„Historická šance na změnu“, „bod zlomu“, „restart“. Volební programy slovenských politických stran se hemží odkazy na nové začátky, „zodpovědnou změnu“ slibuje na svých billboardech dokonce i vládnoucí Smer-sociálna demokracia (Smer-SD). Předvolební průzkumy naznačují, že si Slováci v sobotu změnu nejspíš skutečně zvolí, z pohledu Smeru půjde ale dost možná o zvrat větší, než by si strana přála. Favoritem je totiž díky drtivému finiši opoziční hnutí Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO) v čele s nepředvídatelným Igorem Matovičem. Kromě něj však posiluje i krajní pravice.
Slovensko vyhlíží změnu. Favoritem neobyčejně napínavých voleb je „obyčajný“ šoumen Matovič
OĽaNO, které kandiduje s podporou tří malých stran, v posledních dvou měsících mohutně dotahovalo vedoucí Smer-SD a v úplně posledním průzkumu, který však nemohla zveřejnit slovenská média, ho dokonce poprvé předstihlo. Zatímco vládní straně přisoudila sondáž 15,6 procenta, opozičnímu hnutí 19,1 procenta.
Právě drtivý finiš OĽaNO je patrně největším překvapením kampaně. Na podzim přitom byly jasně nejsilnějšími reprezentanty demokratické opozice koalice Progresívne Slovensko/Spolu (PS/Spolu), která vyhrála loňské evropské volby a z jejíž jedné části (PS) vzešla současná prezidentka Zuzana Čaputová, a strana Za ľudí exprezidenta Andreje Kisky.
Obě uskupení sice postupně oslabovala, přesto však byla i na přelomu roku v čele demokratické opozice. Naopak OĽaNO se ještě v lednu pohybovalo až za nimi a také za rovněž posilující krajně pravicovou stranou Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS), která tehdy demokratické strany předstihla.
Průzkumy volebních preferencí (průzkumy agentur AKO, Focus a Polis)
Politologové: Matovič dělal věci jinak než ostatní
Matovič částečně nastoloval témata předvolebního dění, zatímco ostatní strany na události jen reagovaly, vysvětluje úspěch OĽaNO politolog Jozef Lenč z Univerzity sv. Cyrila a Metoděje v Trnavě.
„Kromě toho se mu podařilo úspěšně namixovat sice pro budoucnost nebezpečný, ale pro podstatnou část voličstva velmi chutný koktejl. Ten sestává z populismu, z otevřeného konfliktu s (expremiérem Robertem) Ficem a se Smerem-SD, z neustálého podprahového útočení na své spojence a zpochybňování jejich morální způsobilosti vládnout a souboru různých osobností, které reprezentují různé sociální skupiny,“ přibližuje Lenč.
Události: "Zbavíme se ficismu," slibuje před volbami Matovič (zdroj: ČT24)
Politoložka Aneta Világi z Univerzity Komenského v Bratislavě dodává, že Matovič v závěru kampaně prezentoval své hnutí a politické cíle jinak než ostatní opoziční lídři.
„Zatímco PS/Spolu a Za ľudí se začaly ve větší míře orientovat na boj proti extremismu (ĽSNS), OĽaNO útočilo primárně na Smer-SD. Zatímco všechny opoziční politické strany postupně prezentovaly velmi standardním způsobem své složité programy, Matovič vytáhl pár klíčových bodů a prezentoval je formou ankety, o níž mohou rozhodovat lidé (viz dále – pozn. red.). A také se ve velké míře snaží mobilizovat voliče Smeru-SD,“ uvádí politoložka.
Voliče Smeru-SD ostatní politici, ale také média dlouhodobě pranýřují jako hlupáky nebo sebestředné materialisty. A Matovič jim prokazuje určitou úctu, že o ně stojí.
Na oslabení Za ľudí se podle Világi podepsala „diskriminační kampaň cílená na Andreje Kisku“ a také poněkud nevýrazná kampaň samotné strany. Lenč podotýká, že na stranu dolehly všechny Kiskovy přešlapy a kauzy. V případě PS/Spolu vidí problém v tom, že koalice příliš spoléhala na „fenomén Čaputová“.
Propad Smeru-SD se může zastavit až o opoziční dno
Kromě ostatních opozičních stran jde vzestup OĽaNO také na vrub vládnoucího Smeru-SD, jehož popularita dlouhodobě klesá. Ještě v roce 2012 získal ve volbách 44,4 procenta hlasů, o čtyři roky později 28,28 procenta. Poslední průzkumy napovídají, že Smer-SD by poprvé od roku 2006 nemusel parlamentní volby vyhrát.
