Tomáš Baťa vstoupil do historie jako zakladatel obuvnického impéria, které dalece přerostlo hranice Československa a funguje dodnes. Největšího rozmachu podniku se sídlem ve Zlíně se ovšem nedožil – zahynul v 56 letech v červenci 1932 při leteckém neštěstí v Otrokovicích, když se chystal na obchodní cestu do Curychu. Vedení firmy pak převzal jeho poloviční bratr Jan Antonín Baťa. Odborníci i obdivovatelé baťovského podnikatelského zázraku se dodnes přou o to, který ze sourozenců byl úspěšnější. Tomáš Baťa se narodil před 150 lety, 3. dubna 1876, ve Zlíně.
Obuvníkem se Tomáš Baťa vyučil u otce. Ševcem byl nejen jeho otec Antonín, ale i dědeček Antonín a praděd Šimon. V roce 1894 se se starším bratrem Antonínem a sestrou Annou rozhodli osamostatnit a ve Zlíně založili vlastní obuvnický závod. Po předčasné Antonínově smrti v roce 1908 se Tomáš stal majoritním vlastníkem firmy, kterou dovedl k prosperitě.
„Nejtěžší období bylo, kdy z 800 zlatých, které dostali do dědictví po zemřelé matce, udělali za rok osmitisícovou ztrátu. A šli do bankrotu. To byla pak práce Tomáše Bati, který si uvědomil, že nemůže chodit hrát kulečník do hospody, ale musí makat. Bankrot odvrátili, jinak by to byla ztráta důvěry a důvěra byl jeden z atributů slušného podnikatele,“ řekl emeritní ředitel Nadace Tomáše Bati Pavel Velev.
Lehké baťovky se dobře prodávaly především díky nízké ceně. „Ty baťovky mu pomohly dostat se z krize. Textil byl levnější než kůže, boty mohly být levnější,“ poznamenal Velev.
V roce 1904 Baťa odjel na několikaměsíční pobyt do Spojených států a právě tam mu padly do oka dělnické domky Fordovy automobilky. Baťa také okoukal u Henryho Forda systém výroby, který se později stal jedním z pilířů úspěchu. „Ta pásová výroba se mu líbila, ale nevěděl, jak to udělat na boty. Trvalo dalších osm let, než ve Zlíně vytvořil podmínky, aby mohl pásovou výrobu zavést. Zvýšil tak produktivitu práce o 75 procent,“ vysvětlil Velev.
Rozmach zaznamenal za první světové války, kdy se podílel na vojenských zakázkách pro rakousko-uherskou armádu. Jeho zlatou érou se však stalo nově vzniklé Československo.
„Baťa drtí drahotu“
Zlomem se stal nepříliš utěšený rok 1922, kdy v době všeobecného hospodářského útlumu podnikání příliš nešlo a Baťa snížil cenu obuvi na polovinu. „Získal peníze v hotovosti, mohl znovu rozjet výrobu a okamžitě obsadil celý trh. To byla výhoda, kterou z toho získal,“ řekl Velev.
Inspirován zkušenostmi ze zahraničí začal Tomáš Baťa zavádět moderní metody řízení a organizace práce: nejen pásovou výrobu, ale samostatně účtující jednotky, pobídkový systém, podíl na zisku i mohutnou reklamu. Díky tomu se během třicátých let stal z firmy největší světový exportér obuvi.
Mamutí koncern dal práci a dosud nepoznané výdělky tisícům lidí, kteří v podniku nejen pracovali, ale žili s ním i v něm. Baťa zaměstnancům poskytoval sociální výhody, okolí areálu Baťových závodů s pověstným mrakodrapem bylo plné rodinných domků pro zaměstnance. Ve své škole si vychovával nikoli dělníky, ale „spolupracovníky“. Na druhou stranu ale Baťovy závody znamenaly trpký konec pro řadu malých obuvnických živností – například jen s vypětím všech sil přežila tradice výroby bot na Skutečsku, kde díky tomu později vznikla firma Botana.
Baťa dokázal prosperovat i během hospodářské krize. „Nebojíme se konkurence. Polovina lidí na světě chodí bosa a jen pět procent obyvatel světa chodí dobře obuto,“ uvedl na počátku 30. let, kdy se rodinný podnik změnil na akciovou společnost budující spřízněné podniky po celém světě.
Kromě obuvi s nízkými cenami s pověstnou devítkou na konci vyráběl i punčochy, pneumatiky nebo ševcovské stroje. Podporoval také další aktivity včetně umění; ve Zlíně vzniklo i filmové studio, zprvu ale vyrábělo hlavně firemní reklamu.
