Spojené státy minulý týden zaútočily na syrskou leteckou základnu Šajrát. Jde o jeden z nejdůležitějších momentů syrské války, neboť to bylo poprvé, co USA přímo zasáhly pozice režimu Bašára Asada. Do té doby bombardovaly jen pozice takzvaného Islámského státu (IS). V této souvislosti nabízíme podrobný pohled na to, které oblasti země mají jednotlivé strany konfliktu pod kontrolou.
Palmýra znovu v rukou vlády, Kurdové se chystají na Rakku: aktuální rozložení sil v Sýrii
Povstalci (v první mapě zelená barva) a jejich podporovatelé bojují proti syrské vládě (červená barva) a jejím podporovatelům, přičemž oba tyto tábory bojují proti IS (šedivá barva). Čtvrtou hlavní stranou v konfliktu jsou Kurdové (žlutá barva), kteří podle svých prohlášení nepodporují ani vládu ani opozici (s některými povstalci naopak bojují), a bojují proti IS.
Vláda kontroluje především západ země, centra povstalců se nacházejí na severovýchodě a severozápadě, Kurdové ovládají sever a IS operuje ve středu a na východě Sýrie. Do konfliktu je dále zapojena celá řada zahraničních aktérů, kteří podporují některé z těchto čtyř hlavních stran. Aktuální rozložení sil je následující:
Syrská armáda
Vládní vojska ztratila na dvě třetiny území státu na úkor IS a dalších skupin. Přesto má Asad pod kontrolou strategická místa jako je metropole Damašek, města Hamá a Homs v centrální části země, pobřeží a město Aleppo, tedy oblasti, kde nyní žije přes šedesát procent obyvatel Sýrie.
Režim tedy kontroluje velkou část západní poloviny země. Boje v Damašku se rozhořely v polovině července 2012, kdy opoziční síly obsadily několik čtvrtí. Už téhož roku v srpnu syrská vláda oznámila, že se jí podařilo získat zpět kontrolu nad městem.
Třetí největší syrské město Homs kontrolovali od počátku války povstalci, v květnu 2014 se z něj po roce obléhání syrskou armádou ale stáhli. Město bylo dlouhou dobu jedním z center povstání proti prezidentu Asadovi. U Homsu se nachází letecká základna Šajrát, na kterou minulý týden zaútočily Spojené státy.
Stav na syrském bojišti
Druhé největší město Aleppo se po dlouhých bojích dostalo celé pod kontrolu vlády loni v prosinci, když byla ukončena čtyři roky trvající nadvláda povstalců nad východními částmi města. Jednalo se o největší vítězství vládní armády nad povstalci od začátku války v roce 2011. Syrskému režimu ale výrazně pomohla ruská armáda.
Letos v březnu dobyla syrská armáda znovu i Palmýru, o kterou se přetahovala s organizací Islámský stát. Teroristé město nejprve ovládli v květnu 2015. Loni v březnu ho získala syrská armáda. V prosinci ho sice IS dobyl znovu, od března ale Palmýru znovu kontrolují vládní síly.
Na straně syrské vlády stojí také:
- Rusko – podporuje režim ze vzduchu a kryje ho v OSN
- Írán – poskytuje zbraně, peníze, vojenské poradce a podle některých zdrojů také bojové jednotky
- Hizballáh (militantní libanonské šíitské hnutí) – poslal do Sýrie tisíce bojovníků
- Milice šíitských muslimů – jejich členy rekrutuje Irák z Íránu, Afghánistánu a Jemenu
Povstalci
Označení „povstalci“ či „rebelové“ zahrnují mnoho skupin protivládních bojovníků, některé z nich spolupracují s džihádisty. Různé státy, které jsou zapojeny do mezinárodní koalice, také podporují různé povstalecké skupiny. Rebelové ovládají oblasti na severozápadě a jihozápadě země.
Na severozápadě jde o velkou část města Idlib a stejnojmennou provincii, která tak je jednou z posledních bašt opozice. Její strategickou pozici posiluje i to, že sousední provincie na západ, Latákíja, je baštou režimu a kolébkou rodiny Asadů. V provincii se nachází vesnice Chán Šajchún, terč údajného chemického útoku, kvůli kterému USA zaútočili na vládní základnu Šajrát.
Provincii má pod kontrolou povstalecká koalice Armáda dobytí. Nejznámějším členem této koalice je Fronta dobytí Sýrie (bývalá fronta An-Nusra, která byla napojená na teroristickou síť Al-Káida).
Součástí Armády dobytí je i Ahrár aš-Šám, jedna z nejsilnějších povstaleckých skupin. Vznikla v roce 2011 a placena je údajně ze zemí kolem Perského zálivu a z Turecka. Přítomna je kromě severu země i v Damašku. Původně radikálně salafistická organizace se v poslední době prezentuje jako umírněná. Syrský režim ale tuto formaci odmítá vyjmout ze seznamu teroristických organizací.
