Evropa zažila nevídaně dlouhou dobu míru, další klidné desetiletí ji ale zřejmě nečeká. V Událostech, komentářích to řekl vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr. Podle něj evropský kontinent po porážce islamistů v Sýrii a Iráku čekají daleko větší útoky. Evropští politici si stále nechtějí přiznat, že Západ je ve válce, podotkl.
Zažívá západ evropského kontinentu nějaké uklidnění na džihádistické frontě?
Ano, může se to tak teď jevit, protože se mohl vyčerpat do určité míry potenciál té vlny či i nějaké generace džihádistů, kteří tady působili, když to trochu přeženu. Také to může souviset s tím, jaké vojenské neúspěchy utrpěl Islámský stát přímo na území Iráku a Sýrie, kde už je jenom kousek od porážky.
Ale nemyslím si, že můžeme počítat s nějakým dlouhodobým uklidněním, spíš naopak. Protože zpravodajské služby dlouhodobě varují, že se nachází v Evropě už nyní přinejmenším stovky, možná tisíce velmi dobře vyškolených džihádistů, kteří jsou připraveni provádět útoky.
Musíme si uvědomit, že naprostá většina těch, kteří tady dosud zaútočili, byli takoví „nadšení amatéři“. To nebyli lidé, kteří měli nějaký špičkový speciální výcvik, jaký mohli dostat od „profesionálů“ z Islámského státu. Až tady tato nová generace začne útočit, myslím si, že nás čekají ještě daleko horší věci.
Až Islámský stát v Iráku a Sýrii zmizí, půjdou bojovat zpátky do Evropy?
Myslím si, že velká většina z nich už to asi udělala, vlastně činili to už tak v průběhu řady předchozích let. Myslím si, že vedení Islámského státu v Iráku a v Sýrii rozhodně není hloupé.
Museli počítat s tím, že budou nakonec vojensky poraženi, už si začali připravovat nějaké únikové cesty a záložní lokace. Koneckonců teď vidím, že se Islámský stát velice dobře uchytil například v Jemenu a v Libyi, dost možná právě Libye bude jeho hlavním budoucím operačním centrem.
Oni s tím museli počítat a měli připravené určitě další plány pro situaci, která nastane po vojenské porážce, to znamená, že začnou útočit s o to větší intenzitou jinde.
Je za poslední tři roky jasný posun v něčem z hlediska zpravodajské aktivity západních, západoevropských vlád, z hlediska koordinace mezi jednotlivými západoevropskými státy?
Samozřejmě nějaký posun tady vidět je. Zpravodajské služby se snaží maximálně, jak můžou, o tom vůbec nepochybuju. Já si dokonce myslím, že celá řada teroristických útoků byla zmařena, aniž by se o tom veřejnost dozvěděla.
Zcela na rovinu, pokud by například nastala situace, že by se podařilo zmařit teroristický útok s použitím chemických zbraní, tak by možná bylo opravdu asi lepší o tom veřejnost neinformovat, aby se nevytvářela zbytečná panika. Považuju za velmi pravděpodobné, že nějaké takové velké spektakulární útoky už skutečně odhaleny a zastaveny byly.
Ale řekl bych, že hlavní problém vůbec není na úrovni zpravodajských služeb, hlavní problém je politický, protože většina evropské politické reprezentace si pořád nechce přiznat základní skutečnost, že Západ je ve válce a že by se podle toho měl chovat.
Zpravodajské služby velmi často dodávají informace, ale politici zcela evidentně nemají odvahu, odhodlání, nervy či žaludek na to, aby jednali tak, jak by bylo skutečně adekvátní. Ty reakce jsou v naprosté většině případů absolutně neadekvátní.
Dobře, ale jaké ty reakce můžou být? Předpokládám, že inspirace tím, co udělal pan Roosevelt ve čtyřicátých letech, kdy internoval Američany japonského původu, to je v tuto chvíli neproveditelná i nespravedlivá věc vůči milionům muslimů žijících na evropském kontinetu, kteří jsou mírumilovní. Co tedy dělat, když jsme podle vás ve válce?
Já bych neřekl, že to je tak nesmyslné. Já si dokonce myslím, že až se nějaký velký spektakulární teroristický útok třeba s tisíci mrtvými nepodaří odhalit a zastavit, až k němu opravdu dojde, tak po tomhle začnou lidé opravdu velmi hlasitě volat a myslím si, že v některých zemích k něčemu srovnatelnému dojde.
Já si dokonce myslím, že to bude nakonec asi nevyhnutelné. Bohužel objektivní fakt je ten, že muslimská komunita, jakkoliv třeba většina jejích příslušníků nemá radikální a násilnické sklony, tak prostě tato komunita představuje jakési prostředí, ze kterého hrozby přicházejí.
Bohužel, pokud se ocitneme v takovéhle extrémní situaci, tak nebude jiná volba než začít nasazovat i takovéto, v rámci jakýchsi obecných morálních pravidel nespravedlivé, ale bohužel v rámci té válečné situace nezbytné, prostředky.
Nebyl by to konec demokracie na evropském kontinentu, jak ji známe?
Nutno přiznat, že pokud se dostaneme do válečné situace, tak nějaká omezení demokratických mechanismů a pravidel se ukážou možná jako nezbytná. Koneckonců v USA a ve Velké Británii za druhé světové války se k něčemu takovému sáhnout také muselo.
Vy jste byl dlouho v našem vysílání znám jako člověk, který spolu s námi hodnotil tanky, letadla, letadlové lodi a podobně. Je to veteš minulého století? Vyplatí se ještě, aby západoevropské vlády, včetně české vlády investovaly do skutečně konvenčních zbraňových systémů?
Rozhodně to veteš není. Stejně tak, jako jsem přesvědčen, že dojde k rozsáhlým násilným akcím islamistů v Evropě, tak stejně tak jsem přesvědčen, že dojde i k velkým konvenčním konfliktům po světě. Takže rozhodně tyhle klasické zbraně pro konvenční války nepředstavují nějakou veteš, do které už by se nemělo investovat.
Musíme si uvědomit, co dlouhodobě říká bývalý náčelník vojenské rozvědky generál Andor Šándor, že Evropa si prostě zvykla na život v míru.
V západní Evropě od druhé světové války nedošlo k žádnému konfliktu a když pomineme třeba sovětské intervence v Československu a v Maďarsku a když pomineme hrůzy na Balkáně v devadesátých letech, tak Evropa žila nevídaně dlouhou dobu v míru, velice dlouhou dobu, nic podobného v dějinách nebylo, ale já si nemyslím, že další dekáda míru nás čeká.