Co přesně stálo za havárií, je stále předmětem debat
Baťa byl také od roku 1922 až do své tragické smrti 12. července 1932 starostou Zlína. Dodnes se vedou debaty o tom, co přesně stálo za havárií letadla Junkers F 13. Jinak spolehlivý jednomotorový stroj, mimochodem první celokovový letoun pro dopravu cestujících na světě, se zřítil jen pár minut po startu a v jeho troskách nalezli smrt jak Tomáš Baťa, tak zkušený pilot Jindřich Brouček.
Vyšetřovací komise určila jako příčinu neštěstí pilotovu ztrátu prostorové orientace v husté mlze. Objevila se ale také svědectví o tom, že Baťa už dříve trval na létání v nevhodných podmínkách a s některými piloty se nerozešel v dobrém.
„Pilot prý odmítl startovat s poukazem na to, že odlet bude bezpečný, jakmile se mlha trochu zvedne, avšak továrník Baťa naléhal na odlet. Přesto Brouček startoval a Baťa přisedl k němu jako pozorovatel. Bylo to osm minut před šestou hodinou ráno. Co se dělo dále, bude předmětem vyšetřování,“ napsala druhý den Národní politika, která informovala své čtenáře i o tom, že „smrt obou následovala ihned po dopadu letadla na zem… Kabina, ve které byla zavazadla, zůstala neporušena.“
Baťův nečekaný odchod zapůsobil jako blesk z čistého nebe. O tragédii ihned informovaly světové tiskové agentury i deníky a do Zlína zamířily stovky kondolenčních telegramů – i od prezidenta Masaryka. K hrobu na novém Lesním hřbitově, kde jsou od roku 1993 uloženy i ostatky jeho manželky Marie, původně pochované v New Yorku, doprovodily „živitele celého kraje“ a „tatíčka baťových dětí“ i jeho pilota desetitisíce lidí.
Baťovské domky
Baťovské domky jsou nejviditelnějším odkazem filozofie Tomáše Bati zaměřené na tvrdě pracujícího člověka a jeho soukromé zázemí. Stavěl je s heslem, že nejdůležitější je spokojený zaměstnanec. Spolu s touto myšlenkou se postupem času vyvíjela i obydlí, v nichž lidé našli svůj domov.
Vše, co chce člověk zjistit o tom, v jakých typech domků bydleli zaměstnanci Baťova impéria a jak trávili volný čas, lze poznat v jednom z nich. Expozice Infopointu baťovského bydlení není jen neživým svědkem své doby nabízejícím unikátní modely, ale přináší i pohled odborníků.
„Co se týká ubytování, byl v Anglii, v Americe i v Německu. Tam viděl, že zaměstnanci bydlí v bytových domech a večer nemají co dělat, tak jdou do hospody a zakládají tam odbory. Tento model se mu nelíbil. Daleko příznivější byla pro něj představa vlastního bydlení. Zaměstnanec přišel domů, čekala ho rodina i malá zahrádka, kde mohli trávit volný čas,“ vysvětlila architektka Jitka Ressová.
První domy nechal Baťa postavit v roce 1912. Ze zelených luk se staly čtvrti Letná, Díly, Zálešná a Podvesná. Baťovy plány na výstavbu bydlení přitom sahaly až do poválečných let. Vše ale přerušil rok 1948 a znárodnění.
Místo školy práce technické lyceum
Před sto lety bylo Československo díky firmě Baťa první na světě ve vývozu kožené obuvi. Nyní se obuvnictví do budovy někdejšího internátu Baťovy školy práce vrací – v podobě technického lycea.
„Jde o designéry, konstruktéry, technology i laboratorní techniky. Rozhodně to nejsou pracovníci, kteří budou někde u strojů,“ vysvětlil vedoucí oboru Technické lyceum SPŠ polytechnická – COP Zlín Petr Moravec.
Budoucí absolventi najdou uplatnění na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, například v oblasti 3D tisku. Zájem o ně mají i výrobci obuvi v regionu. „Tři roky tady nefungovalo nic, takže jsme rádi, že se tradice obnovila. Zlín je tradiční bašta obuvnického průmyslu. Ve Zlíně a okolí je nejvíc firem, takže to dává logiku,“ poznamenal prezident České obuvnické asociace Robert Kunorza. Jeho firma vyvíjí boty v laboratořích přímo v bývalém továrním areálu. Ve zlínském závodě pracuje sedmdesát lidí.
