Šéfka Evropské komise (EK) Ursula von der Leyenová už zná téměř všechny kandidáty či kandidátky do svého budoucího týmu. Právě v pátek končí lhůta, ve které se měly členské státy vyjádřit. Zatím pouze Bulharsko vyslyšelo žádost šéfky EK a jako jediná země nabídlo muže i ženu. Jméno kandidáta na eurokomisaře oficiálně neoznámila Belgie. Oficiálně nebyl navržen ani litevský kandidát, jeho jméno ale zmiňují některá média.
Von der Leyenová už zná téměř všechny kandidáty na eurokomisaře
Šéfka unijní exekutivy již v červenci požádala členské státy, aby navrhly vždy muže a ženu, aby si z dvojice mohla vybrat a aby následně měla v Komisi rovnocenné zastoupení obou pohlaví. Hovoří se také o nových portfoliích pro eurokomisaře, Von der Leyenová například v pátek na konferenci Globsec uvedla, že chce jmenovat komisaře pro obranu.
Jako první a dosud jediná země se dvěma kandidáty přišlo Bulharsko. Do EK by mohla nastoupit bývalá šéfka bulharské diplomacie Ekaterina Zacharievová nebo bývalý ministr životního prostředí Julian Popov. Zacharievová působila jako ministryně zahraničí v letech 2017 až 2021, předtím byla dva roky ministryní spravedlnosti. Vystudovala práva, do politiky vstoupila v roce 2009, kdy se stala ministryní regionálního rozvoje.
Julian Popov, spisovatel a publicista, působí nebo působil ve vedení několika univerzit. Byl také jedním ze zakladatelů soukromé Nové bulharské univerzity a jejím prvním výkonným ředitelem. Ministrem životního prostředí se stal poprvé v roce 2013, poté jím byl od loňského června do letošního dubna.
Česká republika nominovala ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu (STAN). Ten působil třicet let v bankovnictví ve střední a východní Evropě, začínal v rakouské Creditanstalt a po fúzi s Bank Austria se stal ředitelem jejího korporátního bankovnictví v Česku. Poté byl i členem představenstva rakouské Erste Group, působil mimo jiné jako ředitel Slovenské spořitelny, ukrajinské Erste Bank a vybudoval korporátní bankovnictví v České spořitelně.
Dánsko na pozici eurokomisaře navrhlo Dana Jörgensena, který od roku 2022 zastává funkci ministra pro rozvojovou spolupráci a globální klimatickou politiku. V minulosti působil jako ministr energetiky a klimatu nebo zemědělství. V letech 2004 až 2013 byl poslancem Evropského parlamentu.
Estonsko do Komise nominovalo Kaju Kallasovou, která byla od ledna 2021 do července 2024 jako první žena premiérkou země. V minulosti byla poslankyní estonského parlamentu a v letech byla 2014 až 2018 byla europoslankyní za Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), dnes Obnova Evropy. Kallasová získala podporu prezidentů a premiérů zemí EU pro pozici šéfky unijní diplomacie. V této funkci by měla být zároveň i místopředsedkyní Komise.
Finsko vyslalo poslankyni Evropského parlamentu Hennu Virkkunenovou. Jako europoslankyně působí od roku 2014, kde patří do Evropské lidové strany (EPP). Je členkou Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. V minulosti vedla několik finských ministerstev.
Francie znovu nominovala současného eurokomisaře pro vnitřní trh Thierryho Bretona. Bývalý učitel matematiky byl v letech 2005 až 2007 francouzským ministrem hospodářství, financí a průmyslu. Před nástupem do EK byl dlouholetým šéfem společnosti Atos, v minulosti řídil také firmy Thomson nebo France Télécom. Je nezávislý, řadí se k liberálům (Obnova Evropy).
Chorvatsko navrhlo nynější místopředsedkyni Komise a komisařku pro demokracii a demografii Dubravku Šuicaovou. V letech 2013 až 2019 byla europoslankyní. V letech 2001 až 2009 zastávala funkci starostky Dubrovniku. Její Chorvatské demokratické společenství (HDZ) je součástí EPP.
