V sobotu budou Slováci vybírat nového prezidenta. Předvolební sondáže dávají největší šance na postup do rozhodujícího druhého kola předsedovi parlamentu Petru Pellegrinimu (Hlas–SD) a bývalému ministru zahraničí Ivanu Korčokovi. I když se do předvolebního klání pustilo hned jedenáct kandidátů, kampaň před prvním kolem příliš viditelná nebyla – zastínily ji kroky vlády premiéra Roberta Fica, ať už ohledně změn v trestním právu, ve fungování veřejnoprávního rozhlasu a televize nebo slibu neposkytovat další vojenskou pomoc Ukrajině napadené ruským agresorem.
Podle politologa Michala Vašečky neexistovalo téma, které by kampaň uchazečů o prezidentský post dokázalo spojit. „Témata kampaně byla ve vleku dopadů parlamentních voleb – rozdělení společnosti, politické polarizace, otázek ohledně zahraničně-politického směřování země a otázek ohledně udržení právního státu na Slovensku. Peter Pellegrini opakovaně mluvil k jedné části společnosti o smíření, Ivan Korčok o udržení směrování státu jako demokratické, evropské a transatlantické země. Takže v tomto smyslu jednota kampaně nebyla,“ přiblížil Vašečka pro web ČT24.
Také podle politologa Samuela Spáče byla kampaň specifická v tom, že se v ní neobjevila výrazná témata, která by komunikovalo více kandidátů: „Až by se mohlo zdát, že jednotlivé kampaně nic nespojuje.“ U hesel Pellegriniho kampaně – spojování a klid – není úplně jasné, co znamenají v polarizovaném kontextu, který se vyznačuje velkou mírou konfliktu a konfliktních narativů, podotýká politolog s tím, že Korčok svou kampaň profiloval jako protiváhu vládní většiny a zdůrazňoval své prozápadní zahraničně-politické směřování.
Už za vlažný rozjezd kampaně podle Vašečky mohl fakt, že ještě půl roku před volbami byli známi pouze dva až tři oficiální kandidáti, přitom ani jeden z nich nereprezentoval hlavní politické proudy ve společnosti. Korčok ohlásil kandidaturu loni koncem léta. Pellegrini, který ještě loni na podzim vedl svůj Hlas–SD do parlamentních voleb, oznámil záměr ucházet se o prezidentskou funkci až na začátku tohoto roku, tedy pouhé tři měsíce před prvním kolem voleb.
Politolog Radoslav Štefančík z Ekonomické univerzity v Bratislavě dokonce pro list Pravda označil probíhající kampaň za tu vůbec nejnudnější v historii Slovenska: „Do voleb zbývá pár dní. A kdo ví, jestli vůbec všichni tuší, že se bude volit už tuto sobotu.“
Prezidentská kampaň ve stínu Ficových kroků
Velmi rychle ale může dosud vlažná kampaň nabrat na obrátkách v posledních dnech před otevřením volebních místností, nebo minimálně před druhým kolem voleb naplánovaným na sobotu 6. dubna.
„Od začátku kampaně mají volby dva jasné favority pro druhé kolo. A dá se očekávat, že dynamika kampaně se po prvním kole změní,“ potvrzuje pro ČT24 Samuel Spáč.
Hlavní příčinou neviditelné prezidentské kampaně je podle analytika Grigorije Mesežnikova vnitropolitický vývoj na Slovensku, který souboj kandidátů o Grasalkovičův palác prakticky celou dobu zastiňoval. Opoziční strany už od loňského prosince pořádaly v řadě slovenských měst protivládní protesty, kterých se opakovaně účastnily tisíce až desetitisíce lidí.
Vládní koalice premiéra Roberta Fica (Smer–SD) se po zářijových parlamentních volbách pustila do změn řady slovenských institucí.
Rozhodla se zrušit Úřad speciální prokuratury (s argumentem, že je zpolitizovaný), prosadila výrazné změny v trestním zákoníku (s vysvětlením, že se chce snížením trestů za korupci přiblížit západním zvyklostem – ovšem v situaci, kdy je kvůli korupci stíháno několik blízkých spolupracovníků Smeru) a v neposlední řadě oznámila i snahu změnit fungování veřejnoprávního rozhlasu a televize (což podle kritiků povede k ovládnutí média i jeho programu státem).
