Rusko kvůli invazi na Ukrajinu zažívá jednu z největších emigračních vln od říjnové revoluce v roce 1917. Ze země odcházejí především představitelé inteligence – novináři, aktivisté nebo pracovníci v IT. Utíkají před válečnou nejistotou i hrozbou tvrdých trestů za nesouhlas s invazí. Někteří se ale postupně vracejí zpátky domů. V zahraničí jim totiž nefungují platební karty a vysněné cílové země nevydávají víza.
Ruští emigranti míří do Turecka, Gruzie, Arménie i dalších postsovětských států, kam mohou vycestovat bez víz. Už teď jich z domova odešlo podle odhadů a dat jednotlivých zemí mezi třemi sty tisíci a jedním milionem.
Jedním z útočišť je také Varšava. Se začátkem války tam přišli hledat bezpečné místo pro život disidenti i řadoví občané. „V posledních měsících se zvyšuje počet příchozích. Po začátku války sem začali proudit i Rusové žijící do té doby na Ukrajině,“ popisuje Anastasia Sergejeva z asociace Za svobodné Rusko.
Nebezpečí hrozí v Rusku každému, kdo invazi na Ukrajinu odsoudí. Řadu příchozích proto tvoří bývalí pracovníci v médiích. „Novinářům hrozí až patnáct let vězení. Je to cena za to, že říkáme pravdu. Že válku nazýváme válkou,“ vysvětluje Andrej Grigorjev z Radia Svoboda.
Experti na globální migraci a ruskou společnost považují současnou migrační vlnu za jednu z největších od roku 1917, kdy po bolševické revoluci opustily zemi miliony lidí, hlavně intelektuálů a ekonomických elit.
Útěk před vojnou
Redaktor Hospodářských novin Ondřej Soukup, který se specializuje na Rusko a postsovětské státy, dodává, že novináři a lidskoprávní aktivisté, kterým hrozí nebezpečí, tvoří menší část. Většinou z Ruska odcházejí běžní lidé, kteří již ve vlasti nevidí budoucnost. Mnozí jsou zaměstnanci v IT odvětví, některým z nich podle Soukupa dokonce odjezd nařídili jejich zaměstnavatelé.
Část Rusů přiznává, že zemi opustila i ze strachu z odvodu do armády. O všeobecné mobilizaci se mezi lidmi mluvilo hlavně v březnu, kdy už bylo jasné, že invaze Kremlu nevychází podle plánů. Některým odchod pro jistotu nakázaly jejich rodiny. „Do půlhodiny mi na e-mail přišla letenka. Ani se mě neptali, jen měli pocit, že je čas, abych utekl,“ vzpomíná emigrant Slavo.
Život v nové zemi je pro některé mnohem těžší, než předpokládali. Mohou za to i ekonomické sankce namířené proti Moskvě, kvůli kterým zůstávají bez finančních prostředků.
„Z Ruska si do zahraničí můžete vzít pouze deset tisíc dolarů. Nedostanete se ke svému bankovnímu účtu. Rubl se propadl. Je pro ně stále těžší získat své peníze, které navíc ztrácí na hodnotě,“ objasňuje Katrin Sommerfeldová z Centra pro evropský ekonomický výzkum.
Ty, kteří se do Ruska po krátké době vrátili, překvapuje nezájem spoluobčanů o vývoj na Ukrajině. Podle ruských průzkumů ho nesleduje zhruba polovina populace.
Soukup ale upozorňuje, že veškeré průzkumy prováděné v období války, a navíc v kontextu represí kremelského režimu, mají nízkou vypovídající hodnotu. „Představte si, že by vám v Československu v roce 1978 zavolal někdo z neznámého čísla a řekl: Dobrý den, my jsme nezávislí sociologové, my bychom se chtěli zeptat, co si myslíte o Chartě 77,“ srovnává novinář.
