Do roku 2050 bude každých deset let přibývat v Česku pacientů s demencí o dvě třetiny. V polovině století jich bude už téměř 266 tisíc. Informace zazněly tento týden na semináři ve sněmovně. Předloni mělo přitom diagnózu Alzheimerovy demence, při níž jsou často pacienti odkázaní na péči okolí, jen přibližně 80 tisíc lidí.
Česká populace stárne a současně u ní přibývá výskytů demence a dalších podobných chorob. Za osm let vzrostl jejich počet v české populaci o polovinu. Nemusí to nutně znamenat, že se stav tak moc horší. „Může se promítat větší zájem o tu nemoc a větší dostupnost diagnostiky,“ řekl na semináři, který se na konci června konal v Poslanecké sněmovně, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek.
Za tímto nárůstem podle něj ještě není vidět vliv stárnutí generace takzvaných Husákových dětí, tedy velkého počtu lidí narozených v první polovině sedmdesátých let minulého století.
„Pokud nepřijde nějaká zázračná terapie nebo preventivní metoda, tak musíme počítat s tím, že počet těchto pacientů poroste zhruba o šedesát až sedmdesát procent každých deset let až do roku 2050,“ uvedl Dušek.
V současné době je zhruba šest procent pacientů s touto diagnózou mladších 69 let, do 80 let jich je asi čtyřicet procent. „Prevalence se začíná zvedat nahoru od 65 let, takže se nebavíme jen o lidech, kteří jsou na konci života. Polovina těch lidí má před sebou více než deset let,“ dodal Dušek.
Množství nemocných se podle něj propisuje také do toho, kolik stojí zdravotní a další péče o tyto osoby. Náklady na péči vzrostly za pět let o 56 procent, v roce 2023 dosahovaly téměř 21 miliard korun. Z dat ministerstva práce a sociálních vyplývá, že 45 procent pacientů žije v domácím prostředí a starají se o ně neformální pečovatelé. „Procento klesá k vyšším věkovým stupňům,“ dodal Dušek.
Zhruba třetina nemocných nakonec umírá právě v nemocnicích, asi pětina v léčebnách dlouhodobě nemocných, další skoro pětina v zařízeních sociálních služeb a necelá desetina doma. „Určitě je prostor pro významné posílení domácí ošetřovatelské péče a sociálně-zdravotních služeb komunitního typu,“ dodal Dušek.
Když člověk ztrácí sám sebe
Alzheimerova choroba narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných kognitivních funkcí, tedy například paměti, myšlení nebo úsudku. Pacient zapomíná, ztrácí orientaci v čase a prostoru, nezvládne se obléknout či najíst, nepoznává členy své rodiny a postupně se stává závislým na péči okolí.
Samotná nemoc podle odborníků začíná dávno před tím. „Alzheimerova nemoc je velmi dlouhé onemocnění. Trvá v průměru třicet let, prvních dvacet let dochází ke změně metabolismu v mozku, ale ani nemocný, ani jeho okolí si ještě nemusí ničeho všimnout,“ podotkl Jakub Hort z Neurologické kliniky Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.
Podle odhadu lékařů žije v Česku takových lidí, kterým může včasná léčba nemoc zpomalit, stovky tisíc. Podle přednosty Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové Roberta Rusiny ale zatím není dobře nastavený systém péče o takové časné pacienty.
Nástup demence lze oddálit i životním stylem, méně častá je například u vzdělanějších lidí. „V každém období má význam jiná prevence. V nízkém věku je to zejména vzdělání, ve středním věku kolem padesáti let je to důsledná léčba vysokého tlaku, cukrovky a fyzická aktivita,“ popsal. Ve vyšším věku je pak rizikem například osamělost, deprese nebo špatný sluch.
