Ruský prezident Vladimir Putin a běloruský vůdce Alexandr Lukašenko ve čtvrtek v Moskvě hovořili o tom, jaké bezpečnostní záruky může Rusko poskytnout Bělorusku. Podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova však nejednali o rozmístění ruských strategických jaderných zbraní, tedy mezikontinentálních raket, v Bělorusku.
Putin minulý týden ohlásil, že by Rusko mohlo v Bělorusku rozmístit taktické jaderné zbraně, tedy zbraně s kratším doletem, což by podle Moskvy byl krok vynucený rozšiřováním Severoatlantické aliance v blízkosti Ruska, připomněla agentura Reuters.
Peskov ve čtvrtek prohlásil, že americké jaderné zbraně na základnách v Evropě budí znepokojení Ruska a že Moskva na ně „přiměřeně“ zareaguje. Vedení svazového soustátí – tedy Putin a Lukašenko – podle mluvčího posuzovalo ruské „záruky bezpečnosti“ vůči Minsku a „aktualizaci přístupů“ k této otázce ve světle změn odehrávajících se v sousedství Ruska a Běloruska.
„Rusko musí zvážit možnosti, aby zajišťovalo záruky bezpečnosti pro Bělorusko jako svého spojencem, jako země, se kterou jsme v nejvíce pokročilé podobě integrace,“ uvedl Peskov.
„Bělorusko je stejně jako my obklopeno zeměmi, které se vůči němu chovají naprosto nepřátelsky. Protože jsme svazové soustátí, Rusko pochopitelně nemůže ponechat Bělorusko na holičkách,“ dodal. A vzhledem k „nepředvídatelnosti“ chování znepřátelených sousedních států jsou nutná „preventivní opatření“, dodal bez upřesnění.
Spolupráce ve zbrojním průmyslu
Lukašenko podle agentury Interfax uvedl, že už ve středu jednal s Putinem o rozvoji spolupráce ve zbrojním průmyslu a v obraně.
„Posuzovali jsme, jak říkají novináři, utajované otázky. Ty existují vždy. Velkou pozornost jsme věnovali otázkám bezpečnosti, rozvoje vojenskoprůmyslového komplexu a otázkám obrany svazového soustátí,“ řekl Lukašenko na úvod čtvrtečního jednání. „Ve všech otázkách, a bylo jich více než deset, jsme dosáhli souhlasu. Samozřejmě toto téma nebudeme nějak zvlášť otvírat. Ale myslím, že brzy se o všem dozvíte,“ dodal.
Společný mediální holding
Běloruský vůdce během čtvrtečního setkání vybídl k vytvoření rusko-běloruského mediálního holdingu, aby režimy v obou zemích nepřišly o podporu veřejnosti.
„Nemáme právo prohrát bitvu o myšlení a srdce našich občanů, která se odehrává na tištěných, televizních, rozhlasových a digitálních bojištích,“ prohlásil podle agentury TASS. Podle Lukašenka nelze hledět jen na finanční náklady, protože „konfrontace mezi Západem a Východem neslábne“.
Bělorusko jako ruská provincie
Redaktorka Deníku N Petra Procházková zhodnotila v Událostech, komentářích setkání obou lídrů jako navázání na dění z minulých týdnů a měsíců. „Bělorusko se dostává stále více do pozice ruské provincie.“ Schůzku vidí jako trend, který se nyní formalizuje.
Analytik mezinárodních vztahů Vladimír Votápek řekl, že se obě země snaží hrát s kartou obnovy Sovětského svazu, protože vědí, že s tím jsou spojeny nostalgické vzpomínky významné části privilegovaných vrstev v obou státech. „Mluví o tom, jako by to bylo žádoucí obnovit.“ Domnívá se však, že je v zájmu Rusů i Bělorusů, aby se Sovětský svaz neobnovoval. „Ale tady musíme smeknout před běloruskou, a zejména ruskou propagandou, že se jim to stále daří prodávat jako něco pozitivního.“
Jaký je vliv západních sankcí?
Bývalý ministr zahraničí Jan Kavan (ČSSD) souhlasil, že integrace obou zemí postupuje. „Nejsem si jist, zda je pravdivá zpráva ze zahraničních zdrojů, že to skončí v roce 2030 úplným pohlcením Běloruska do Ruské federace.“ Je však přesvědčen, že vztahy obou států se budou dále utužovat.
„Myslím, že je to i dopad války na Ukrajině,“ uvedl s odkazem na mezinárodní sankce. Domnívá se, že tyto postihy tlačí Bělorusko do náruče Ruska. Podobně jako Ruska do náruče Číny. Připomněl, že Rusko nepříznivě vnímalo v minulosti přibližování vojsk NATO ke svému území jako bezpečnostní hrozbu. „Putin varoval několikrát od roku 2007,“ řekl Kavan.
