Voliči rozhodli, že příští hlavou slovenského státu bude Peter Pellegrini. Přestože šéf parlamentu a předseda vládní strany Hlas–SD v prvním kole skončil až druhý, tak v rozhodujícím hlasování výsledek obrátil a porazil Ivana Korčoka. Podle Pellegriniho má být Slovensko západně orientovanou zemí, která zároveň zastává hrdé a sebevědomé postoje. Deklaruje, že bude prezidentem všech občanů bez rozdílu a zemi by přinesl po letech konfliktů klid.
PROFIL: Z předsedy parlamentu prezidentem. Pellegrini chce Slovensku přinést klid
Události: Pellegriniho kariéra nabrala před šesti lety prudké obrátky (zdroj: ČT24)
Peter Pellegrini není na Slovensku neznámá tvář, v politice se pohybuje téměř dvě desítky let. Zastával řadu vysokých funkcí včetně té premiérské a umisťuje se vysoko v žebříčcích popularity. V průzkumu důvěryhodnosti agentury Focus pro televizi Markíza z loňského září se umístil na prvním místě. Předčil tak premiéra Roberta Fica i dosluhující prezidentku Zuzanu Čaputovou.
Peter Pellegrini se narodil v roce 1975 v Banské Bystrici, jeho matka byla učitelka, otec automechanik. Příjmení naznačuje, že jeho předci přišli na Slovensko z Itálie. V rodném městě vystudoval ekonomii, bankovnictví a investování na Univerzitě Matěje Bela, studii pokračoval na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Košicích.
V knize Slovensko vlastní cestou, která je součástí Pellegriniho předvolební kampaně, stojí, že se sice po studiích věnoval podnikání a managementu, do politiky ho to však táhlo vždy. Nejprve se stal řadovým členem nově založené opoziční strany Smer–SD Roberta Fica, od roku 2002 pak několik let pracoval jako asistent poslance Smeru a budoucího ministra dopravy Ľubomíra Vážného. V roce 2006 byl Pellegrini poprvé zvolen členem parlamentu.
Od roku 2012 působil jako státní tajemník na ministerstvu financí. K tomuto období se také vztahuje korupční kauza Mýtnik III spojovaná s Pellegrinim, ke kterému měl údajně směřovat úplatek ve výši 150 tisíc euro. Pellegrini však v kauze nebyl obviněný a nařčení z přijetí úplatku odmítá.
Z postu státního tajemníka ministerstva financí se v roce 2014 přesunul do čela ministerstva školství. V čele resortu však strávil jen zhruba tři měsíce, po kterých usedl do křesla předsedy parlamentu. Mezi lety 2016 a 2018 byl také místopředsedou Ficovy vlády a ministrem pro investice a informatizaci.
Pellegrini požadoval odchod Fica z vedení Smeru. Neuspěl a založil si vlastní stranu
Slovensko v roce 2018 zasáhla zpráva o vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Po mohutných demonstracích upozorňujících i na korupční kauzy vlády byl nucen Fico odstoupit z premiérské funkce. Nahradil jej v ní právě Pellegrini. Jako předseda vlády působil dva roky, ve volbách roku 2020 ale Smer–SD prohrál a Pellegrini následně oznámil založení vlastního politického hnutí Hlas–SD.
Podle politoložky Marcely Gbúrové z Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích po prohraných volbách došlo k rozkolu mezi Pellegrinim a Ficem. „Základem sporu mezi Pellegrinim a Ficem byl způsob vedení politiky. Zatímco Pellegrini dával přednost politickému kompromisu, Fico byl spíše pro radikálnější řešení,“ uvedla. Připomněla, že před založením Hlasu nejprve Pellegrini bez úspěchu vyzval zakladatele Smeru, aby vedení strany opustil.
Po jednom volebním období v opozici získal Pellegrini šanci na znovuobsazení premiérského postu po loňských parlamentních volbách. Výsledky umožňovaly vytvoření koalice s liberálním Progresivním Slovenskem a dalšími stranami, nebo se Smerem a národoveckou Slovenskou národnou stranou (SNS).