„Zpočátku jeho preference klesaly jen pozvolna, avšak Kočnerova (komunikace ze šifrovaného systému) Threema odkrývá nové a nové propojení mezi politiky Smeru-SD, jeho nominanty, a finančníky či podvodníky. K tomu ve finále ještě přispělo to, že Smer-SD jako by rezignoval na kampaň a vedl negativní antikampaň,“ domnívá se Világi.
Lenč vidí příčinu úpadku strany kromě kauz a „nabízení jen starých tváří a starých předvolebních hesel“ také v příklonu k politickému extremismu. „Pokus Smeru-SD oslovit voliče přes rétoriku extremistů viditelně nefunguje. Ba naopak, Fico (a poslanec Blaha) jí legitimizuje slovník krajní pravice a část voličů Smeru-SD posílá do ‚ohrady' Mariana Kotleby,“ konstatuje politolog.
Poslanec Smeru-SD Ľuboš Blaha je známý šířením hoaxů, dezinformací a nenávistných statusů na sociálních sítích. Slovenští policisté se kvůli podezření z extremismu zabývají jím zveřejněnou fotografií, na které s Ficem pózuje se symboly srpu a kladiva.
I kdyby Smer-SD první příčku přece jen uhájil, mohl by mít vzhledem k očekávaným výsledkům svých potenciálních koaličních partnerů (viz dále) velký problém sestavit vládu. Straně, která na Slovensku vládne s dvouletou přestávkou čtrnáct let, tak reálně hrozí, že skončí v opozici.
Krajní pravice třetí nejsilnější stranou?
Poněkud ve stínu šokujícího vzestupu OĽaNO a možného konce vlády Smeru-SD zůstává posílení krajně pravicové ĽSNS, která se do parlamentu dostala před čtyřmi lety. Tehdy skončila pátá s osmi procenty hlasů.
Nyní se její preference stabilně pohybují kolem deseti procent a má našlápnuto k tomu, aby se stala třetí nejsilnější stranou. V některých průzkumech měla i přes třináct procent a až do vzestupu OĽaNO se pohybovala na druhé příčce za vedoucím Smerem-SD.
Podle Lenče posiluje ĽSNS zejména proto, že parazituje na společenském hněvu ze Smeru-SD a situace na Slovensku. „Ten hněv povzbuzují zčásti média a zčásti Igor Matovič, který z něj také těží. Část společnosti (voličů) se domnívá, že naivní řešení společensko-politických problémů, která nabízí ĽSNS, jsou realizovatelná,“ doplnil politolog.
Tlačenice kolem pětiprocentní hranice
Pro povolební vývoj a podobu nové vlády bude směrodatné, jak se v konečném výsledku poskládají strany, jež se v průzkumech pohybují kolem pětiprocentní hranice. V její blízkosti je přitom velmi těsno, neboť mezi třemi a sedmi procenty se podle posledních průzkumů nacházejí preference až sedmi uskupení.
Patří mezi ně ne zcela vyhraněné hnutí Sme rodina, dále opoziční strany Sloboda a Solidarita (SaS) a Kresťanskodemokratické hnutie (KDH), dvojice doposud vládních členů Slovenská národná strana (SNS) a Most-Híd a kromě nich také ještě menší nové strany Dobrá voľba, Magyar Közösségi Összefogás – Maďarská komunitná spolupatričnosť (MKO-MSK) a Vlasť.
Se vstupem do parlamentu by mohla mít problém i PS/Spolu, neboť coby koalice potřebuje získat sedm procent hlasů. Její preference přitom soustavně klesají, a zatímco ještě na podzim se pro ni vyslovovalo i kolem patnácti procent oslovených, poslední průzkumy jí přisuzují jen něco přes devět procent.
- Jednokomorový slovenský parlament, Národní rada, má 150 poslanců.
- Volby probíhají každé čtyři roky na základě poměrného systému hlasování.
- Celé Slovensko je jeden volební obvod, každá strana nebo koalice tedy předkládá pouze jedinou kandidátní listinu s maximálně 150 jmény.
- Pro vstup do parlamentu musí strana překonat hranici pěti procent hlasů, pro dvojčlenné a trojčlenné koalice platí spodní limit sedmi procent, pro čtyř a vícečlenné 10 procent hlasů.
- V rámci jednotlivých stran a koalic jsou mandáty přidělovány v pořadí z kandidátní listiny, volič má však právo využít čtyři preferenční hlasy.
- Zdroj: ČTK
Vládu by mohl sestavovat „emokrat“ Matovič
Právě s ohledem na poslední sondáže se jako nejpravděpodobnější zatím jeví varianta, že by novou vládu sestavovalo hnutí OĽaNO. Společně s PS/Spolu, Za ľudí, SaS a KDH by patrně dalo dohromady většinu 76 křesel v 150členném parlamentu. Pokud by se zapojilo i hnutí Sme rodina, mohla by taková koalice dosáhnout dokonce na ústavní většinu devadesáti křesel.
