Kosovský prezident Hashim Thaçi je mezi deseti osobami, které prokurátor zvláštního tribunálu v Haagu navrhl obžalovat z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti, včetně téměř stovky vražd. Oznámil to prokurátorův úřad. Obžaloba se týká událostí z doby války v Kosovu na konci 90. let. Thaçi v reakci oznámil, že se v sobotu ve Washingtonu nezúčastní konzultací se srbským prezidentem Aleksandarem Vučičem.
Obžaloba má deset bodů a kromě Thaçiho se týká dalších devíti lidí, mimo jiné i dalšího kosovského politika Kadriho Veseliho, vůdce opoziční Demokratické strany Kosova (PDK). Jak Thaçi, tak Veseli patřili za ozbrojeného boje proti srbským silám v letech 1998 a 1999 k velitelům Kosovské osvobozenecké armády (UÇK). I Thaçi byl dříve členem PDK.
Podle prohlášení prokurátora jsou Thaçi a další obvinění „trestně zodpovědní za téměř 100 vražd“. Na svědomí mají podle dokumentu i další oběti z řad kosovských Albánců, Srbů a Romů a také politických odpůrců. Těch se týkají další body obžaloby spojené s mizením lidí, proti nimž bylo použito síly, s pronásledováním a s mučením.
Další z bývalých velitelů UÇK, expremiér Ramush Haradinaj, byl do Haagu k tribunálu pozván dvakrát jako svědek, ale není zřejmé, zda je teď mezi obžalovanými. Po svém předvolání z čela vlády odešel.
Prokurátor obžalobu vznesl po dlouhém vyšetřování a vyjádřil přesvědčení, že „může dokázat všechna obvinění nade vší pochybnost“. Obžalobu musí ještě před zahájením procesu potvrdit speciálně pověřený soudce. Prokurátor zdůvodnil zveřejnění obžaloby před jejím potvrzením tím, že se Thaçi a Veseli opakovaně snažili „mařit a podkopávat“ práci tribunálu.
Thaçi zrušil jednání se srbským prezidentem
Thaçi se měl v sobotu ve Washingtonu zúčastnit na pozvání prezidenta Donalda Trumpa konzultací se srbským prezidentem Aleksandarem Vučičem o obnovení rozhovorů o normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem.
Zpráva o podání obžaloby ho zastihla v letadle na cestě do Spojených států a Thaçi v reakci nechal obrátit letoun zpět do Prištiny. Zároveň informoval amerického zprostředkovatele Richarda Grenella, že se sobotních konzultací nezúčastní. Grenell následně sdělil, že schůzka se přesto uskuteční, a to s účastí kosovského premiéra Avdullaha Hotiho.
Úsilí o narovnání vztahů mezi Prištinou a Bělehradem vyvíjí i Evropská unie. Její zvláštní vyslanec pro Srbsko a Kosovo Miroslav Lajčák ještě v pondělí očekával, že EU umožní pokračování dialogu v červenci v Bruselu.
Kosovo, které z 90 procent obývá albánské obyvatelstvo, v roce 2008 vyhlásilo jednostranně nezávislost na Srbsku. Stalo se tak necelých deset let poté, co Bělehrad ztratil nad touto autonomní oblastí kontrolu v důsledku náletů NATO.
Mezi státy, které nezávislost Kosova uznaly, je vedle USA třeba i většina zemí EU, včetně Česka. Několik unijních zemí včetně Slovenska ale dodnes Kosovo neuznalo. Pomocí svých spojenců Ruska a Číny se Srbsko zároveň snaží blokovat vstup Kosova do mezinárodních organizací včetně OSN.
Tribunál schválilo Kosovo po mezinárodním tlaku
Zvláštní tribunál pro Kosovo soudí bývalé velitele povstalců z Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), která koncem 90. let vedla ozbrojený boj za odtržení tehdejší jihosrbské autonomní oblasti Kosovo.
Je považovaný za kosovský justiční orgán, protože jedná podle kosovského práva a jeho vznik schválil kosovský parlament. Tvoří ho ale mezinárodní soudci a je financován Evropskou unií. Kvůli zajištění bezpečnosti svědků má sídlo v nizozemském Haagu. Několik lidí svědčících proti bývalým velitelům UÇK totiž za podezřelých okolností zemřelo.
Kosovské soudy od konce války odsoudily jen necelou dvacítku válečných zločinců, což bylo podle webu Balkan Insight připisováno i politickým tlakům v případech vysoce postavených úředníků či politiků. Právě to byl jeden z důvodů, proč mezinárodní společenství rozhodlo o vytvoření zvláštního tribunálu, dodal web.
Priština se vytvoření soudu dlouho bránila a souhlasila až v roce 2015 po silném mezinárodním tlaku. Ten se vystupňoval po zveřejnění zprávy Rady Evropy v roce 2011 o podezřeních týkajících se násilí a zabíjení páchaného členy UÇK na srbských a romských zajatcích, ale i na Albáncích, kteří nepodporovali separatisty. Mezi podezřelými, které zpráva jmenovala, byl i Thaçi, který podezření už tehdy odmítl.
Narodil se 24. května 1968 v Srbici (albánsky Skënderaj) v centrálním kosovském regionu Drenica, který byl základnou albánského odporu vůči Srbům. Do něj se zapojil již v mládí, začátkem 90. let byl jako posluchač historie na univerzitě v Prištině hlavou studentské unie. Poté v Curychu studoval dějiny jihovýchodní Evropy a mezinárodní vztahy.
Thaçi, přezdívaný Had (prý kvůli nevypočitatelnosti i kvůli tomu, že dokázal neustále unikat srbské policii, která po něm intenzivně pátrala), se stal koncem 90. let jednou z hlavních postav kosovského hnutí za nezávislost. Představoval jeho agresivní podobu, která neváhala používat zbraně, na rozdíl od pozdějšího kosovského prezidenta Ibrahima Rugovy, který prosazoval nenásilný odpor proti režimu srbského prezidenta Slobodana Miloševiće.
Thaçi patřil k vůdcům povstalecké Kosovské osvobozenecké armády (UÇK). Během bojů v Kosovu podle některých zdrojů fyzicky likvidoval své odpůrce a mučil zajatce. Objevila se i tvrzení, že byl zapleten do ilegálních obchodů s lidskými orgány, které kosovští Albánci údajně během konfliktu odebírali zajatým Srbům, ale i krajanům, kteří nesouhlasili s praktikami povstalců.
Začátkem roku 1999 se zúčastnil mírových jednání na francouzském zámku Rambouillet. Své spolubojovníky tehdy přesvědčil o kompromisní dohodě, která negarantovala nezávislost Kosova a ztroskotala na vetu Bělehradu. Krach jednání vyústil v nálety NATO na Miloševičovu Jugoslávii.
Od dubna 1999 byl několik měsíců předsedou prozatímní vlády „Kosovské republiky“, po rozpuštění jejích struktur zůstal vůdcem Demokratické strany Kosova (PDK). Po vyhlášení nezávislosti Kosova v únoru 2008 byl sedm let premiérem, od prosince 2014 do dubna 2016 ministrem zahraničí. V dubnu 2016 byl parlamentem zvolen prezidentem Kosova. Nacionalistická opozice mu poté vyčítala mimo jiné přílišnou vstřícnost vůči srbské menšině.
Zdroj: ČTK
