Rok 2017 nebyl pro Evropskou unii snadný. Po překvapení z rozhodnutí Britů společenství opustit všichni s napětím sledovali německé a především francouzské volby. Postavili se v nich proti sobě stoupenci evropské integrace a euroskeptici. Přestože nakonec uspěli ti první, jednota sedmadvacítky je, soudě alespoň dle aktuálního rozložení sil, vzdáleným ideálem.
„Společně jsme silnější!“ Takový slogan si zvolila obranná spolupráce Evropské unie, která vznikla v samém závěru minulého roku. A totožné heslo se prolíná novoročními přáními dvou hlavních tahounů současné Evropy.
„Musíme znovu objevit evropskou ambici, znovu objevit suverénnější, jednotnější a demokratičtější Evropu,“ vyzval na Silvestra francouzský prezident Emmanuel Macron.
„Německo a Francie chtějí společně pracovat na tom, aby se to podařilo, a tak přispět k vytvoření Evropy připravené na budoucnost,“ pronesla na konci roku německá kancléřka Angela Merkelová.
Prioritní pro německou kancléřku jsou teď ale národní problémy. Vláda v Berlíně ještě nikdy nevznikala tak dlouho a rozhovory o koalici stále nikam nevedou. Naopak francouzský prezident doma posiluje, letní propad popularity vystřídalo nové nadšení a i v Bruselu je Macron hvězdou evropských summitů.
Opozice na východě
Francii, Německu a všem dalším probruselským politikům však na východě roste sebevědomá opozice. Maďarsko a Polsko jsou si blíž než kdykoliv předtím a pojí je právě i pohled na Evropskou unii a její roli.
Právě na západě často kritizované Polsko bude pro Evropskou unii zřejmě největší výzvou roku 2018. Formálně už byl zahájen proces, který by teoreticky mohl vést až k odebrání hlasovacích práv. Varšavě to hrozí za kontroverzní justiční reformu.
„Chceme mít silné slovo, protože středoevropské země mají vlastní vizi o budoucnosti Evropy,“ horlil maďarský premiér Viktor Orbán. „Migrační kvóty, které měly být členským státům vnuceny, rozhodně odmítáme. Evropská komise takové právo nemá,“ zmínil hned po svém nástupu do funkce nově jmenovaný polský premiér Mateusz Morawiecki téma, které Evropu nebývale rozdělilo.
Podle výzkumného pracovníka institutu pro evropskou politiku Europeum Michala Víta bude pro Evropu v roce 2018 klíčové dění v Turecku a severní Africe a s tím související vývoj uprchlické krize. „Vše záleží na tom, jakým způsobem se bude vyvíjet vnější prostředí Evropské unie,“ zdůraznil.
Brusel bude sledovat také volby v Maďarsku a hlavně v Itálii a Švédsku, kde by mohly posílit nacionalistické strany. Naopak Británie z evropské mapy postupně mizí. Letošek pro ni nejspíš bude posledním ve společenství. A ani tradiční heslo o zachování klidu zatím na nejistotu z budoucnosti nezabírá.
