Ukrajinská armáda už disponuje několika rotami, které ovládají takzvané pozemní bezpilotní systémy. Ty slouží k evakuaci, odminování nebo k útoku. Tamní ministerstvo obrany už schválilo nasazení patnácti robotických platforem, další modely jsou ve fázi testování. S jejich operátory natáčela v Mykolajivské oblasti zpravodajka ČT Ilona Zasidkovyčová.
Byl nezletilý, když začala ruská invaze na Ukrajinu, teď devatenáctiletý voják s pseudonymem Rejd ovládá ve své jednotce bezpilotní letouny nejen na nebi, ale i na zemi. „Jsem mladý, zajímám se o roboty. Je v nich budoucnost této války,“ říká voják z jednotky Da Vinciho vlci.
Jako válku robotů vojáci popisují budoucnost na frontové linii. Kladou proto důraz na výcvik a zásobování pěchoty pozemními drony. Podle Rejda se ovládají obyčejně běžnými joysticky.
Na dálkově ovládanou plošinu, kterou jednotka využívá, se dají namontovat kulomety, granátomety nebo jiné zbraně. Ty dokážou zasáhnout cíl až na dvoukilometrovou vzdálenost.
Útočný pozemní dron se často využívá ve spojení s evakuačním robotem. Právě o takové stroje mají vojáci největší zájem. „Když stroj vybavíme přívěsy nebo to nějak upravíme, můžeme bezpečně přepravit tři nebo čtyři lidi,“ popisuje Rejdův kolega Logista.
Čeká se závod o rozšíření technologie
Všechny drony, které jednotka využívá, jsou od ukrajinského výrobce. Inženýři jsou tak v přímém spojení s vojáky. „Teď se učíme stroj ovládat a poskytujeme výrobci zpětnou vazbu. Ten všechny problémy, které nyní existují, řeší. Drony by tak v budoucnu měly být čím dál lepší,“ myslí si Rejd.
Současné boje připomínají podle této jednotky čím dál víc počítačové hry. Výbuchy a ztráty na životech jsou ovšem reálné. V bojích se pozemní drony častěji začaly využívat od léta loňského roku. Pokud se tato technologie ujme, brzy začne závod o její rozšíření.
Vojáci a výrobci volají po tom, aby stát do těchto strojů investoval víc peněz. Vývojáři teď musí projít přes testování a byrokracii, aby prokázali životaschopnost technologie na frontě a získali stabilní roční zakázky.
