Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály (MICT) s konečnou platností potvrdil bývalému veliteli bosenskosrbské armády Ratku Mladičovi doživotní trest za genocidu spojenou se srebrenickým masakrem a další zločiny spáchané za války v Bosně v letech 1992 až 1995. Nevyhověl tak požadavku Mladiče, který v odvolání žádal zproštění viny nebo nový proces. Verdikt přivítala řada osobností, včetně amerického prezidenta Joea Bidena či vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové.
MICT v úterý ale nevyhověl ani odvolání žalobců a potvrdil rozsudek z prvoinstančního řízení. Prokurátoři žádali, aby osmasedmdesátiletý Mladič byl také uznán vinným ze zločinu genocidy v souvislosti se zločiny spáchanými na muslimských a chorvatských obyvatelích několika obcí v roce 1992.
Předsedkyně senátu Prisca Matimba Nyambeová však dala ve svém stanovisku k verdiktu najevo, že nesdílí názor kolegů, pokud jde o odmítnutí Mladičova návrhu zahájit nový proces. „Vzhledem k povaze a závažnosti právních chyb zjištěných v tomto případu bych na rozdíl od ostatních členů odvolacího senátu nařídila, aby byl Mladič znovu souzen před jiným prvoinstančním senátem, a to ve všech bodech obžaloby kromě šestého, který se týká braní rukojmí ve sdíleném zločinném záměru,“ napsala soudkyně podle srbské televize B92.
Mladič se nyní připojil k politickému vůdci bosenských Srbů z období války Radovanu Karadžičovi, který si definitivní rozsudek s doživotním vězením vyslechl v březnu před dvěma roky. Odvolací soud mu přitom zpřísnil čtyřicetiletý trest uložený v prvoinstančním procesu.
Rozsudek podle balkanisty Františka Šístka z Historického ústavu Akademie věd ČR kvitují zejména Bosňáci. Jinak je tomu ale mezi některými Srby. „Tam část lidí stále ještě odmítá obecně přiznat válečné zločiny,“ uvedl.
Biden: Historické rozhodnutí
Americký prezident Biden považuje rozhodnutí MICT za historické, neboť „ukazuje, že ti, kdo spáchají hrůzné zločiny, se budou zodpovídat“. „Nikdy nemůžeme vymazat tragédii smrti mnoha obětí Mladičových zločinů, ale doufám, že nynější rozsudek poskytne útěchu všem, kdo truchlí,“ uvedl šéf Bílého domu.
Podle Bacheletové verdikt „zdůrazňuje odhodlání mezinárodní justice dosáhnout trestu, ať to trvá jakkoli dlouho – a v případě Mladiče to bylo téměř tři desetiletí po jeho ohavných zločinech“.
Zcela opačný názor má nynější vedoucí politik bosenských Srbů Milorad Dodik, který je členem kolektivního vedení bosenského státu. Podle něj rozsudek „nemá nic společného s právem ani se spravedlností“. Podobně se vyjádřil podle agentury TASS i Mladičův syn Darko. Ten zároveň ocenil „odvahu“ předsedkyně senátu Nyambeové, že nesouhlasila s míněním svých kolegů ohledně verdiktu.
Srbská premiérka Ana Brnabičová míní, že rozhodnutí MICT znesvářené národy nepřiblížilo k usmíření. „Jsme od usmíření dál než před 26 lety a haagský tribunál k tomu v mnohém přispěl,“ uvedla. Podle ní nebyli všichni viníci zločinů spáchaných za války při rozpadu bývalé Jugoslávie potrestáni stejně.
Agentura AP zaznamenala, že Mladič při vstupu do soudní síně vypadal optimisticky a napodoboval fotografy, když se posadil. Při čtení rozsudku se ale mračil, a když uslyšel, že jeho odvolání bylo zamítnuto v plném rozsahu, nedal najevo žádné emoce. Kde si Mladič, kterému se přezdívá „Bosenský řezník“, zbytek trestu odpyká, zatím není jasné.
Deset z jedenácti bodů obžaloby
Nejvyšší možný trest Mladičovi uložil, ještě nepravomocně, v listopadu 2017 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY), jehož agendu na konci téhož roku převzal MICT. ICTY uznal Mladiče vinným z řady zločinů, včetně etnických čistek spáchaných za války na bosenských Muslimech (dnes Bosňácích) a bosenských Chorvatech.
Tribunál tehdy potvrdil deset z jedenácti bodů obžaloby, mezi nimiž jsou genocida související s povražděním osmi tisíc Muslimů v červenci 1995 zajatých ve Srebrenici, terorizování civilistů při obléhání Sarajeva a zločiny proti lidskosti.
Odmítl ale jedenáctý bod, který navrhoval uznat Mladiče vinným i z genocidy spojené s vražděním Muslimů a Chorvatů v pěti bosenských obcích v prvním roce války. Prokurátoři se v odvolání dožadovali uznání i tohoto bodu, s čímž však neuspěli.
Jeden z hlavních aktérů krvavých etnických čistek
Nynějším verdiktem v Haagu končí poslední velký proces tribunálů OSN v souvislosti s válkami v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech minulého století a zároveň poslední proces týkající se genocidy ve Srebrenici, která představuje největší masakr v Evropě od druhé světové války.
