Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková ve Varšavě po setkání se svým protějškem Zbigniewem Rauem znovu odmítla polský nárok na válečné reparace. Podle ní je již tato otázka uzavřena. Poláci podle Raua nicméně stále věří, že se německá pozice bude vyvíjet. Na poli německo-polských vztahů jde už o několikátou překážku za poslední dobu.
Polsko-německé vztahy schytaly letos hned několik ran. Varšava kritizovala zprvu opatrný postoj Berlína k protiruským sankcím a podpoře Ukrajiny, opačným směrem mířily výtky za způsobení ekologické katastrofy na Odře. Polský Sejm pak přijal rezoluci o nároku na odškodné za újmu způsobenou nacisty za druhé světové války.
„Otázka reparací je pro německou vládu již uzavřená,“ prohlásila Baerbocková. Německá ministryně na setkání s polským protějškem jen zopakovala dlouhodobý postoj Berlína. Podle Raua bude Polsko ve vymáhání reparací přesto pokračovat. „Jsem přesvědčený, že stanovisko německé vlády k této otázce se bude ještě v důsledku dialogu vyvíjet,“ komentoval.
Otázka reparace je právně už přes třicet let vyřešená a podle Německa není o čem jednat. V morální rovině se ale spolková republika hlásí k vině za to, co nacistické Německo v Polsku způsobilo. „Já to čtu jako politickou hru. Ta má na jednu stranu před nadcházejícími volbami rozměr vnitropolitický,“ hodnotí otázku reparací politolog Tomasz Smura.
Analytička Zuzana Lizcová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy vysvětluje, že z právního hlediska se pohled na reparace liší. Německo podle ní argumentuje tím, že se Polsko vzdalo nároků na odškodnění poprvé v roce 1953, což později několikrát zopakovalo. Polská vládní strana Právo a spravedlnost však otázku v poslední době znovu otevírá, aby získala volební hlasy.
„Polsko nikdo nepodporuje. Ani Spojené státy nepovažují nároky na reparace v pořádku, stejně tak Izrael. Pokud vím, tak ani sousední země jako Česko nebo pobaltské země. Říkají: nechte toho,“ popisuje diplomatický zpravodaj deníku Tagesspiegel Christoph von Marschall. Napětí ve vztazích obou zemí není v době, kdy Rusko válčí na Ukrajině, vůbec žádoucí. Nejen z pohledu Berlína.
Pro řadu Němců již minulost není tolik zásadní, popisuje Lizcová. Německá společnost je navíc mnohem pestřejší. „V Německu je stále, oproti jiným státům, výrazně rozvinutý systém občanského vzdělání. O minulosti se vede diskuse a je to téma i třeba v té mladší generaci,“ komentuje.
Polsko není jedinou zemí, která se k poválečným náhradám vrací. Další je například Řecko, které téma otevíralo i v době finanční krize. „Řecko dostalo určité kompenzace začátkem šedesátých let minulého století, ale zpětně to hodnotí jako nedostatečné. V současné době tu otázku ze své strany neuzavírá,“ uvádí Lizcová. Atény ale volí mnohem diplomatičtější cestu, dodává.
Spory v EU
Polská vláda také nesouhlasí s Německem jako neformálním lídrem Evropské unie. Už od vystoupení polského tradičního konzervativního partnera Británie z EU. Varšava usiluje po daleko silnějším hlasu východních zemí. Některé spory, třeba ten o podobu právního státu v zemi, pak podle expertů využívá právě k nahlodání německé pozice.
„Hospodářská závislost Německa na Polsku a tím spíš Polska na Německu je tak silná, že zhoršení politických vztahů nebude mít žádný dramatický dopad,“ předpokládá nicméně politolog a bývalý polský ministr školství Michal Kleiber.
Smíření ale podle Německa před polskými volbami nenastane. Rétorika z Varšavy směrem k Berlínu může naopak přitvrdit. „Návrhy k dialogu a spolupráci jsou zpravidla zamítnuty, protože Polsko vnímá Německo stále více jako protivníka a ohrožení a méně jako partnera,“ tvrdí analytik Kai-Olaf Lang.
