O budoucnosti a podpoře jaderné energetiky ve čtvrtek diskutovali vrcholní politici na prvním světovém summitu k jaderné energii, který uspořádala Belgie a Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE). Názory na to, zda tyto zdroje využívat, či ne, se napříč Evropou velmi liší. Zlom v této otázce přinesla zejména rusko-ukrajinská válka a s ní spojená energetická krize. Řada zemí je odstavuje, jiné, v čele s Francií, budují nové kapacity. Zakázky se ale často výrazně zpožďují a prodražují, což může zhatit snahy států dosáhnout s pomocí jádra klimatických cílů i větší energetické nezávislosti.
Diskuzi o rozvoji jaderných elektráren oživila obnovená ruská invaze na Ukrajinu a s ní související potřeba najít náhradu za ruský plyn společně s ambicí EU omezit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 procent v porovnání s hodnotami z 90. let a docílit klimatické neutrality do poloviny století.
Po ruském útoku na Ukrajinu proto řada evropských zemí odchod od jaderné energetiky odložila a další státy se rozhodly k výstavbě nových reaktorů. Nové bloky vybudují například Nizozemsko, Švédsko, Polsko, Slovensko nebo Maďarsko, plánují to i Česko nebo Bulharsko.
Velkým zastáncem jaderných elektráren je tradičně Francie, která v rámci „obrody jaderné energie“ plánuje zprovoznit nejméně šest nových reaktorů a prodloužit životnost těch starších. Belgie životnost reaktorů prodloužila o deset let.
Naopak Německo loni v dubnu odpojilo od sítě svoji poslední jadernou elektrárnu, a přestalo tak po více než šedesáti letech vyrábět energii z jádra. Poslední jaderné elektrárny v Německu měly původně ukončit provoz už na konci roku 2022, ale právě kvůli dopadům ruské invaze na Ukrajinu se vláda rozhodla ponechat tři v provozu ještě přes zimu.
Dlouhodobým odpůrcem jaderné energie je také Rakousko, které svoji jadernou elektrárnu těsně před plánovaným spuštěním v roce 1978 zakonzervovalo. Nukleární reaktory odstavuje i Španělsko. Tyto země tak učinily zejména z obav z bezpečnostních rizik i problematiky nakládání s jaderným odpadem. Navíc se chtějí víc zaměřit na podporu obnovitelných zdrojů energie.
Podle EU je jádro „strategické“ pro dekarbonizaci, rozpory ale trvají
Neshody mezi sedmadvaceti členskými státy komplikují rozhodování o tom, jak k jaderné energii na evropské úrovni přistupovat, a zejména zda ji považovat za čistý zdroj energie v rámci plnění emisních cílů. V únoru po dlouhých a složitých vyjednáváních Rada evropské unie a Evropský parlament označily jadernou energii za „strategickou technologii“ pro dekarbonizaci Evropy, která podle mnohých bude nutná k dosažení klimatických cílů vytyčených v Green Dealu. Díky návrhu budou jádro a také zemní plyn na přechodnou dobu považovány za udržitelné zdroje energie a dostanou tedy přístup k investicím EU do zelené tranzice.
I kdyby obnovitelné zdroje podle plánu Evropské komise měly hrát prim, nukleární elektrárny jsou důležité zejména pro ty státy, které nemají takový potenciál vyrábět z obnovitelných zdrojů, jako je slunce nebo vítr. Při produkci energie z jádra nevznikají skleníkové plyny, problémem je ale dlouhodobé uskladnění vyhořelého radioaktivního paliva.
I přes shodu na strategické roli jádra ale rozdělení evropských států na dva stejně velké tábory trvá. Skupina třinácti projaderných zemí EU v čele s Francií na začátku března vyzvala k posílení politiky EU v oblasti jaderné energie a uvedla, že nedávný průlom ve snaze uznat význam jaderné energie v energetickém mixu se nyní musí proměnit v konkrétní projekty a financování. Stejně početná skupina vedená Německem naopak prosazovala, aby EU spíše než jadernou energetiku podpořila obnovitelné zdroje.
Evropská jaderná renesance
K výraznému odklonu od využívání jaderné energie došlo po havárii v roce 2011, kdy japonskou jadernou elektrárnu Fukušima zasáhlo zemětřesení a následná vlna tsunami. Některé reaktory utrpěly fatální škody, kvůli škodlivým dopadům uniklé radiace bylo evakuováno asi 160 tisíc lidí. Přímo z prostoru elektrárny byly hlášeny pouze dva případy úmrtí, nikoli však kvůli ozáření. Přesto byla důvěra v jádro mnoha lidí neodvratně nahlodána. Některé země se pak rozhodly pro definitivní konec atomových elektráren, v posledních letech ale počet fungujících nukleárních reaktorů i projektů na jejich výstavbu opět roste.
