První ruská plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov dorazila na svoji trvalou základnu blízko izolovaného ruského města Pevek na Čukotce. Oznámila to státní společnost Rosatom. Po spuštění se stane nejseverněji položenou atomovou elektrárnou na světě.
Na svoji cestu arktickými vodami dlouhou téměř pět tisíc kilometrů vyplul z Murmansku 23. srpna. Rosatom plánuje uvést ho do provozu do konce letošního roku. Má nahradit uhelnou elektrárnu a stárnoucí jadernou elektrárnu, které na Čukotce dodávají elektřinu více než 50 tisícům lidí.
Plovoucí elektrárna je vybavena dvěma tlakovodními reaktory, schopnými vyrábět až 70 MW elektřiny, což by postačovalo až pro stotisícové město. Konstrukce připomíná obrovské ledoborce, které se desítky let plaví na sever od Ruska s jaderným pohonem. Plavidlo je 144 metrů dlouhé a 30 metrů široké.
Malé elektrárny jsou vytvořené tak, aby byly schopné dodávat elektřinu do těžce dostupných oblastí. Mohou fungovat bez přestávky a potřeby doplnit palivo tři až pět let. Rosatom tyto mobilní námořní elektrárny dlouho plánoval.
Pomáhají také se snižováním emisí skleníkových plynů způsobujících globální oteplování. Ochránci životního prostředí včetně Greenpeace se však obávají případné havárie.
Rusko jádru věří
Zatímco například Německo od jaderné energie po havárii v japonské Fukušimě ustupuje a stávající elektrárny hodlá do roku 2022 uzavřít, Rusko sleduje zcela jiný plán. Celkově má země v provozu více než tři desítky jaderných zdrojů.
Kromě toho Moskva investuje do nových jaderných elektráren prostřednictvím společnosti Rosatom zejména v bývalých sovětských republikách. Firma, která po celém světě zaměstnává na 250 tisíc lidí, plánuje výstavbu jaderné elektrárny také v Indii, Bangladéši a Turecku.
Pokud bude projekt plovoucí elektrárny úspěšný, mohly by vzniknout další. Velký zájem zaznívá z jihovýchodní Asie. Ruští experti se proto domnívají, že Akademik Lomonosov je jakousi vzorovou jadernou elektrárnou pro potenciální zájemce. Podobnou začala stavět koncem roku 2016 také Čína, která počítá s nasazením do provozu v roce 2020.
Jako svým způsobem plovoucí jadernou elektrárnu využívala americká armáda v letech 1968 až 1975 v Panamském průplavu dopravní loď Sturgis. Ta měla na palubě reaktor o výkonu deseti megawattů.
Po světovém oceánu se také pohybuje několik vojenských lodí a ponorek s jadernými reaktory.
