Před 75 lety popravili komunisté polského odbojáře Witolda Pileckého, který se v roce 1940 nechal jako jediný člověk dobrovolně zatknout nacisty a odvézt do koncentračního tábora v Osvětimi-Březince, aby v utajení zpravil svět o zvěrstvech, která se v něm odehrávají. Jako první poskytl svědectví o proměně Osvětimi z klasického vězeňského tábora na továrnu určenou k vyhlazování lidí. Dnes nese Pileckého jméno ulice ve Varšavě a také několik polských škol.
Pilecki, kterému bylo na začátku druhé světové války 38 let, pomáhal organizovat odboj proti německé okupaci, během níž skončila řada jeho spolubojovníků v Osvětimi. Začátkem listopadu 1939 založil Tajnou polskou armádu, která měla k roku 1940 asi osm tisíc členů a působila kromě Varšavy v řadě dalších větších měst ve středním Polsku.
Tábor v Osvětimi v prvních letech války sloužil spíše jako tábor pro polské odbojáře než pro Židy a svět mohl pouze spekulovat, co se za jeho zdmi odehrává. I proto přišel Pilecki s nápadem, že se nechá do Osvětimi dobrovolně zavřít, aby prověřil zprávy o zvěrstvech, které odtamtud přicházely, a také aby se tam pokusil zorganizovat mezi vězni odboj.
Svědectví o bití a vraždění plynem
S dokumenty na jméno Tomasz Serafinski se ostřílený a vyznamenaný veterán z polsko-sovětské války z let 1919 až 1921 nechal v září 1940 ve Varšavě sebrat SS spolu s dalšími dvěma tisíci civilisty a brzy byl transportován vlakem do Osvětimi, kde dostal vězeňské číslo 4859. Podle historiků byl Pilecki jediným člověkem, který šel do osvětimského tábora dobrovolně.
Jakmile se ocitl uvnitř tábora, neztrácel čas a vytvořil hnutí odporu s názvem Svaz vojenské organizace, jehož hlavním cílem bylo posílit morálku vězňů pašováním potravin, léků a oblečení do tábora, stejně jako shromažďování zpravodajských informací a jejich pašování ven z tábora.
Pilecki strávil v Osvětimi téměř tři roky, během nichž sledoval, jak se mění z vězeňského tábora, v němž jsou převážně vojenští a političtí vězni, na tábor určený k hromadnému vyhlazování lidských životů. Na útržcích papírů zašitých uvnitř oblečení vězňů, kteří byli propuštěni, posílal stručné zprávy o ukrutnostech páchaných v táboře.
Informoval v nich například o vězních, kteří byli ubiti k smrti, zastřeleni nebo zplynováni. Ze šesti milionů Židů zavražděných nacisty za druhé světové války se odhaduje, že každý šestý skončil právě v Osvětimi.
I když Pileckého zprávy byly útržkovité, šlo o první svědectví o fungování smrtící mašinérie v Osvětimi-Březince. Zprávy mířily do rukou exilové polské vládě v Londýně a pak k britskému kabinetu tehdejšího premiéra Winstona Churchilla. „Už v roce 1940 Spojenci na základě jeho zpráv diskutovali, zda bombardovat Osvětim,“ uvedl britský novinář a autor knihy Dobrovolník o Pileckém Jack Fairweather.
Reportáž ČT ze 14. listopadu 2020:
Když polské velení odmítlo jeho návrh na povstání vězňů a gestapo zabilo několik významných členů jeho odbojové organizace, rozhodl se Pilecki z Osvětimi v dubnu 1943 uprchnout, než bude mučen a zabit.
Podařilo se mu zajistit převoz do táborové pekárny, která se nacházela několik kilometrů od Osvětimi a s pomocí dvou přátel poté Pilecki přerušil telefonní a poplašné linky v pekárně, přemohl strážce a utekl pomocí duplikátu klíče, kterým otevřel vchodové dveře budovy. Stráže ho stihly postřelit, nicméně byl na svobodě.
Pilecki, který v táboře přežil těžkou práci, bití i tyfus, poté o vyhlazovacím táboře sepsal tři podrobné zprávy. Ani ty však osud tamních vězňů nezměnily. V polské exilové vládě ani u představitelů západních mocností se totiž nenašlo mnoho těch, kteří by věřili tomu, co čtou.
Poprava za věrnost demokracii
Po útěku z Osvětimi se Pilecki znovu přidal k polskému odboji a v roce 1944 se zúčastnil varšavského povstání. V osvobozeném Polsku jej však uznání a sláva nečekaly. V roce 1947 byl zatčen tajnou službou komunistického režimu a křivě obviněn z plánování atentátů na veřejné činitele.
Pilecki zaplatil za věrnost demokratické vládě každodenním krutým mučením ve vězení. „Ve srovnání s tímto byla Osvětim jen hra. Chci rychlý konec,“ řekl tehdy Pilecki své ženě. V květnu 1948 byl ve věku 47 let popraven a tajně pohřben. Později se komunisté snažili zničit všechny stopy po jeho památce.
„Ztělesňoval to, na co se díváme ve filmech, o čem čteme v literatuře, kde máme rytíře bez poskvrny, a myslíme si, že v reálném životě neexistují. Občas existují. A on byl jedním z nich,“ podotkl v Událostech, komentářích k osobě Witolda Pileckého ředitel Polského institutu v Praze Maciej Ruczaj.
V současné době je Pilecki považován za hrdinu polského lidu. V roce 2006 mu bylo posmrtně uděleno nejvyšší polské vojenské vyznamenání, Řád bílého orla.
