Podle ukrajinských úřadů zemřelo v důsledku Ruskem rozpoutané války nejmíň tisíc obyvatel Izjumu. Skutečné dopady okupace však před několika dny osvobozené město teprve odhaluje. Téměř všechny domy jsou zničené a lidé jsou odkázáni na humanitární pomoc. V Izjumu natáčel zpravodaj ČT Jan Šilhan.
„Přijeli jsme a hotovo,“ popisuje osvobození Izjumu dvacetiletý ukrajinský voják
Horizont ČT24: V osvobozeném Izjumu sčítají škody (zdroj: ČT24)
Jedením z nejmladších osvoboditelů Izjumu je Mak, dvacetiletý student informatiky. Kvůli Ruskem rozpoutané válce vyměnil počítač za samopal. „Nejlehčí bylo sem přijít. Oni prostě utekli. My jsme sem přijeli na vozech a hotovo,“ popisuje útok na samotné město.
Dříve však zažil mnohem těžší okamžiky. „Když na nás (Rusové) házeli fosforové bomby. Od nich nikam neutečeš. Rychle se sehneš, koukneš se nahoru a vidíš, že to na tebe padá,“ svěřuje se Mak.
Olga naopak patří mezi nejstarší z celého osvobozené města. Mluví o silném ostřelování a o zranění z rázové vlny. Letošní boje pro ni byly horší než ty za druhé světové války. „Přišel ke mně vysoký muž, už byl večer, tma. Otevřel dveře a ptá se: ,Ještě jsi neumřela?‘ Zeptala jsem se: ,Kdo jste?‘ On nic neřekl. Otočil se a odešel,“ popisuje nezvyklé setkání z doby ruské okupace.
Kvůli vysokému věku zůstala v Izjumu. Jen pár metrů od jejího domu se nachází budova, kde ještě před pár dny sídlila část ruských jednotek. Kdysi ji ale válka sovětů s nacismem vyhnala až na Sibiř, kde pracovala v továrně pro potřeby Rudé armády.
Její dcera Natalia popisuje život v okupovaném Izjumu – vydávání proruských novin zamlčujících postup Ukrajinců, anebo rozdávání ruských bankovek. V Izjumu podle ní polovina lidí podporuje Kyjev, druhá Moskvu. „Synovec od bratra žije v Norsku. O osvobození města se dozvěděl dřív než my,“ říká Natalia.