Pellegrini však místo předsedy vlády jako šéf třetí nejsilnější strany během vyjednávání odmítl a umožnil vznik čtvrté vlády Roberta Fica. Ta prosazuje kroky, které část slovenské veřejnosti kritizuje jako odklon od demokracie – například novelu trestního zákoníku nebo zákon o veřejnoprávním rozhlasu a televizi, který podle kritiků povede k ovládnutí stanice. Sám předseda Hlasu není součástí vládního kabinetu, stojí v čele parlamentu.
Podle Gbúrové se postoj voličů k vládě projevil zejména v prvním kole prezidentských voleb, které s náskokem zhruba pěti procentních bodů překvapivě vyhrál vládu kritizující Ivan Korčok. Politoložka však nepředpokládala, že by i druhé kolo bylo významně ovlivněno vládními kroky.
Během kandidatury na prezidenta získal Pellegrini od koaličních partnerů pouze vlažnou podporu. Zatímco Fico stál v kampani spíše stranou, předseda SNS a odstoupivší prezidentský kandidát Andrej Danko na Pellegriniho útočil a vyzval jej, aby před volbami přiznal svou sexuální orientaci. Podle expertů se však Danko tímto postojem snažil posílit vlastní pozici ve vládě. Fico i Danko Pellegrinimu nakonec svou podporu deklarovali.
Lidový kandidát
I když se o Pellegriniho kandidatuře dlouho spekulovalo, oficiálně ji oznámil teprve v polovině ledna. Podle Gbúrové jde o „hodnotově a ideově politicky vyprofilovaného“ kandidáta, který je vzdělaný a otevřený diskuzi.
Jako představitel sociálně demokratické strany svou kampaň zakládal na důrazu na občany. „Bez ohledu na stranické preference, náboženství nebo etnickou příslušnost,“ poznamenala politoložka.
Předseda slovenského parlamentu se staví proti koncepci prezidenta jako protiváhy kabinetu, prezident by podle něj měl zejména spojovat, ne rozdělovat. Za to jej kritizoval Korčok, který Pellegriniho označil jako Ficovu „podržtašku“. Předseda Hlasu zase kariérního diplomata osočil, že by z prezidentského paláce mohl vládě „házet klacky pod nohy“.
V médiích se však objevily i spekulace o tom, že by Pellegrini s ohledem na předchozí spory se současným premiérem mohl jako prezident zaujmout k Ficovi podobný postoj, jaký měl Michal Kováč k Vladimíru Mečiarovi. Původní Mečiarův spojenec Kováč se v prezidentské funkci od předsedy vlády emancipoval.
Gbúrová je k těmto spekulacím však spíše rezervovaná. „Všechno je možné. Může nastat situace, kdy nebude vnitřně sdílet svůj způsob řešení legislativního nebo politického problému. Nepochybuji však o tom, že díky sociálně demokratickému ukotvení obou politiků najdou požadovaný kompromis,“ uvedla.
V zahraniční politice prosazuje západní orientaci, ale i důraz na národní postoj
Jedním z častých témat předvolebních debat mezi Pellegrinim a Korčokem byla kromě vztahu k vládě také zahraniční politika, a to zejména s ohledem na postoje k Rusku a Ukrajině. Zatímco Korčok prosazuje jasnou podporu Ukrajiny, předseda parlamentu se od svého dřívějšího postoje prosazujícího pomoc Kyjevu odklonil. Postupem času se podle něj ukázalo, že nikam nevede a je tak nyní nutné prosazovat mírová jednání.
Politoložka Gbúrová upozornila, že v rámci zahraniční politiky Pellegrini vždy hovořil o západním ukotvení země. V předvolebních debatách se vyslovil pro členství v EU a NATO. „Zároveň dodává, že vláda bude zastávat hrdý a sebevědomý postoj, pokud jde o zájmy Slovenska,“ uvedla. „Je sociálním demokratem, který považuje národní, křesťanské a sociální pilíře za nezpochybnitelné pro další rozvoj slovenské státnosti.“
Pellegrini se také ohradil vůči rozhodnutí české vlády přerušit společná jednání kabinetů obou zemí v reakci na odlišné postoje Prahy a Bratislavy na ruskou agresi na Ukrajině. Podle něj by se Češi neměli stavět do pozice staršího bratra. „Nevím, jak může být nějaká země kritizována za to, že nesdílí tak militantní postoj jako Česká republika,” uvedl Pellegrini.
Volby nakonec vyhrál se ziskem více než 53 procent hlasů.
