Na stopy pohlavní nemoci syfilis, která se pandemicky šířila Evropou od konce 15. století, narazili archeologové při analýze zdeformovaných kosterních pozůstatků z hrobu odkrytého na nádvoří Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Nález považují za ojedinělý především kvůli zjištění, jak dlouho nemocný muž s touto infekcí dokázal před staletími žít.
Archeologové objevili kostru při rozsáhlém průzkumu v prostorách děkanátu v letech 2015 až 2017. Odkryli při něm hřbitov s několika stovkami hrobů, řekl mluvčí olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ) Vlastimil Staněk.
Hrob se značně zdeformovanými kostmi zaujal archeology už při jeho odkrytí. „Jak ukázala analýza, šlo o jedince nakaženého syfilidou. Infekcí byla zasažena téměř celá část dochovaného skeletu horních a dolních končetin spolu se žebry, a to v podobě masivního zánětu okostice. Zánět způsobil nejen zbytnění kostí, ale především značné bolesti postiženému,“ uvedl Staněk.
Život se syfilidou
Archeologové nyní upřesnili, že šlo o muže, pohlaví se jim podařilo určit i přesto, že kostra byla bez lebky a kosti byly narušeny nemocí. Datování ostatků zatím archeologové vymezují do období mezi 16. až 18. stoletím. „V hrobu nebyly žádné předměty, které by mohly datování přiblížit, byl také porušen jinými hroby,“ doplnil Staněk. Odborníci považují tento nález za ojedinělý, především s ohledem na to, jak dlouho člověk s pohlavně přenosnou infekcí žil. Na kostře se totiž syfilis projevuje až v konečném stadiu nemoci, tedy zhruba po 15 až 20 letech po vstupu do těla. Této fáze se však velká část nakažených nedožila ani v pozdějších stoletích, doplnil mluvčí.
- Syfilis (též příjice nebo lues, dříve francouzská, galská či uherská nemoc) je pohlavně přenosnou infekcí způsobovanou bakterií Treponema pallidum pallidum z kmene spirochét. Hlavním způsobem přenosu je pohlavní styk; během těhotenství nebo při porodu však může být přenesena i z matky na plod, což má za následek kongenitální syfilis.
Hrob byl součástí hřbitova odkrytého při záchranném výzkumu při rekonstrukci děkanátu v Křížkovského ulici. Nacházel se kolem bývalého kostela sv. Petra a Pavla zbořeného v roce 1792. Samotný hřbitov byl podle památkářů zrušen už roku 1784, nejstarší hroby pocházejí z období vrcholného středověku. „Výzkum odkryl celkem 98 hrobů na současném nádvoří děkanátu, dalších 486 hrobů bylo prozkoumáno v nově budovaném suterénu pod severním křídlem budovy. Jedná se tak o největší archeologicky zkoumaný hřbitov v intravilánu města na střední Moravě,“ dodal Staněk.
Bohaté nálezy v Olomouci
Kromě koster objevili archeologové v hrobech také součásti oděvu nebo pohřebního rubáše, u ostatků z období baroka byly i četné milodary. Objeveny však byly na nádvoří i mimořádné nálezy z období raného středověku, šlo například o rytinu mužské postavy na břidlicové destičce z poloviny desátého století. Antropologická analýza kosterních pozůstatků podle Staňka pokračuje.
Několikaletou rekonstrukci budovy Filozofické fakulty v Křížkovského ulici, která je v historické památkové rezervaci, dokončila univerzita loni na jaře. Po ukončení výzkumu byl půdorys kostela svatého Petra a Pavla, u kterého se hřbitov nacházel, vyznačen v dlažbě. Jeho existenci také připomene letošní Noc kostelů příští pátek. Odborníci zde budou prezentovat nejen kostel, ale i samotný archeologický výzkum.
