Alcyoneus je obří rádiová galaxie vzdálená od Země asi tři miliardy světelných let. S rozměry pěti megaparseků – tedy asi 16,3 milionu světelných let – je tedy řádově stokrát větší než Mléčná dráha, která se rozpíná na osmadvaceti tisících parsecích. Podle nové studie je Alcyoneus největší známou strukturou galaktického původu.
Objev ukazuje, jak málo astronomie tyto obří struktury zatím zná. Věda vůbec netuší, co je příčinou jejich neuvěřitelného růstu. Výzkum by mohl poskytnout cestu k lepšímu pochopení nejen obřích rádiových galaxií, ale i mezigalaktického prostředí, tedy té prázdnoty, v níž se galaxie pohybují.
Obří rádiové galaxie jsou pozoruhodné struktury, které se skládají z hostitelské galaxie – tedy shluku hvězd obíhajících kolem galaktického jádra v podobě supermasivní černé díry – a z kolosálních výběžků, jež ční z galaktického centra.
Tyto výtrysky způsobuje právě aktivní supermasivní černá díra v galaktickém centru. Ta sice pohltí většinu materiálu, který do ní spadne, ale ne všechen. Malá část z něj se dostane z vnitřní oblasti akrečního disku k pólům, kde je potom v podobě proudů ionizovaného plazmatu vyvržena do vesmíru rychlostí, která se významně blíží světelné.
Tyto proudy mohou urazit obrovské vzdálenosti, než se rozprostřou do jakýchsi laloků, jež produkují rádiové záření. Tento proces je dobře známý z více míst v kosmu, ostatně i Mléčná dráha má rádiové laloky. Záhadou ale je, proč v některých galaxiích narůstají do naprosto obřích rozměrů. A to se týká právě nově objevené galaxie Alcyoneus.
Neznámý gigant
„Objevili jsme něco, co je v projekci největší známou strukturou tvořenou jedinou galaxií – obří rádiovou galaxii s předpokládanou vlastní délkou asi pět megaparseků,“ konstatují autoři studie.
Zjistili, že se jedná o docela normální eliptickou galaxii, jejíž hmotnost dosahuje asi 240 miliard hmotností Slunce a v jejímž středu se nachází supermasivní černá díra o hmotnosti asi 400 milionů hmotností Slunce.
„Kromě geometrie je Alcyoneus podezřele obyčejný,“ poznamenávají astronomové ve studii, která zatím neprošla recenzním řízením. I to je ale důležité poznání: „K růstu velkých obrů tedy nejsou nutné velmi hmotné galaxie nebo centrální černé díry, a pokud je pozorovaný stav reprezentativní pro zdroj v průběhu jeho života, není nutný ani vysoký rádiový výkon.“
Co tedy udělalo z Alcyonea takového bumbrlíčka? Je možné, že se nachází v oblasti vesmíru, která má nižší hustotu než průměr, což by mohlo umožnit jeho expanzi.
