Od chvíle, kdy se na kyjevském náměstí Nezávislosti začala odvíjet série dramatických událostí známých jako majdanská revoluce, uplynulo pět let. Na ulici tehdy umírali první lidé. O dalším směřování země rozhodnou Ukrajinci už na konci března, kdy se v zemi konají prezidentské volby. Řada lidí ale v pozitivní změnu nevěří. Situaci na Ukrajině půl dekády od revoluce zjišťoval zpravodaj ČT Jakub Szántó.
Pět let od prvních obětí na Majdanu řada Ukrajinců v zářnou budoucnost nevěří
Horizont ČT24: Pět let od prvního masakru na Majdanu (zdroj: ČT24)
Čtvrt roku před první pouliční bitvou tehdejší prezident Viktor Janukovyč odmítl na ruské naléhání podepsat vyjednanou dohodu s Evropskou unií. Náměstí Nezávislosti neboli Majdan od té doby ovládaly desetitisíce demonstrantů.
Osmnáctého února 2014 vytáhl dav k parlamentu. „Šli na mírovou akci. A nahoře na střechách seděli odstřelovači. Nejdřív stříleli jen gumovými projektily,“ vzpomíná poslanec a organizátor Majdanu v roce 2014 Serhij Averčenko.
Pouliční srážky toho rána vygradovaly na Hruševského ulici nedaleko ukrajinského parlamentu. Přímo na tomto místě zahájily pořádkové síly palbu ostrou municí do demonstrantů. Zemřely více než dvě desítky lidí včetně tří policistů. „Hodně lidí zahynulo na zranění těžkými kovovými předměty,“ upozornil Averčenko.
Krev, ohořelé trosky i rozbitá okna za posledních pět let z ulic zmizely, improvizované památníčky ovšem lemují někdejší bitevní pole po celé délce. „Jak to začalo, naskočila jsem do metra. A za mnou přibíhá kluk a zpod oka mu trčí gumová koule. Ostatní si zatím jedou po eskalátorech nahoru. My na ně křičeli, že se tam střílí, ale oni nic nechápali,“ podotkla účastnice demonstrací Larisa.
Na konci prvního dějství bitvy ještě policisti zapálili obří sídlo odborů, které demonstranti předtím obsadili jako svůj hlavní štáb, lazaret i kasárna. Zlomový masakr přišel 20. února. „Překonal jsem se a nastoupil tehdy na své místo. Zůstal jsem tam chvíli, ale pak jsem utekl,“ konstatoval člen ochranky Majdanu Oleg.
Pět let po Majdanu prožívá Ukrajina porevoluční kocovinu. „My přece na Ukrajině máme všechno. Máme jednu třetinu nejúrodnější černé půdy světa. Máme ropu, plyn i uhlí, les, moře i hory. To všechno máme a jsme nejchudší země Evropy!“ postěžoval si Averčenko.
„Na místě vyhořelých domů se teď lesknou nové fasády, místo opevněných protestních táborů se procházejí lidé. Jenže slíbené reformy váznou, platy rostou hlemýždím tempem, válka s proruskými separatisty na východě pokračuje a Rusko dál okupuje Krym. Že tohle všechno vyřeší prezidentské volby za měsíc a půl, většina Ukrajinců nevěří,“ říká Szántó.
Majdan trvá, říká ukrajinistka
„Revoluce neskončila, Majdan trvá. I Ukrajinci to tak chápou. Protože po Majdanu byla okupace Krymu a válka na východě Ukrajiny,“ upozorňuje ukrajinistka Lenka Víchová.
Opakovaně zmiňované korupční téma se ale podle ní v současnosti trochu přeceňuje. „Řekla bych, možná trochu s vtipem, že Ukrajina byla jako postsovětská země na korupci vybudována. Před několika lety se říkalo, kdo zničí korupci na Ukrajině, zničí i celou Ukrajinu. Celý systém byl vybudován tak, že bez korupce se vlastně nedalo existovat,“ připomíná s tím, že dnes už je ale situace jiná. Vznikají antikorupční instituce a korupci se podařilo dostat například z obchodu s plynem nebo ze zdravotnictví.