Pranostiky jsou vlastně předpovědi počasí, které vycházejí ze staleté historické zkušenosti – ty první u nás pocházejí nejméně ze 16. století. Současné počasí ale ukazuje, že pro poznání dnešních trendů nefungují, klima se už příliš změnilo.
Březen, za kamna vlezem. Asi jedna z nejznámějších pranostik, které se vážou ke třetímu měsíci v roce. Letos ale k takovému chování není důvod. Březen totiž zrovna studené počasí nepřináší, spíš naopak. Teploty téměř denně šplhají nad 10 stupňů, průměrné maximální teploty se v této části roku přitom „normálně“ pohybují kolem 6 až 8 stupňů. A také mráz během nočních hodin je mimo horská údolí výjimkou, zatímco obvyklejší bývaly spíš březnové noci, kdy teplota klesá pod nulu.
Naši předkové považovali teplý březen za něco nepřirozeného a nebezpečného, jak naznačuje třeba tato pranostika: „Lépe býti od hadu uštknutu nežli v březnu od slunce ohřitu.“ Zatímco letošní počasí je jarní už od února, v minulosti pranostiky říkaly, že jarní počasí je spojené až s koncem března: „Na svatého Jáchyma skončila se už zima.“
Zelené, nikoliv bílé hory
Ještě ostřejší kontrast letošního března ve srovnání s dlouhodobým průměrem vynikne při pohledu na sněhovou pokrývku na horách. Zejména výše položené horské stanice dosahují obvykle sezonního maxima dané zimy zpravidla až začátkem března nebo v jeho první polovině. Ostatně v novodobé historii byla rekordní výška sněhu v Česku naměřena právě v březnu, a to 15. března roku 2005, kdy na Labské boudě dosáhla 345 centimetrů.
Průměrné výšky sněhu jsou samozřejmě nižší, například Lysá hora v Beskydech má pro tyto dny hodnotu kolem 120 centimetrů, aktuálně tam ale leží jenom malé zbytky sněhu. Při pohledu do historických měření přitom před 15. březnem nenajdeme jediný rok, kdy by na Lysé hoře byla sněhová pokrývka rovna nule.
Pouze v nejvyšších partiích hřebenů Krkonoš a hraničního hřebene Šumavy bychom nyní ještě našli výšky sněhové pokrývky, které přesahují jeden metr a jsou tak o pár desítek centimetrů nižší než dlouhodobé průměry. Příčinou současné výrazně podprůměrné sněhové pokrývky na horách je samozřejmě nadprůměrně teplé počasí, které nás provází od druhé poloviny ledna a během února nabralo na obrátkách – i na horách tak většinou pršelo a sněhu ubývalo.
České hory bývaly v březnu zasněžené
V minulosti jsme ale zažili sněhově mnohem zajímavější březny. Z dnešního pohledu působí jako z jiného světa výšky sněhu z první březnové dekády roku 1970. Při pomalém přechodu výrazné tlakové níže ze severního Jadranu do střední Evropy tehdy intenzivně a dlouho sněžilo, sněhová pokrývka přitom v nížinách ležela už z konce února.
Šestého března dosáhla výška sněhu v nížinách 20 až 60 centimetrů, přičemž přes půl metru hlásily i stanice Brno-Lesná nebo Praha-Ruzyně. Ve Varnsdorfu naměřili 70 centimetrů a doslova extrémní z pohledu dnešních měřítek byla výška 120 centimetrů ve Dvoře Králové nad Labem.
Ostatně zimní sezona 1969/1970 patří opravdu k výjimečným zimám, ze které pochází řada dosud nepřekonaných rekordů. Na horách, které tehdy měly už pořádný sněhový základ z vlastní zimy, tak toto březnové sněžení znamenalo rovněž rekordní výšky sněhu – třeba na Filipově Huti na Šumavě 7. března 1970 naměřili 286 centimetrů.
Z méně vzdálené historie stojí za zmínku březen 2006. Následoval po sněhově bohaté zimě, kdy například na Ostravsku ležel sníh od kalamity na konci roku 2005 do poslední březnové dekády, tedy téměř tři měsíce v kuse.
V noci z 11. na 12. března přecházela Česko brázda nízkého tlaku vzduchu s následným přílivem studeného vzduchu, takže i v nížinách napadlo místy kolem 10 cm prachového sněhu, na horách i kolem čtvrt metru. Vše doprovázel čerstvý vítr, který se postaral o četné sněhové jazyky a závěje.
To vedlo k značným komplikacím v dopravě, obec Jiříkov na Bruntálsku byla skoro na celý den odříznuta od světa, ruzyňské letiště na pár hodin přerušilo letový provoz. Tuto sněhově až rekordně bohatou zimu vystřídalo koncem března prudké oteplení, a to i na horách. Rychlé tání sněhu v kombinaci s deštěm a často ještě zmrzlou půdou, která nebyla schopna vsakovat vodu, vedlo k povodním, kdy na více než 50 místech byl překročen 3. stupeň povodňové aktivity a třeba na Znojemsku muselo být evakuováno deset tisíc obyvatel.
Spíš zimní než jarní byl taky průběh března o rok dříve. Jeho začátek byl velmi mrazivý, minima v noci klesala ojediněle pod -20 °C. Následovaly dvě epizody s vydatným sněžením, a to 6. až 7. března (hlavně na východě a v horských oblastech) a pak kolem 11. března. Ke sněžení se přidal silný jihozápadní až západní vítr, který se postaral o tvorbu mohutných sněhových závějí i mimo horské oblasti.
Důsledkem bylo přerušení provozu na železničních tratích i v nižších polohách – například mezi Rudnou a Hostivicemi v těsném sousedství Prahy. I tehdy studené počasí vystřídalo ve druhé polovině března výrazné oteplení spojené s povodněmi, oproti roku 2006 byl ale jejich dopad méně ničivý.
Březny bývaly studené ještě nedávno
Z ještě méně vzdálené historie pak stojí za připomenutí březen 2013. Tehdy sice v první polovině měsíce přišlo přechodné oteplení, kdy teploty vyšplhaly až ke 20 °C, pak k nám ale opakovaně pronikal studený a taky vlhký vzduch. A zejména koncem měsíce sněžilo i v nížinách. Na východě napadlo až kolem dvaceti čísel sněhu. V Ostravě-Porubě tak 1. dubna 2013 dosáhla sněhová pokrývka dokonce 27 centimetrů, na Lysé hoře koncem března naměřili přes metr.
Studené počasí a sněhové vločky v nížinách tedy nejsou v březnu nic neobvyklého. Zejména v první polovině měsíce se můžou vyskytnout i pravé kalamity, jejichž dopad navíc může pořádně zkomplikovat silný vítr. Intenzitě sněžení napomáhá i fakt, že v březnu už bývají vzduchové hmoty přicházející od jihu ze Středomoří citelně teplejší než v zimě a můžou pojmout více vody, která pak při studeném přízemním proudění od severu vypadne ve formě vydatného sněžení.
Na druhé straně se i v březnu projevuje trend oteplování spojený se změnou klimatu. To znamená, že pravděpodobnost výskytu sněžení zvolna klesá a lze očekávat, že tento trend bude v budoucnu pokračovat.