Irsko na pozici eurokomisaře nominovalo Michaela McGratha, který byl od roku 2022 až do letoška ministrem financí za stranu Fianna Fáil, jež se řadí k liberálům (Obnova Evropy). V letech 2020 až 2022 působil jako ministr pro veřejné výdaje a reformy a od roku 2007 je poslancem irské dolní parlamentní komory.
Itálie šéfce Komise nabídla svého ministra pro evropské záležitosti Raffaela Fitta. V minulosti byl europoslancem a místopředsedou frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) a v letech 2008 až 2011 ministrem pro regionální záležitosti.
Kypr do funkce eurokomisaře navrhl Kostase Kadise, biologa, který v letech 2007 až 2008 zastával funkci ministra zdravotnictví, v letech 2014 až 2018 ministra školství a kultury a v letech 2018 až 2023 vedl resort zemědělství, rozvoje venkova a životního prostředí.
Litevský kandidát, Andrius Kubilius, zatím nebyl oficiálně navržen, jeho jméno ale zmiňují servery Politico.eu nebo Euractiv.com. Kubilius je vědec a zkušený politik, který byl v letech 1999 až 2000 a 2008 až 2012 litevským premiérem. Od roku 2019 je europoslancem.
Lotyšsko na pozici eurokomisaře nominovalo Valdise Dombrovkise. Bývalý premiér z let 2009 až 2014 a bývalý europoslanec byl v letech 2014 až 2019 eurokomisařem pro euro a sociální dialog. V roce 2014 byl dokonce kandidátem lidovců na funkci šéfa EK, nakonec se ale o post neucházel a podpořil Jeana-Clauda Junckera. Od července 2016 měl na starosti také portfolio finančních služeb. V roce 2019 se stal místopředsedou Evropské komise zodpovědným za „ekonomiku, která funguje pro lidi“. V roce 2020 převzal i oblast obchodu.
Lucemburský kandidát Christophe Hansen byl v letech 2018 až 2023 europoslancem za EPP a v letech 2022 až 2023 byl kvestorem Evropského parlamentu. Od roku 2019 byl koordinátorem EPP ve Výboru pro mezinárodní obchod, byl také zpravodajem Evropského parlamentu pro dohodu o obchodu a spolupráci s Británií po Brexitu.
Maďarsko von der Leyenové navrhlo nynějšího eurokomisaře pro sousedství a rozšíření Olivéra Várhelyiho. V minulosti pracoval na různých vedoucích postech na několika ministerstev, od roku 2015 byl maďarským velvyslancem při EU. Je nestraník.
Malta nominovala Gelnna Micallefa. Od roku 2020 až do letošního roku byl šéfem kabinetu maltského premiéra Roberta Abely. V minulosti pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, před nástupem do funkce šéfa premiérova kabinetu dělal Abelovi poradce pro evropské záležitosti. Je členem Labouristické strany, která se řadí k evropských socialistům (S&D). Ve středu šéfka EK požádala Maltu, aby vyměnila svého kandidáta na příštího eurokomisaře. Místo Micallefa by země podle listu Times of Malta měla nominovat ženu.
Nominantkou Německa je šéfka Komise von der Leyenová. Začátkem letošního března získala oficiální nominaci EPP pro kandidaturu na druhý mandát. Letos v červenci ji Evropský parlament v tajné volbě potvrdil na postu předsedkyně EK na další pětileté období.
Nizozemským kandidátem je současný eurokomisař pro klima Wopke Hoekstra. Od roku 2022 byl šéfem nizozemské diplomacie a vicepremiérem, předtím byl ministrem financí. Tři roky vedl Křesťanskodemokratickou výzvu (CDA), která patří do EPP.
