V Africe podle nové studie zemřelo na bakterie odolné vůči antibiotikům za jeden rok více než čtvrt milionu lidí a další milion úmrtí byl s tímto problémem známým jako antimikrobiální rezistence (AMR) spojený. Světová zdravotnická organizace pokládá situaci za bezprecedentní hrozbu.
Bakterie odolné vůči antibiotikům jako smrtící hrozba převyšují v Africe malárii a HIV. Kontinentu chybí zdroje, varuje zpráva
Počet úmrtí spojených s AMR v Africe byl ve zkoumaném roce 2019 vyšší než počet úmrtí, které tam způsobily HIV/AIDS (639 554) i malárie (594 348). To podle článku znamená zásadní posun ve zdravotních problémech, kterým region čelí. Výskyt antibiotikům odolných bakterií je zde sice nižší než v jiných částí světa, ale úmrtnost je zde nejvyšší. Podle práce je hlavním vysvětlením obecná zátěž celého regionu spojená s úmrtností na infekce.
Nový výzkum je zatím nejkomplexnější analýzou tohoto fenoménu v Africe. Vedli ho vědci z Institutu pro měření a hodnocení zdraví (IHME) na Lékařské fakultě Washingtonské univerzity a Centra pro tropickou medicínu a globální zdraví na Oxfordské univerzitě. Zkoumali odhady zátěže AMR na regionální úrovni i na úrovni jednotlivých zemí. Celkem tak obsáhli 47 zemí, 23 bakteriálních patogenů a 88 kombinací patogenů a léků v Africe v roce 2019.
Celkem zjistili, že v tomto roce na bakteriální infekce v Africe zemřelo asi 3,83 milionu lidí, přičemž AMR se na úmrtnosti podílí více než ze čtvrtiny. Jako hlavní příčiny úmrtí výzkumníci popsali infekce dolních cest dýchacích a hrudníku, které tvořily 48 procent všech odhadovaných úmrtí na bakteriální patogeny způsobené AMR.
Hlavní viníci
Největší dopad mají bakterie odolné vůči antibiotikům na novorozené děti ze střední a západní Afriky. Nejvíce smrtící přitom byly jen čtyři bakterie: Streptococcus pneumoniae, Klebsiella pneumoniae, Escherichia coli a Staphylococcus aureus.
Důsledky studie přesahují rámec bezprostředních zdravotních problémů. Výsledky podle autorů zdůrazňují potřebu obnovit investice do vývoje a distribuce vakcín, aby se zabránilo infekcím, zejména proti čtyřem hlavním patogenům. V neposlední řadě studie zdůrazňuje význam zlepšení přístupu k primární zdravotní péči a účinným antibiotikům, zejména u zranitelných skupin obyvatelstva.
Studie dále konstatuje, jak obtížně se s těmito nemocemi bojuje v prostředí s nedostatkem zdrojů, kde je omezená laboratorní infrastruktura. To také naznačuje, že čísla nemusí být úplně spolehlivá – proto autoři doporučují posílit kapacity afrických laboratoří.
Vědci věří, že navzdory problémům, které představuje nedostatečná laboratorní infrastruktura a kapacita, poskytují výsledky této studie důležitý základ, který by mohl pozitivně ovlivnit další koordinaci zdravotní péče v Africe. Cílem je pomoci tamním vládám při tvorbě pravidel, jež by jim pomohly nemoci předcházet i léčit, a to tak, aby na to nemusely mrhat příliš velkým množstvím zdrojů.