Povstalci operují i na jihozápadě země kolem města Dará, kde na samém počátku války v březnu 2011 propukly protivládní demonstrace. Působí tam jak Tureckem podporovaná Syrská svobodná armáda sestávající z důstojníků a vojáků, kteří dezertovali z vládních ozbrojených sil, tak i radikální koalice Tahrír aš-Šám složená ze skupin vázaných na teroristickou síť Al-Káida.
V oblasti Damašku také působí skupina Džajš Islám. Takzvaná umírněná opozice považuje Džajš Islám a Ahrár aš-Šám za spojence, byť nesdílí jejich ideologii.
Na straně povstalců stojí také:
- Turecko – poskytuje zbraně, vojenskou a politckou podporu
- Státy Perského zálivu – poskytují peníze a zbraně
- USA – poskytují zbraně, výcvik a vojenskou asistenci „umírněným“ skupinám
- Jordánsko – poskytuje logistickou podporu a výcvik
Kurdové
Kurdové žijí na severu a severovýchodě země u hranic s Tureckem v oblasti takzvaného syrského Kurdistánu. Kurdové tam vyhlásili autonomní oblast, která je bohatá na ropu, vodní zdroje a úrodnou půdu. K její obraně si založili lidové milice, mužské YPG a ženské YPJ. Do jejich řad se přidávají často dobrovolníci z Evropy, ale i Ameriky či Austrálie.
Kurdské jednotky jsou součástí koalice Demokratické síly Sýrie (SDF), kterou podporuje mezinárodní koalice (tvoří ji USA, Jordánsko, Bahrajn, Katar, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, Francie či Turecko).
Kupříkladu v lednu a poté znovu v červnu 2015 jim společně se Syrskou svobodnou armádou a pešmergy z iráckého Kurdistánu pomohla k vytlačení radikálů z organizace Islámský stát z pohraničního města Kobani, které do rukou IS padlo v září 2014.
Loni se Kurdové střetli se syrskou armádou v bitvě o město Hasaká, která byla zatím nejvážnějším střetem mezi těmito dvěma stranami. V srpnu ukončilo boje příměří. Kurdové zatím zůstávají také ve městě Manbidž, které dobyli loni v létě. Jejich přítomnost se nelíbí Turecku, které požaduje, aby se stáhli zpět na východní břeh Eufratu.
Ankara na rozdíl od Washingtonu řadí kurdské milice YPG k teroristickým organizacím. Milice jsou podle ní napojeny na Stranu kurdských pracujících (PKK), proti níž turecká armáda bojuje od roku 1984. Turecko tvrdí, že Kurdové v Sýrii bojují o rozšíření územních zisků.
Islámský stát
Radikální sunnitská organizace Islámský stát (IS), která v červnu 2014 vyhlásila v Sýrii a Iráku chalífát (vládu hlavy muslimské obce), má nyní pod kontrolou území, kde žije asi patnáct procent obyvatel země.
Teroristé z IS ovládají především území podél řeky Eufrat, jejich baštou je Rakka. Kurdsko-arabské síly v Sýrii začaly s dobýváním Rakky na začátku listopadu. Ze vzduchu je podporuje mezinárodní koalice v čele se Spojenými státy. Ve městě podle odhadů žije asi 250 tisíc až 500 tisíc lidí.
Hlavní ofenzivu měli zahájit začátkem tohoto měsíce, byla ale odložena přibližně o dva týdny, kvůli komplikacím u města Tabka, které se považuje za vstupní bránu pro boj s IS v Rakce. U Tabky je přehrada, kterou podle Kurdů islamisté zaminovali. Cílem bojů o Tabku je uzavřít obklíčení kolem Rakky.
Další aktéři
Do bojových operací v Sýrii se loni srpnu zapojilo Turecko, když do země poslalo svou armádu. Pozemní jednotky podporované nálety se soustředily na boj proti radikálním islamistům z organizace Islámský stát (IS), ale zároveň i proti kurdským milicím YPG. Právě snaha zabránit syrským Kurdům, aby ovládli souvislý pás území podél syrsko-turecké hranice, byla jedním z cílů turecké intervence do válkou zmítané Sýrie.
Ukončení operací oznámila Ankara koncem března. Pod kontrolou turecké armády či jí podporovaných milic zůstávají některé oblasti na severu Sýrie u tureckých hranic. Kolik jednotek se na ukončené operaci podílelo a zda a kdy se ze sousední země stáhnou, Ankara neoznámila.
Některé menší oblasti na syrsko-libanonských hranicích ovládá militantní libanonské šíitské hnutí Hizballáh. Další části země jsou, co se týče kontroly nad nimi, sporné. Jde hlavně o území na hranicích oblastí kontrolovaných syrským režimem a IS, zejména na východ od města Homs a na severovýchod od metropole Damašku.