Podle údajů Mezinárodní agentury pro energii (IEA) za rok 2022 pochází z jaderných elektráren necelých deset procent celosvětově vyprodukované elektřiny, ještě v roce 1996 to přitom bylo 17,5 procenta. V rámci Evropské unie jde ale o čtvrtinu a v Česku zhruba o více než třetinu. Největší podíl elektrického proudu z jádra má z evropských zemí Francie (téměř sedmdesát procent), Slovensko (kolem šedesáti procent), Ukrajina, Belgie a Maďarsko (asi polovina).
Výrobu ale v poslední době zvyšují i země, které donedávna nebyly vnímány jako velcí producenti jaderné energie. V roce 2022 vzrostla například produkce Nizozemska o 19,8 procenta, Česka o 19,1 procenta, Maďarska o 17,5 a Finska o 10,6 procenta.
Podle údajů Světové jaderné asociace (WNA) se v současnosti staví asi šedesát jaderných reaktorů v šestnácti zemích, zejména v Číně, Indii, Rusku a Turecku, výrazně by jich mělo přibýt i v Evropě. Přibližně třicet zemí podle WNA zvažuje, plánuje nebo zahajuje programy jaderné energetiky. Vzniknout by mohlo přes sto nových reaktorů.
Zpožďování projektů i vysoké náklady
V Evropě budují jaderné elektrárny například v Británii, Hinkley Point C v hrabství Somerset a Sizewell C v hrabství Suffolk na východě Anglie. Projekty ale mají zpoždění a kabinet trápí i překračování nákladů na výstavbu, které se přinejmenším zdvojnásobily. I přesto britská vláda letos oznámila plány na výstavbu další nové velké jaderné elektrárny v zemi, kde energie z jádra zajišťuje přibližně patnáct procent elektřiny. Toto číslo by mělo vzrůst na pětadvacet procent celkové produkce energie.
Se značným zpožděním uvedlo loni do provozu nový jaderný reaktor Olkiluoto 3 Finsko. Výstavbu zahájilo už v roce 2005 a původně měl být dokončen v roce 2009.
I na Slovensku se potýkají se zdržením i prodražením zakázky oproti původním plánům. Loni v říjnu dokončil spouštění třetí blok jaderné elektrárny Mochovce, čtvrtý blok ještě nebyl dostavěn. Stavět ale chtějí další. Jadrová energetická spoločnosť Slovenska (JESS) již podala žádost o výstavbu zcela nové elektrárny v lokalitě Jaslovské Bohunice, kde stojí nejstarší československá jaderná elektrárna s dvěma funkčními reaktory.
Mezinárodní energetická agentura (IEA) uvádí, že jaderné projekty zahajované v letech 2010 až 2020 mají v průměru tříleté zpoždění. Přesto podle prognóz dosáhne výroba jaderné energie v příštím roce rekordní úrovně a výrazně poroste i v dalších letech.
Developeři a zadávající vlády se v technologicky komplexních a náročných projektech potýkají s technickými problémy, nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, výpadky v dodavatelských řetězcích, přísnou regulací z důvodu bezpečnostních rizik a někde i s odporem voličů.
Velkou výzvou tak podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové bude, aby jaderný průmysl dodržoval termíny a rozpočty, a země tak měly jistotu, že mohou se zdroji energie počítat.
Přílišný optimismus
Ian Edward, ředitel firmy na výrobu nukleárních reaktorů AtkinsRéalis, ale varuje, že západní státy nezvládají projekty efektivně plánovat a příliš tlačí na jejich rychlé dokončení. Pro server Financial Times řekl, že se státní představitelé stali až příliš optimistickými. Měli by podle něj zpomalit a věnovat více času přípravám.
Výstavbu jaderných elektráren chtějí naopak výrazně urychlit v Polsku. Tamní státní energetická společnost Polské jaderné elektrárny (PEJ) loni podepsala dohodu s konsorciem amerických firem Westinghouse a Bechtel o výstavbě první jaderné elektrárny v zemi. Měla by vyrůst na pobřeží Baltského moře v obci Choczewo. Výstavba má začít v roce 2026 a elektrárna by měla zahájit provoz v roce 2033. Vládní představitelé z Polska a Jižní Koreje a zástupci energetických podniků už podepsali i předběžnou dohodu o výstavbě druhé jaderné elektrárny na jihozápadě země.
Česko má v současnosti šest jaderných bloků ve dvou elektrárnách. Dva bloky, každý o výkonu 1125 megawattů (MW) jsou v jihočeském Temelíně, čtyři bloky s výkonem 510 MW stojí v Dukovanech. Vláda na konci ledna uvedla, že vyzve francouzskou společnost EDF a korejskou KHNP k předložení závazných nabídek ke stavbě až čtyř nových reaktorů v Dukovanech a Temelíně.
