V bývalém protileteckém krytu ve Svatavě na Sokolovsku vznikla interaktivní expozice, která připomíná osudy žen vězněných za druhé světové války v tamním ženském koncentračním táboře. Tábor osvobodila 7. května 1945 americká armáda. Expozici nazvanou Každá z nás měla v očích strach vytvořilo sdružení Paměť národa spolu s městysem Svatava.
Betonový bunkr je jediným místem, které ze svatavského tábora zbylo. „Chtěli jsme v něm vytvořit prostor, kde se lidé mohou zastavit a naslouchat hlasům žen, které táborem prošly. Kryt svou stísněnou atmosférou umocňuje sílu jejich vzpomínek,“ řekl kurátor expozice Viktor Portel.
Na první pohled není ponurý betonový bunkr z válečných let ničím zajímavý. Jakmile ale návštěvník vstoupí dovnitř, rozsvítí se světlo, na zeď se promítne obraz a ukrytý reproduktor přehraje informace. Podobných míst je v expozici několik.
Tvůrci expozice vycházeli z dostupných archivních zdrojů a vlastních rešerší. „Intenzivně jsme spolupracovali také s historikem Vladimírem Bruženákem, který se tomuto tématu věnoval už asi před patnácti lety a vydal knihu o vězněných ženách,“ uvedla za Paměť národa Zdeňka Kučerová. Spolupracovali také s Muzeem Sokolov, které spravuje sbírku nálezů z místa bývalého tábora.
Táborem prošly tisíce žen
Ženský koncentrační tábor ve Svatavě patřil k pobočným táborům koncentračního tábora Flossenbürg. Prošly jím tisíce žen více než deseti národností. Od roku 1943 do 7. května 1945 v něm bylo vězněno až 750 žen.
Šlo o největší ženský koncentrační tábor na tehdejším českém území, jehož plocha přesahovala 18 tisíc metrů čtverečních. Tábor nebyl vyhlazovací, ale pracovní. Ženy docházely do svatavské továrny vyrábějící letecké součástky. I přesto ve Svatavě umíraly.
Největší počet vězeňkyň byl ve Svatavě na konci války, kdy do tábora přicházely ženy během takzvaných pochodů smrti. Byly mezi nimi Francouzky, Polky, Rusky, Romky i české vězeňkyně. Zatímco dřevěné baráky po válce zmizely nebo byly přestavěny, betonové podzemí zůstalo.
Eva Erbenová přežila pochod smrti
V dubnu 1945 se ve Svatavě zastavil na noc pochod smrti z tábora Grünberg. Byla mezi nimi i Eva Erbenová. Její matka zemřela vyčerpáním a patnáctiletá Eva upadla do stavu naprosté apatie.
„Na noc nás nahnali do nějaké stodoly. Byla mi zima, a tak jsem si vlezla za krávu, která tam byla ustájená. Hledala jsem teplo, zavrtala jsem se do slámy a usnula tam. Ráno, když jsem se probrala, byli už všichni pryč a beze mě,“ řekla Paměti národa. Poté pokračovala v cestě sama až do obce Postřekov, kde se jí ujala rodina Jahnových a ukryla ji do konce války.
Připomínka i místo k zamyšlení
Expozice navazuje na exteriérovou část, kterou Paměť národa představila už loni. „Pro Svatavu je připomínka tábora důležitým krokem. Uvědomujeme si, že minulost našeho regionu není vždy jednoduchá, ale právě proto je potřeba o ní mluvit a citlivě ji připomínat. Chceme, aby toto místo nebylo jen mementem minulosti, ale živým bodem na mapě našeho kraje, který nás učí hodnotě svobody a lidské důstojnosti,“ řekl starosta městyse Svatava Radek Burda (nestr.).
Podle něj nová expozice pomůže návštěvníkům lépe porozumět historickým souvislostem a zároveň přispěje k tomu, aby se Svatava stala místem setkávání, vzdělávání i tichého zamyšlení nad společnou historií.
Úprava areálu bývalého koncentračního tábora je spolufinancována Evropskou unií z Integrovaného regionálního operačního programu.
V roce 2024 odhalil výzkum studentů archeologie ze Západočeské univerzity v Plzni a britské Cambridgeské univerzity objekt táborové kuchyně a zbytky plotu, kterým byl tábor obehnán.