Situaci by mohla zkomplikovat osoba Matoviče, o kterém slovenští novináři či politologové píší mimo jiné jako o „usměvavém šaškovi“, jehož „pohár úletů dávno přetekl“ a u nějž „nikdo neví, co udělá, často ani on sám“. Mediální podnikatel Matovič platí za těžko předvídatelného politika, jehož opakovaně opouštějí jeho vlastní poslanci, a jenž vyniká svérázným způsobem komunikace, který má především vyvolat rozruch a získat pozornost na sociálních sítích.
Například v lednu natočil na francouzské Riviéře video u vily, která podle něj patří slovenskému exministrovi financí a dopravy Jánu Počiatkovi a na jejíž bránu nalepil ceduli „Majetek Slovenské republiky“. V únoru zase se svými příznivci zapálil před úřadem vlády pět tisíc svíček za lidi, kteří podle něj ročně umírají kvůli špatnému stavu slovenského zdravotnictví.
„Při hodnocení jeho politiky se objevuje označení ‚emokracie‘. Vláda a politika, která je zejména o emocích, které vyvolá, a až sekundárně o tom, co vyřčená slova, realizovaná rozhodnutí a vyvolané nálady způsobí v politickém systému,“ popisuje Matovičův styl Lenč.
Igor Matovič je v něčem podobný Donaldu Trumpovi. Politiku dělá přes média a sociální sítě a primárně ji cílí na emoce voličů, respektive slovenské společnosti.
Kritik všeho a všech
Zatímco opoziční strany PS/Spolu, Za ľudí, SaS a KDH uzavřely dohodu o předvolebním neútočení, OĽaNO se k nim nepřidalo a jeho šéf se v kampani navážel nejen do vládního Smeru-SD, na jehož kritice má založený program, ale právě i do svých potenciálních vládních kolegů.
„Dosud vystupoval jen v roli opozičního kritika. A kritizoval všechny a vše bez ohledu na koaličně-opoziční linii,“ konstatuje Világi a Lenč v této souvislosti připomíná, že se tak Matovič choval už jako koaliční poslanec za doby vlády premiérky Ivety Radičové. A pokračoval v tom i poté, co se jeho hnutí dostalo do opozice.
„Primárně se zaměřoval na vlastní zájmy, které prezentoval jako zájem veřejnosti. Nezřídka hlasoval pro návrhy vládního Smeru-SD, či otvíral otázky a podporoval návrhy, o kterých věděl, že jsou v rozporu s programem a ideovým směrováním jeho opozičních partnerů,“ podotýká Lenč.
Matovič během „svíčkové“ akce před úřadem vlády
OĽaNO spustilo internetové hlasování o jedenácti otázkách, z nichž má vzejít program, jehož přijetí ze strany možných koaličních partnerů si Matovič klade jako podmínku pro vstup do vlády. Matovič tvrdí, že se tak občané mohou zapojit do řízení státu. Například volební lídr PS/Spolu Michal Truban to však považuje za „sběr osobních údajů pro marketingové účely“. S některými body ankety navíc další strany nesouhlasí.
Vydrží nepsané příměří?
Sám Matovič kromě toho dlouho mlžil, jestli by vůbec přijal funkci premiéra. Tvrdil, že OĽaNO má mnoho schopných lidí, kteří by funkci zvládli, aniž by však kohokoliv jmenoval. Teprve v pondělí ve videorozhovoru se svou dcerou oznámil, že zájem o post má.
Podle průzkumu z poloviny února by si však nejvíc Slováků přálo, aby v čele vlády zůstal Peter Pellegrini (Smer-SD). Matovič skončil až na šestém místě za Andrejem Kiskou (Za ľudí), Marianem Kotlebou (ĽSNS), Miroslavem Beblavým (PS/Spolu) a Robertem Ficem (Smer-SD). Kotleba a Fico obsadili zároveň první dvě místa v žebříčku nejméně chtěných premiérů.
Világi i Lenč se shodují, že i když je Matovič nevyzpytatelný a jeho další kroky těžko odhadnutelné, ke konci kampaně bylo možné v jeho chování pozorovat určité změny a smířlivější tón. Šéf OĽaNO se snažil vystupovat jako potenciální premiér a sjednotitel opozice. A také ze strany jeho potenciálních partnerů byla znát snaha o zdrženlivé vyjadřování na Matovičovu adresu.
Volby by mohly skončit patem
Varianta, že vládu bude skládat opozice, se tedy v tuto chvíli jeví jako nejpravděpodobnější. Stačí však, aby se strany kolem pětiprocentní hranice poskládaly jinak, a výsledkem voleb by mohl být pat.
