Ukrajinská armáda se snaží o nové protiútoky na východní frontě. V nedávno osvobozených oblastech, nedaleko ukrajinsko-ruské hranice, natáčel štáb ČT s redaktorem Václavem Černohorským.
„Vítejte na Ukrajině,“ vzkazují ukrajinští vojáci mobilizovaným Rusům
3 minuty
Události: Tíhu války dál nesou i osvobozené oblasti
Oblastí severně od Charkova půl roku otřásaly boje. Ves Hliboke osvobodili ukrajinští vojáci v polovině září. Okupanti měli základnu v místní škole a školce. Důkazem jejich rychlého ústupu je množství munice ukryté v civilní zástavbě. „Zbraně, které lze použít na pozicích, jsme odnesli. Techniku opravujeme a využijí ji naše síly,“ hlásí člen ukrajinských ozbrojených sil, který si nechává říkat Kulibin.
Ukrajinské síly se opevňují přímo na hranici. Zhruba půldruhého kilometru daleko mají své pozice Rusové. „Jejich dělostřelectvo na naše pozice pálí každý den,“ říká Kulibin.
Přes palbu zpoza hranic zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se Rusové snažili území získat zpět. Mobilizaci ohlášené Kremlem se obránci navenek vysmívají. „Vítejte na Ukrajině… (ruská mobilizace) není nic strašného,“ věří voják Romeo.
Serhij a Světlana se rozhodli v Hlibokem zůstat
Bez vody a energií
Hliboke mělo před ruskou invazí dvanáct set obyvatel. Podle místních jich nezůstala ani stovka. Přichází zima a ve vsi zatím nefunguje přívod energií ani vody. K tomu se přidává ruské ostřelování.
„Dnes o půlnoci to bylo velmi děsivé. Poprvé jsme slyšeli takové výbuchy,“ říká Serhij. „V domě topíme plynem, ale teď tam v podstatě nežijeme. Žijeme v garáži, kde jsou kamna,“ dodává Světlana. Oba přes těžké podmínky ve vsi zůstávají.
Opodál se ale Taťána loučí se sousedkou Olhou. S pomocí dobrovolníků odjíždí za rodinou do Charkova. „Není plyn ani voda a bojím se, jak přežiji zimu. Jestli vše bude fungovat, vrátím se,“ slibuje Taťána. „Přeji si mír, rozumíte? Aby bylo vše v pořádku,“ dodává Olha, kterou ve vsi dál drží její dům a půda.
