Běloruský politolog Arťom Šrajbman analyzoval rusko-běloruské vztahy v kontextu současných demonstrací proti Alexandru Lukašenkovi. Zformuloval deset důvodů, proč Rusko vojensky nezasáhne, a text publikoval na svém kanále v síti Telegram a na opozičním běloruském webu tut.by. Mimo jiné uvádí, že na rozdíl od Ukrajiny není běloruská opozice naladěna protirusky.
O ruské vojenské pomoci hovořil Lukašenko v sobotu i v neděli poté, co si dvakrát telefonoval s Vladimirem Putinem. Odůvodnil ji tím, že demonstrace jsou organizované ze zahraničí a že cítí hrozbu sil NATO z Polska a Litvy. Kreml v sobotu rozhovor nijak nekomentoval, v neděli opatrně připustil připravenost pomoci.
Rusko podle Šrajbmana vojensky nezachraňuje padající režimy. Jedinou výjimku vidí v Sýrii, ale tam už byla občanská válka a ruská vojska neokupovala území, v zásadě operovala prostřednictvím leteckých úderů. „A koho u nás bombardovat? Minský traktorový závod?“ ptá se s odkazem na jeden z mnoha stávkujících podniků.
Dále uvádí průzkum Akademie věd, podle něhož podporuje připojení k Rusku méně než sedm procet dotázaných a pro těsnější vztahy je méně než 25 procent. Ostatní jsou pro přátelství nezávislých zemí. „Bělorusko není Krym, který jakoby žádal záchranu od fašistů. Tady je nebudou vítat růžemi,“ srovnává politolog situaci s jarem 2014 na ukrajinském poloostrově.
Píše, že Rusko by ke zkrocení Bělorusů v atmosféře vybičované společenské aktivity muselo nasadit desítky a možná i stovky tisíc vojáků. Předpokládá odboj a tisícovky ruských obětí, které by Kreml doma jen těžko obhajoval.
Opozice není protiruská
Opět srovnává situaci s ruskou vojenskou invazí na Ukrajinu v roce 2014, které předcházela masivní propagandistická kampaň líčící demonstranty v Kyjevě jako banderovce a fašisty. Nic takového se nyní v ruských médiích ve vztahu k situaci v Bělorusku neděje. Připomíná i nepříjemnosti, které má ruský režim se sankcemi Západu, jež by pravděpodobně zesílily.
Zdůrazňuje většinově přátelský vztah Bělorusů k Rusku, který by se pravděpodobně dramaticky zhoršil stejně, jako se to stalo na Ukrajině. „Demonstranti nevystupují s protiruskými ani prozápadními hesly. Toto téma neexistuje. Kreml není slepý a vidí to. Rusko přijalo výsledky podobných revolucí nespojených s vnější politikou v Arménii a Kyrgyzstánu,“ upozorňuje. Poukazuje také na mimořádně silnou závislost běloruského hospodářství na Rusku.
Příliš drahé
Případná invaze by podle něj neznamenala konec stávek a odchod bankéřů ze země. Bělorusko by se tak stalo nepřijatelně velkou zátěží pro ruský rozpočet, který je kvůli nízkým cenám ropy, stagnující ekonomice, všudypřítomné korupci a pandemii koronaviru napjatý a nemůže si další výdaje dovolit.
Připomíná i velmi obezřetná a strohá vyjádření Kremlu. „Je tam mnohé o přátelství národů a nepřátelích, ale ani slovo o podpoře současného běloruského prezidenta,“ píše. Věnuje se i právnímu základu případné intervence, které by podle dokumentů Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB) musela předcházet vnější agrese.
Nakonec uvádí doporučení pro přechodnou vládu v případě pádu Lukašenkova režimu: „Neměla by na vlně euforie sahat na sovětské památníky, měnit symboly nebo rušit status ruštiny jako státního jazyka. Nevidím důvod myslet si, že přechodná vláda se tím začne zabývat, protože úkolů bude mnoho a podle všech dostupných průzkumů takové kroky většina lidí v Bělorusku nepodporuje. Všechno má svůj čas.“