„Jedna část společnosti, která není na straně vládnoucí koalice, je plně ‚zaměstnaná‘ každodenními výpady Ficovy vlády proti právnímu státu a je v tom horším slova smyslu doslova uhranutá tím, jak rychle se Slovensko mění na autokratický stát. Hlavním heslem této části společnosti je ‚Nemohou mít všechno‘. Ovšem je čím dál jasnější, že se to nesplní,“ tuší Vašečka s ohledem na předvolební průzkumy, v nichž v posledním týdnu před volbami začínal mít navrch (a to pro první i druhé kolo) Peter Pellegrini. Muž, který strávil ve Ficově Smeru dlouhých dvacet let a po volbách v roce 2023 se rozhodl s ním na vládní úrovni opět spolupracovat.
„Řekla bych, že s nástupem Petra Pellegriniho do funkce prezidenta bude mít Fico silnější pozici, i když nebude mít ústavní většinu v parlamentu, aby mohl skutečně urychleně přijímat zákony, které by mohly vést k dalšímu ústupu od demokracie v zemi,“ podotkla pro Balkan Insight Katarína Klingová z Centra pro demokracii a odolnost GLOBSEC Policy Institute, mezinárodního think tanku se sídlem v Bratislavě.
Zato vítězství Ivana Korčoka by podle The New York Times s největší pravděpodobností vedlo k opakování současné patové situace mezi vládou a prezidentem.
Akce Korčokovy brýle a střet o vojácích na Ukrajině
Prvním větším momentem kampaně, i když poněkud odlehčenějším, byla kauza Korčokových brýlí. Vše odstartovala herečka Kristína Tormová, která napsala, že když přišla natáčet do televize, požádali ji, aby si odložila brýle (které běžně už roky nosí), protože by to mohlo být vykládáno jako podprahová reklama pro Ivana Korčoka.
Chvíli poté se na sociálních sítích vzedmula odezva, lidé za použití speciálně vytvořeného filtru postovali vlastní fotky s brýlemi – a to už zcela nepokrytě na Korčokovu podporu. Neváhali přidávat brýlové obroučky na fotky Pellegriniho a Fica. „Korčok zažil hvězdný moment, s jeho jménem se šířilo jednoduché a pozitivní poselství. A konečně se stalo něco, co v jeho dosavadní kampani chybělo,“ napsal komentátor Denníku N Juraj Javorský.
V posledním týdnu před volbami se objevilo další viditelnější téma, a to debata o možnosti vyslat na Ukrajinu slovenské vojáky. Peter Pellegrini tuto variantu jednoznačně odmítl, zástupce jeho strany Hlas a současný ministr práce Erik Tomáš v televizní debatě ale nadnesl, že by Ivan Korčok jako prezident – a nejvyšší velitel ozbrojených sil – mohl slovenské vojáky na Ukrajinu poslat. Ve skutečnosti by tuto možnost musela schválit vláda a parlament.
„Odsuzuji jakékoliv strašení občanů tím, že by měl někdo vyslat vojáky,“ reagoval okamžitě Korčok a dodal, že NATO brání výhradně vlastní území a není ve válce. Nasazení slovenských vojáků by podle něj bylo nutné pouze v situaci, kdy by byl napaden členský stát Severoatlantické aliance.
Mohou debaty zamíchat kartami?
Větší akci do průběhu kampaně nevnesly ani předvolební debaty, hlavně kvůli neochotě Pellegriniho se jich účastnit, což se setkalo s kritikou jak od jeho nejvážnějšího kandidáta Korčoka, tak od končící prezidentky Zuzany Čaputové.
Zatímco Korčok uspořádal desítky volebních mítinků po slovenských městech, Pellegrini vsadil na svou pozici předsedy parlamentu, z níž oslovoval voliče. Účastnil se předem pečlivě vybraných akcí, jako byla oslava Mezinárodního dne žen v Bardějově, a jen za poslední měsíc a půl před volbami stihl vyjet na sedm zahraničních cest.
