vraku k nejnáročnějším na světě, uvedl vedoucí expedice Britannic 2025 Petr Slezák. Zaoceánský parník se potopil za první světové války v listopadu 1916 po nájezdu na námořní minu.
Expedici tvořilo pět potápěčů (čtyři Češi a Slovák) a osm členů podpůrného týmu. Spolupracovali s řeckými úřady a s majitelem vraku Simonem Millsem. K Britanniku, ležícímu přes sto metrů pod hladinou moře u řeckého ostrova Kea, se spustili 28., 30. a 31. října.
Cílem bylo zdokumentovat současný stav vraku a prozkoumat tři sekce lodi – záď s lodními šrouby, levoboční promenádní palubu a příď s kapitánským můstkem.
„Když jsme se dostali k levoboční promenádní palubě, otevřel se před námi pohled, který doslova zastavil dech. Mohli jsme částečně nahlédnout do vnitřních prostor, kde se po více než sto letech stále dochovaly detaily konstrukce a náznaky původního interiéru,“ přiblížil Slezák.
U kapitánského můstku objevili potápěči dva zachovalé lodní telegrafy, stále pevně uchycené na původních místech. Přestože jsou pokryty mořským sedimentem a korály, jejich ciferníky a ovládací páky zůstaly čitelné jako tichá připomínka okamžiků, kdy kapitán vydával poslední rozkazy ke zpomalení a opuštění lodi.
„Britannic je ikonou světového vrakového potápění. Jde o obrovskou loď v mimořádně dobrém stavu, ale zároveň o jeden z nejnebezpečnějších ponorů vůbec,“ dodal Slezák.
Britannic byla jednou ze tří lodí třídy Olympic přepravní společnosti White Star Line. Do služby vstoupila v roce 1915, tedy tři roky po potopení její sesterské lodě Titanic. Potopení Britanniku byla menší tragédie než ztroskotání Titaniku: nepřežilo ho třicet z více než tisíce lidí na palubě.
Loď klesla na dno poté, co najela na minu, kterou položila německá ponorka SM U-73 v Egejském moři. Protože se parník potápěl poměrně pomalu, podařilo se spustit 35 záchranných člunů, takže evakuace proběhla relativně úspěšně.
