Vědci z USA a Austrálie našli způsob, jak určit stáří největších žijících žraloků – žraloků obrovských – s pomocí radioaktivního spadu vzniklého při testování atomových bomb v době studené války.
Biologové určují stáří žraloků pomocí minulých jaderných výbuchů. Má to pomoci uchovat jejich populaci
V chrupavkovitých obratlech těchto žraloků se tvoří proužky, které lze vnímat jako obdobu letokruhů u stromů. O přítomnosti proužků vědci věděli již dříve a předpokládali, že jich s rostoucím věkem žraloků přibývá. Experti si však nebyli jistí, zda se vytvoří nový pruh jednou za rok či jen za šest měsíců.
Výzkumníci proto v jednotlivých pruzích změřili hodnotu izotopu uhlíku 14, což je radioaktivní prvek, který se vyskytuje přirozeně, nicméně je také vedlejším produktem při atomovém výbuchu. Naměřené hodnoty porovnali s výkyvy hladiny izotopu v atmosféře v 50. a 60. letech minulého století, kdy se po světě hojně prováděly jaderné testy.
„Zvýšená úroveň uhlíku 14 se nejprve dostala do atmosféry, následně do oceánů a pak se pohybovala potravinovým řetězcem do zvířat, což způsobilo zvýšenou přítomnost (izotopu) ve strukturách, jakou jsou například chrupavky žraloků obrovských,“ řekla Joyce Ongová z jedné z univerzit ve státě New Jersey, která výzkum vedla.
Více informací je cestou k záchraně druhu
Vědci tak nyní budou moci přesně určit věk žraloků obrovských po jejich smrti – jedna „vrstva“ v chrupavce podle jejich zjištění skutečně odpovídá jednomu roku života. To přitom přirozeně vede k dalšímu důležitému poznatku, a to, že tito ohrožení oceánští obři rostou velice pomalým tempem.
„Když se staráte o jakýkoliv mořský druh, je zásadní vědět, jak rychle roste, protože to určuje odolnost jeho populace vůči hrozbám, jakou je třeba rybolov. Populace rychle rostoucích druhů se také rychle obnovuje, takže dokáže přežít i relativně těžké ztráty. Druhy, co rostou pomalu, se neobnovují tak rychle, a jsou proto méně odolné,“ řekl spoluautor studie z výzkumného ústavu v australském Perthu Mark Meekan.
Vědci zkoumali úroveň uhlíku 14 v již dlouho mrtvých žralocích uložených v laboratořích. Nejstarší exemplář skladovaný v Pákistánu se podle nich dožil 50 let.
„Mysleli jsme, že by mohli dosáhnout věku až sta let, nebyli jsme si ale jistí a neměli jsme potvrzená data o jejich stáří,“ poznamenal Meekan. „Stále nemůžeme bez pochybností říci, zda se tito žraloci mohli dožít sta let, ale nyní se to zdá mnohem pravděpodobnější, vzhledem k tomu, že náš největší žralok byl starý 50 let a měřil deset metrů, a máme dobře zdokumentováno, že tito žraloci mohou vyrůst do téměř dvojnásobné velikosti kolem 18 metrů,“ dodal vědec.
Žraloci obrovští uplavou velké vzdálenosti přes tropické části oceánů, aby dokázali vyfiltrovat z moře dostatečné množství planktonu. Na zádech mají hnědošedou barvu, na bocích bílé skvrny a bílé břicho.