Korčok přitom poukazoval na to, že poprvé za celou dobu, co Slováci volí svého prezidenta v přímé volbě, se lídr průzkumů ani jednou nestřetl v otevřené debatě se svými protikandidáty: „Debaty se ruší kvůli nepřítomnosti Petera Pellegriniho a on si užívá televizního prostoru sám na svých cestách a výletech, které jsou placeny z peněz všech daňových poplatníků.“
Pellegrini své rozhodnutí vysvětluje pracovním vytížením a už tak velkým počtem debat, které z pozice předsedy Národní rady s občany vedl. Prohlásil také, že nemůže za to, že „některý z jeho protikandidátů nemá mediální prostor a chce si jej získat jeho prostřednictvím“.
„S panem Korčokem ty zásadní velké debaty ve veřejnoprávní televizi i v nějaké soukromé televizi absolvuji,“ slíbil. „Ale nevidím důvod, abych každý druhý den chodil po nějakých různých diskuzích, které si někdo vymyslí, dodal Pellegrini pro agenturu SITA s tím, že voliči jej už stejně dobře znají.
„Z pohledu Petra Pellegriniho může jít o podařenou taktiku i strategii, ale je to poměrně neseriózní ve vztahu k voličům. Je to další ukázka, jak technika moci a politický marketing vítězí nad korektností a zodpovědností volených zástupců lidu. A je možné, že tím vznikne nová tradice vyprázdněné demokracie, která se rychle mění na oligarchii, plutokracii a měkkou autokracii,“ hodnotí Pellegriniho postup Michal Vašečka.
Poprvé se Korčok a Pellegrini tváří v tvář střetli až pět dní před volbami, v debatě soukromé televize Markíza. Přeli se o slovenskou reakci na nedávné rozhodnutí české vlády přerušit mezivládní konzultace se slovenským kabinetem. Jednotný názor neměli ani na řešení války na Ukrajině. Právě postoj Ficovy vlády k ruské agresi stál za ochlazením česko-slovenských vztahů.
Jediná debata, v níž se střetlo všech deset uchazečů o prezidentskou funkci, se konala ve středu na veřejnoprávní RTVS. Provázelo ji vzájemné vymezování se Pellegriniho a Korčoka. Několik zájemců o vrcholnou politickou funkci v zemi se také vyslovilo pro vystoupení země z NATO.
Průzkumy naznačují, voliči rozhodují
Ačkoliv dosavadní průzkumy jednoznačně pasují do pozice postupujících do druhého kola Korčoka a Pellegriniho, který si navíc upevňuje pozici, rozhodující slovo budou mít až voliči, připomíná pro deník Pravda politolog z Prešovské univerzity Michal Cirner. „Korčokovi škodí, že v podstatě neprobíhá skutečná kampaň (…) Situace se bude dynamicky vyvíjet hlavně těsně před volbami, vzhledem k tomu, že se ještě někteří kandidáti mohou vzdát ve prospěch jiných. Určitě se dočkáme i nějakých podpásovek, to je běžná součást kampaní,“ očekával Cirner.
Prvním kandidátem, který z klání odstoupil, je Andrej Danko (SNS) – v kampani podpořil nikoliv kolegu z vládní koalice Pellegriniho, ale bývalého šéfa ústavního soudu Štefana Harabina, který se v průzkumech dlouhodobě drží na třetím místě.
„Co by kampaním Pellegriniho a Korčoka mohlo nejvíc pomoct a co uškodit? Předem podotýkám, že kampaně Petra Pellegriniho jsem si doteď nevšiml. Takže co se dá pokazit na kampani, která neexistuje? Nic,“ shrnul pro Pravdu politolog Radoslav Štefančík.
Největším ohrožením by pro Pellegriniho podle něj mohla být situace, kdy by nedokázal v některé z debat jasně vysvětlit, proč se jeho kolega z vládní koalice, ministr zahraničí Juraj Blanár (Smer–SD) sešel s ruským protějškem Sergejem Lavrovem. „Na druhou stanu je ale třeba dodat, že by si tím získal srdce příznivců antisystému, kterých je určitě požehnaně,“ podotýká Štefančík.
Podle Samuela Spáče právě Pellegriniho rozhodnutí vyhýbat se debatám zásadně ovlivnilo podobu předvolebního boje: „Kampaně kandidátů spolu nekomunikují a odehrávají se jakoby v paralelních světech, v nichž každý kandidát přesvědčuje a mobilizuje svou část elektorátu. Dá se ale očekávat, že se to po prvním kole změní, obzvlášť pokud bude jeho výsledek těsný,“ uzavírá politolog.
