Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnosti Jiřího Gavendy v letitém sporu s někdejším zaměstnavatelem, mlékárenskou společností Olma. Šlo o oboustranné finanční nároky z doby, kdy Gavenda působil jako generální ředitel a zároveň jako předseda představenstva. Justice ale po jistou dobu takový souběh pozic nepřipouštěla.
Gavenda působil v obou rolích zhruba deset let, funkci generálního ředitele vykonával na základě takzvané manažerské smlouvy. V prosinci 2008 byl odvolán. V lednu 2009 dostal výpověď z pracovního poměru kvůli nadbytečnosti. Následovala řada soudních řízení ve dvou oddělených větvích.
První se týkala nároku akciové společnosti na to, aby jí Gavenda vrátil peníze vyplacené jako mimořádné odměny za činnost generálního ředitele. Firma totiž zpětně považovala manažerskou smlouvu za neplatnou, a v odměnách tak spatřovala bezdůvodné obohacení. Šlo o 1,32 milionu korun.
Druhá větev se týkala nároku Gavendy na náhradu mzdy za období výpovědní doby. Nárok činil zhruba 600 tisíc korun.
Manažerskou smlouvu neschválila valná hromada
Soudy v Ostravě a Olomouci nejprve v obou větvích rozhodly v neprospěch Gavendy, protože považovaly manažerskou smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákoníkem práce a povahou obchodních společností. ÚS jejich rozhodnutí zrušil nálezy z let 2016 a 2018.
Následně soudy v první větvi dospěly k tomu, že Gavenda sice nemohl vykonávat funkci generálního ředitele v pracovním poměru, avšak smluvní strany si mohly sjednat, že podřizují manažerskou smlouvu režimu zákoníku práce. Dále soudy uvedly, že k účinnosti manažerské smlouvy bylo zapotřebí schválení valnou hromadou akciové společnosti, což ale nenastalo. Proto nemohl Gavendovi vzniknout nárok na sjednanou odměnu, ale pouze na odměnu obvyklou. Ani tento nárok ale nemá, protože podle soudu porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.
Smlouvy se mají dodržovat, argumentoval Gavenda
Ve druhé větvi soudy rozhodly taktéž v neprospěch Gavendy. V ústavní stížnosti se muž dovolával práva na spravedlivý proces a zásady, že smlouvy se mají dodržovat. Třetí senát ÚS ale stížnostem nevyhověl a zamítl je.
„Soudy zachovaly respekt ke svobodě člověka, poskytly ústavní ochranu autonomii vůle a respektovaly svobodnou vůli jednajících stran v soukromoprávní sféře. Stěžovatel tak s ústavními stížnostmi nemohl uspět,“ uvedl soud v tiskové zprávě. Nález je dostupný na webu ÚS.
