Česká republika pomáhá válkou sužované Ukrajině výrazně, podle premiéra Petra Fialy (ODS) představovala hodnota poskytnuté vojenské pomoci do poloviny letošního února deset miliard korun. Tuzemský obranný průmysl poslal Kyjevu zbraně a vybavení za dalších třicet miliard, mimo jiné i tanky. V Doněcké oblasti natáčel zpravodaj ČT David Miřejovský.
Jeden z českých tanků je nasazen například na frontové linii u Bachmutu, kde je schován v lese a vojáci k němu chodí pouze ve chvíli, když dostanou rozkaz vyjet bojovat do ulic okupovaného města. U stroje totiž není bezpečné pobývat zbytečně, neboť nepřátelské drony neustále hledají cíle a navádí na ně palbu.
Velitelem tanku T-72 je Igor, v civilu zemědělec, který na vojně, ještě za dob Sovětského svazu, jezdil se starším typem T-64. „Mobilizovali mě a dostal jsem T-72. Je to dost podobné. Přeučili jsme se na něj přibližně za týden. Původně mělo jít o čtrnáct dní, ale stihli jsme to za týden a pak už pokračovali za provozu,“ popisuje Igor.
Tříčlenná posádka má za sebou už mnoho desítek hodin bojových úkolů. Stroj chválí za jeho vysokou spolehlivost.
Kaťucha inkasovala už tři nepřátelské zásahy
Další z tanků dlouho sloužil v české armádě. Od loňského léta je na ukrajinském bojišti, dostal jméno Kaťucha a také už tři nepřátelské zásahy.
Všechny střely na něj dopadly během jedné mise, i přesto dokázala posádka z bojiště odjet. Nutná byla ovšem výměna dvou pojezdových kol a dalších částí. Menší stopy po zásazích jsou na stroji stále vidět. „Poté, co se nám stalo, mám obavy. Ale kdo se nebojí? Strach má každý. Nesmíme na to myslet. Když zpanikaříme, ničeho nedosáhneme,“ konstatuje řidič tanku přezdívaný Sedoj.
Kvůli obrovskému významu tanků na bojišti se na jejich ničení ruské síly speciálně zaměřují. Ukrajinci proto nikdy nenechávají více strojů na jednom místě. A to platí jak přímo na frontě, tak i v týlu, kam jsou poškozené stroje převáženy k opravám.
Sehraný tým mechaniků zde dokáže rychle vyměnit téměř jakoukoli součást tanku, která byla během bojů zasažena. Velmi časté jsou i potíže vzniklé únikem oleje. „Měli jsme tu nejrůznější opravy. Už jsme měnili spojovací hřídel, motor, převodovku i pásy a jejich nastavení. Prostě rozličné poruchy, které se týkají pojezdových i mechanických součástek,“ říká velitel jednotky mechaniků Saša.
Není důležité, jak opravené stroje vypadají, ale jestli jsou funkční. Mechanici se proto snaží o jejich korekci a návrat na bojiště v co nejrychlejším čase.
