Jihoukrajinský Cherson čelí necelé dva roky po osvobození takřka dennímu ostřelování ruskými okupanty. Místní divadlo přesto pokračuje v produkci pro polovinu obyvatel, kteří navzdory nebezpečí a omezením zůstávají ve městě.
Raketám navzdory. Kulturní život v Chersonu válka nezastavila
3 minuty
Události: Chersonské divadlo funguje i přes opakované ruské útoky
Výbuchy znějí Chersonem i několikrát denně. Zabarikádovaná okna největšího jihoukrajinského divadla Mykoly Kuliše jsou připomínkou několik kilometrů vzdálené fronty. Všichni místní herci a muzikanti zažili ruskou okupaci – někteří dokonce dvakrát.
Třeba Oleksij Ponomarjov odešel z rodného Krymu, svůj nový domov v Chersonu ale podle svých slov neopustí. „(Během okupace) jsme chodili na procházky blízko našeho domu, báli jsme se jít někam daleko. Kromě toho jsem skládal hudbu. Skládám vždycky, když je mi špatně,“ říká Ponomarjov.
Hudba je terapií nejen po něj samotného, ale i pro obyvatele města. „Člověk zapomene, že tam zní sirény, zapomene, že se tam mohou dít takovéto věci,“ konstatoval herec v souvislosti se zhasnutím světel.
Nečekaný výpadek proudu je znamením toho, že poblíž dopadla ruská střela. Hlavní dirigent Artem Filenka se hned po útoku vydává na obhlídku budovy. Sluneční paprsky odhalují poškozenou střechu nad hlavní scénou. „Jak vidíte, slunce k nám proniká skrze tuto dírku, kterou způsobil úlomek rakety,“ ukazuje dirigent.
Nebezpečí na každém kroku
Nebezpečné je nejen přebývání v horních patrech divadla, ale i samotná cesta do něj. „Máte takový neklid v duši, přemýšlíte, jak se sem dostat, jestli si vzít taxi, nebo jet hromadnou dopravou. Nebo jestli máte jít raději pěšky, skrývat se podél stěn domů,“ popisuje pocity Filenka.
Poslední hra na hlavní scéně chersonského divadla se hrála den před velkou ruskou invazí. Herci i diváci se poté museli přesunout o patro níž.
Do divadelní místnosti v podzemí se vejde přes sto diváků. Kvůli častým útokům se sál většinou nenaplní celý. „I když přijde pět lidí, tak pro ně stejně hrajeme. Protože jsou také hrdinové a také sem šli i přes ostřelování,“ podotkl Filenka.
Těžká rozhodnutí denně dělají herci i diváci. Navzdory často tragickým osudům si přesto najdou čas aspoň na divadelní komedii.