Votápek si myslí, že Lukašenko je Putinův vazal už dlouhá léta, naposledy od roku 2020, kdy prohrál volby a provedl státní převrat. „A od té doby je zcela jednoznačně závislý na Rusku.“ Žádné sankce to podle něho nemění. „Sankce jen potvrzují, že je to nesvéprávná loutka Kremlu, a proto se k němu částečně chováme jako k Rusku. To je zcela logické a správné.“
Procházková soudí, že hlavní obavou Bělorusů je válka. A to je jeden z důvodů, proč Lukašenko nemůže nasadit svou armádu do bojů na Ukrajině, protože by tuto svou účast nepřijala. „Běloruské obyvatelstvo tedy může vnímat válku Ruska proti Ukrajině jako spravedlivou, ale pokud by mělo být samo nasazeno do bojů, tak to by Bělorusové nepřijali a toho se Lukašenko obává.“ Také Votápek mluvil v debatě o zásadním odporu běloruských vojenských špiček zapojit se do bojů na Ukrajině.
Jaderné zbraně v Bělorusku? Jen zbytečná propaganda
Kavan souhlasí s těmi západními komentátory, kteří soudí, že z hlediska Západu se s případným rozmístěním ruských taktických jaderných zbraní v Bělorusku moc nestane. U strategických zbraní považuje úmysl je rozmístit za úplně absurdní. A hlavně zbytečný, protože ruské síly to nepotřebují k zasažení jakéhokoliv cíle v Evropě, připomněl. Navíc americké jaderné zbraně jsou v západní Evropě rozmístěny už dlouho, takže není důvod, aby tím byly běloruské síly právě nyní znepokojené.
Votápek si myslí – navzdory chystanému využití protitankových střel s ochuzených uranem na Ukrajině a vstupu Finska do NATO – že se mezinárodní společenství chová vůči Rusku velmi slabě a submisivně. „Reakce měla být mnohem, mnohem silnější.“ Z hlediska vojenského je tedy chystané rozmístění jaderných zbraní v Bělorusku zbytečné. „Je to taková propaganda. Putinovi, když se něco nedaří, tak připomíná dobu, kdy jaderným klackem mával Sovětský svaz.“
Naopak Kavan považuje využití střel s ochuzeným uranem za zbytečné dráždění. Připomněl bývalou Jugoslávii, kde byla tato munice využita a „Jugoslávci si na to dodnes oprávněné stěžují“. Dodal, že je to nyní zbytečná eskalace, protože už dnes má podle něj Ukrajina jednu z nejlépe vybavených armád v Evropě. Domnívá se navíc, že posílání zbraní na Ukrajinu jen prodlužuje válku a „povede to k destrukci Ukrajiny, k daleko většímu počtu obětí.“
Spor o dodávky zbraní
Procházková s Kavanem nesouhlasila a upozornila na hlasy ukrajinských velitelů, kteří si stěžují na katastrofální nedostatek munice. Domnívá se, že bez západní podpory Ukrajiny by Rusové byli přinejmenším ve Lvově. Poukázala na ruský cíl obsadit celou Ukrajinu a Moldávii. „A jediný, kdo tomu zabránil, jsou Ukrajinci.“ Votápek dodal, že cesta k míru je velmi jednoduchá – ať se kremelská armáda stáhne na mezinárodně uznané hranice.
Kavan nevěří, že by se to mohlo stát. Je pro oboustranné příměří, kdy se vytvoří prostor pro diplomatické jednání: „Dokud se budou lidé zabíjet, tak tam prostor nebude. Proto jsem pro zastavení zasílání zbraní Ukrajině, ale ne jednostranně, ale jako součást mezinárodní dohody, kdy by obě strany zastavily své vojenské akce.“ Byl by pro vypsání referend na území Donbasu a Krymu, nyní okupovaných Ruskem, pod dohledem OSN, ne ruské armády, a pokud by dopadly jako dřívější referenda, tak by se to mělo respektovat jako na Balkáně či jinde.
Představu, že dokážeme porazit jadernou velmoc, považuje Kavan za naivitu, a dokonce nebezpečnou. „Pokud by se skutečně podařilo Ukrajincům zahnat Rusy do kouta, tak tu nemáte žádnou záruku, že nepoužijí taktickou jadernou zbraň. A to je pro mě skluz po hodně šikmé ploše.“
Procházková Kavanovu myšlenku pořádat referenda na území Donbasu kategoricky odmítla – připomněla, že mnozí původní obyvatelé odsud byli vyhnáni nebo byli zabiti.