Mladič je považován za jednoho z hlavních aktérů krvavých etnických čistek provázejících válku v mnohonárodnostní Bosně, která si vyžádala kolem sta tisíc lidských životů. Zhruba 2,2 milionu lidí bylo vyhnáno ze svých domovů nebo bylo nuceno je opustit. S důsledky války se Bosna vypořádává dodnes.
Po válce Mladič 16 let unikal spravedlnosti. Do vydání bývalého srbského a jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče ICTY v červnu 2001 žil poměrně v klidu v Srbsku. Pak se ale musel skrývat. To se mu dařilo i s pomocí přátel v srbské armádě do května 2011, kdy byl zatčen na severu Srbska a nedlouho poté vydán ICTY.
- Mladić se sice v Bosně, tedy v jednom z jejích mnoha chudých horských krajů, 12. března 1942 narodil, většinu života ale strávil jinde. Jeho otec padl v řadách Titových partyzánů těsně před koncem druhé světové války a Ratka se sestrou a mladším bratrem vychovávala matka. Vrstevníci vzpomínali na Ratka Mladiče jako na předčasně vyspělého hocha, který se odmala staral o rodinný dobytek.
- Na živobytí si krátce vydělával jako soustružník v Sarajevu, pak ale patnáctiletý Ratko narazil na inzerát nabízející studium na vojenské průmyslovce v Zemunu na předměstí Bělehradu. A uniformu Mladić nosil dalších víc než 35 let. V roce 1961 se zapsal na vojenskou akademii, kde patřil mezi nejlepší studenty, a o čtyři roky později začal v makedonské Skopji důstojnickou kariéru. Do začátku devadesátých let vystřídal v nynější Severní Makedonii několik jednotek a pomalu postupoval po služebním žebříčku.
- Začátkem roku 1991 Mladić krátce působil v dočasně zklidněném Kosovu, pak přišlo převelení do Chorvatska. V říjnu 1991 byl ambiciózní Mladić povýšen na generálmajora, pro širší veřejnost ale zůstával neznámým. Už od studia na vojenské škole ho ovšem provázela pověst nadaného stratéga. Nakolik byla pravdivá, se mělo ukázat na jaře 1992, když se stal nejvyšším velitelem bosenskosrbské armády. Až do té doby přitom s rodnou republikou neměl moc společného, i manželku Bosiljku, s níž měl syna Darka a dceru Anu, poznal v Makedonii.
- První válečné zkušenosti získával Mladić v Kninu, tedy městě, které se později stalo centrem Republiky Srbská Krajina, neuznaného státu chorvatských Srbů. Jednotky pod jeho velením se v létě a na podzim 1991 zapojily do bojů také v přímořských chorvatských městech jako Šibenik nebo Zadar. Přes výraznou materiální převahu JNA i pomoc polovojenských jednotek ze Srbska se ale už tehdy věci nevyvíjely zcela podle představ jugoslávského velení. Sám Mladić podle vzpomínek pamětníků utrpěl během bojů u města Sinj lehčí střelné zranění a od té doby téměř neodkládal těžkou neprůstřelnou vestu, která se stala nezbytnou součástí jeho image.
- Někteří lidé, kteří Mladiče blíže poznali, přitom tvrdí, že masakr ve Srebrenici v červenci 1995 nepřímo způsobila i sebevražda jeho dcery. Studentka medicíny Ana si vzala život v březnu 1994 otcovou pistolí, když se prý dozvěděla o jeho roli v etnických čistkách. A generálplukovník (povýšen byl v červnu 1994) Mladić se po její smrti zatvrdil. V roce 1995 ale jím vedená armáda již ani přes braní rukojmí z řad pozorovatelů a vojáků OSN nestačila vzdorovat mezinárodnímu tlaku a chorvatsko-muslimské ofenzivě.
- Žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) už v červenci 1995 Mladiče obvinil z válečných zločinů, trvalo ale 16 let, než se objevil před soudci v Haagu. Z čela bosenskosrbské armády nedobrovolně odešel v listopadu 1996 – a pak se po něm slehla zem. Přes snahu mezinárodního společenství Mladić dokázal zejména díky pomoci bělehradských vojenských kruhů spravedlnosti dlouho unikat. Starý nemocný muž, milovník včel a medu, jen stín někdejšího mocného vojáka, byl zadržen v květnu 2011 na severu Srbska.
- Soud s ním začal 16. května 2012 a řízení skončilo závěrečnými řečmi v prosinci 2016. V listopadu 2017 haagský tribunál Mladiče odsoudil k doživotí. Uznal ho vinným v deseti z jedenácti bodů obžaloby, včetně genocidy v souvislosti se srebrenickým masakrem. Šlo o poslední rozsudek, jímž vyvrcholila práce ICTY. Obhajoba nejprve marně žádala zrušení rozsudku kvůli Mladičovu zdraví (podle advokátů trpěl demencí), odvolání k MICT, který převzal agendu ICTY, přišlo v březnu 2019. Konečný verdikt, který mu potvrdil doživotí, padl v červnu 2021.
- V květnu 2024 žádala obhajoba urychlené propuštění Mladiče do Srbska z blíže neupřesněných zdravotních důvodů. Jeho advokáti žádali soudce, aby byl tehdy 82letý generál propuštěn na léčení nejmenovaného, ale podle nich potenciálně život ohrožujícího onemocnění. Mimo jiné trpěl i kognitivními poruchami.