Polsko navrhlo Piotra Serafina, který od loňského prosince působí jako polský stálý zástupce při Unii. V orgánech EK se poprvé objevil v roce 2010, kdy byl jmenován zástupcem vedoucího kabinetu tehdejšího polského eurokomisaře pro finanční plánování a rozpočet Janusze Lewandowského. Poté byl například státním tajemníkem na resortu zahraničí a v roce 2014 nastoupil na pozici vedoucího kabinetu tehdejšího předsedy Evropské rady Donalda Tuska. V letech 2020 až 2023 byl ředitelem odboru dopravy, telekomunikací a energetiky na Generálním sekretariátu Rady Evropské unie.
Portugalsko do funkce nominovalo Marii Luís Albuquerqueovou, bývalou ministryni financí v letech 2013 až 2015. Vystudovala ekonomii na univerzitě v Lisabonu, kde následně i přednášela. Po porážce své strany ve volbách v roce 2015 ve funkci skončila a začala pracovat v soukromé sféře, v britské společnosti Arrow Global, která se zabývá správou pohledávek.
Kandidátem Rakouska je Magnus Brunner, který od roku 2021 zastává funkci ministra financí. V minulosti byl poslancem Spolkové rady, horní parlamentní komory, za Rakouskou lidovou stranu (ÖVP), která se na celoevropské úrovni řadí k EPP. Byl také státním tajemníkem na ministerstvu životního prostředí a šéfem rakouského tenisového svazu.
Victor Negrescu, kterého nominovalo Rumunsko, je poslancem a místopředsedou nového Evropského parlamentu vzešlého z červnových voleb. Europoslancem byl i v letech 2014 až 2017 a opět od roku 2020. Řadí se k evropským socialistům. V letech 2017 až 2018 byl rumunským ministrem pro evropské záležitosti.
Řecko na pozici eurokomisaře navrhlo Apostolose Tzitzikostase, guvernéra řeckého regionu Střední Makedonie. V letech 2017 až 2020 byl místopředsedou a v letech 2020 až 2022 předsedou Evropského výboru regionů, nyní je členem tohoto orgánu EU, ve kterém jsou zastoupeni místní a regionální orgány ze všech 27 členských států EU. Patří k evropským lidovcům.
Slovensko do funkce nominovalo Maroše Šefčoviče, jenž je součástí unijní exekutivy od roku 2009. Nejprve byl komisařem pro vzdělání, kulturu a mládež, v letech 2010 až 2014 byl místopředsedou EK a komisařem pro institucionální vztahy a administrativu. V Komisi Jeana-Clauda Junckera převzal agendu energetické unie a vesmírného programu EU. I po eurovolbách v roce 2019 si zachoval funkci místopředsedy EU a jako komisař dostal na starost interinstitucionální vztahy a prognostiku. Loni dostal na starost také Green Deal. V minulosti zastával řadu vedoucích funkcí na slovenském resortu zahraničních věcí a v roce 2019 neúspěšně kandidoval v prezidentských volbách na Slovensku s podporou strany Smer.
Slovinsko navrhlo Tomaže Vesela. V letech 2013 až 2022 byl prezidentem slovinského Účetního dvora, v minulosti byl také předsedou nezávislé auditové komise Mezinárodní fotbalové federace. Na eurokomisaře ho navrhla strana Svobodní společně se sociálními demokraty.
Nominantkou Španělska je Teresa Riberaová. Od ledna 2020 byla čtvrtou místopředsedkyní španělské vlády, od července 2021 je třetí místopředsedkyní vlády. Od roku 2018 je ministryní životního prostředí. V letech 2014 až 2018 byla ředitelkou Institutu pro udržitelný rozvoj a mezinárodní vztahy se sídlem v Paříži. V letech 2008 až 2011 zastávala funkci státní tajemnice pro změnu klimatu. Je členkou socialistické strany, která se řadí k evropským socialistům.
Švédsko do funkce eurokomisaře navrhlo Jessiku Roswallovou, která od října 2022 zastává funkci ministryně pro evropské záležitosti a severskou spolupráci. Vystudovaná historička a právnička je od roku 2010 poslankyní. Umírněná koaliční strana, jejíž je členkou, patří k evropským lidovcům.