Pokud by se totiž místo opozičních SaS a KDH dostaly do parlamentu dosud vládní SNS a Most-Híd, opozice by dostatek křesel mít nemusela. Koalici se SNS vylučují všechny demokratické opoziční strany kromě hnutí Sme rodina a vzájemnou spolupráci odmítají šéfové uskupení Most-Híd a OĽaNO.
Dost mandátů k utvoření koalice by ale podle dosavadních čísel neměl ani Smer-SD se svými současnými spojenci a s případnou účastí hnutí Sme rodina. Jeho šéf Boris Kollár koalici se Smerem kromě toho několikrát zavrhl. Most-Híd navíc opětovnou spolupráci také vylučuje.
I demokratická opozice koalici s největší vládní stranou odmítá, a Smer-SD by se tak musel spolehnout na to, že si to Most-Híd i Sme rodina rozmyslí a že navíc do parlamentu proniknou s dostatečným počtem mandátů ještě některé z nových menších stran.
Ani to by ale nemuselo problém řešit, protože spolupráci se Smerem odmítla i MKO-MSK. Bývalý ministr zdravotnictví Ficovy vlády Tomáš Drucker, který vede stranu Dobrá voľba, se zase dušuje, že nepůjde se Smerem v současné podobě, tedy s Robertem Ficem ve vedení. Smeru-SD by tak kromě SNS zbyla patrně jen Vlasť neúspěšného prezidentského kandidáta Štefana Harabina, což by mu k vytvoření koalice rozhodně nestačilo.
Dlouhá léta vládnoucí Smer-SD by tak skončil v opozici. Podle Világi by to mohlo znamenat jeho definitivní konec, „kdyby (nová) vládní koalice vydržela pohromadě alespoň tři roky a fungovala by relativně efektivně“. Lenč míní, že „pokud Smer-SD sebere odvahu vyměnit předsedu strany a vrátit se od národního socialismu k sociální demokracii, může volný pád zastavit“.
Pellegrini, Matovič a Kotleba v předvolební debatě
Koaliční potenciál ĽSNS je nyní nulový, shodují se politologové
Pokud by tak nedošlo ke vzniku nějaké nečekané koalice napříč bloky a navzdory dosavadním prohlášením politických stran, a chtěl-li by se sestavovatel vlády stůj co stůj vyhnout ztroskotání, musel by v nejhorším případě vzít zavděk podporou krajně pravicové ĽSNS.
Kotlebovci jsou však jedinou stranou, vůči které se další formace vymezují ještě ostřeji než vůči Smeru-SD. Také někteří členové vládnoucí strany včetně premiéra Petera Pellegriniho opakovaně prohlásili, že by do žádné koalice s ĽSNS nešli.
Podle Lenče nemají Kotlebovci nyní žádný koaliční potenciál. Existující dohady o tom, že by s nimi například Smer-SD v nouzi do koalice šel, považuje za „irelevantní, protože ani jejich případná spolupráce by v součtu nestačila k vytvoření parlamentní většiny.“
Világi si však při určitém volebním výsledku umí představit „menšinovou vládu, například ve složení Smer-SD + SNS + Sme rodina, s tichou podporou ĽSNS“.
Čaputová by vládu s účastí ĽSNS jmenovala
Prezidentka Čaputová prohlásila, že pokud by ĽSNS volby vyhrála, s jejím lídrem Kotlebou by jednala, protože to považuje za respektování vůle voličů. Zároveň to ale podle ní neznamená, že by Kotleba dostal pověření k sestavení vlády, neboť koaliční potenciál jeho strany se jeví jako nulový, dodala.
Pokud by však některá z demokratických stran sestavila vládu, jejíž součástí by byli Kotlebovci, neměla by podle vlastních slov jinou možnost, než takový kabinet jmenovat.
Vyjádření Čaputové vyvolalo poměrně velkou pozornost, Világi ji však hodnotí jako prezidentčinu snahu ukázat respekt vůči demokratickým procedurám. Podle Lenče bylo načasování vyjádření v době probíhající kampaně možná nešťastné, i podle něj se však prezidentka vyjádřila v intencích ústavy a prohlášení kampaň neovlivnilo.
Přelomové volby
I kdyby se povolební vyjednávání tentokrát obešlo bez účasti ĽSNS, není riziko související s růstem krajní pravice zcela zažehnáno. „Posílit může i v důsledku slabé či rozhádané vlády po volbách,“ varuje Világi. Pokud by taková nestabilní či patová situace vedla k předčasným volbám, mohlo by se to projevit už velmi brzy.
Slováci tak jdou k nesmírně důležitým volbám, které budou dost možná přelomové. Vzhledem k roztříštěnosti tamní politické scény může mít každý hlas velký vliv na to, kdo se do parlamentu nakonec dostane a kdo bude sestavovat vládu. A jestli bude vláda dost stabilní a schopná, aby nezavdala příčinu k růstu extremistů.