Když stavěl Josef Němec s otcem za druhé světové války na zahradě kryt, myslel, že bude designérem interiérů a nábytku. Nakonec vystudoval architekturu. Jako ředitel brněnské pobočky Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů se zasloužil o záchranu staveb, jako je kdysi chátrající, a dnes slavná vila Tugendhat nebo Měnínská brána v Brně.
První stavbou architekta Němce byl válečný kryt. Později zachraňoval památky, včetně vily Tugendhat
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o. p. s.
Josef Němec se narodil roku 1928 v Dolním Němčí na Uherskobrodsku a v rodné obci prožil druhou světovou válku. „Největší strach v životě jsem měl 25. dubna 1945, když jsem byl schován s naší rodinou v krytu, který jsem budoval s otcem na zahrádce. Bylo bombardování, nastoupilo dělostřelectvo a přecházela fronta,“ vzpomíná Josef Němec.
Bunkr měl zruba dva metry na šířku a čtyři na délku a byl vlastně prvním objektem, který budoucí architekt v sedmnácti letech postavil. „To byl zemní kryt, zaskládaný fošnami, dřevem a vším možným. Vydržel by prý dělostřelecký granát. Ale nevydržel by asi leteckou bombu. Právě ta spadla asi dvě stě metrů od našeho domu, který se celý zatřásl,“ popisuje pamětník. Následky po bombardování v obci byly velké, rodina Josefa Němce naštěstí přežila.
Školu dostal u Bati a Fuchse
Po válce odešel do Zlína, kde nejdřív pracoval jako návrhář u firmy Baťa, kde se také vyučil truhlářem. Dvacetiletý mladík se nakonec rozhodl studovat Fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně. Na svých vlastních projektech ho začal zaměstnávat i profesor Bohuslav Fuchs.
V roce 1954 se začal zabývat památkovou péčí a spoluvytvořil metodiku k rekonstrukci chátrajících památek. Založil Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, který vedl až do jeho zrušení v roce 1992.
Zachránit se mu podařilo například domy na Velkém náměstí v Kroměříži, hlavní budovy Moravského zemského muzea v Brně, Měnínskou bránu nebo vilu Tugendhat. Byl jedním z těch, kteří usilovali o to, aby byla vila převedena do majetku Brna, aby se město mohlo postarat o její rekonstrukci. Podařilo se to v období 1981 až 1985, kdy základní opravy zachránily památku před zkázou. V letech 2010 až 2012 následovala rekonstrukce, která vrátila vile původní lesk.
Jeho rodinná vila je známá i ve světě
Jedinou novostavbou, kterou navrhl, je jeho vlastní vila v Masarykově čtvrti, která se nedávno dostala až na stránky katalogu významných světových budov. V její potenciál už tehdy věřil i učitel a spolupracovník Josefa Němce profesor Bohuslav Fuchs. Ovšem záměr postavit ji v socialistickém Československu považoval za trochu bláznivý, protože 60. léta přála více panelákům než kreativním architektům.
„Profesor Fuchs to řekl jemně: Jožane, výborně, líbí se mi to, ale postavte to ve Švýcarsku. Ta doba nebyla vhodná kvůli nedostupnosti materiálu a nedostatku řemeslníků na atypickou práci na domě. Já jsem do toho šel a věřil, že to postupně vybuduju,“ vzpomíná architekt.
Paměťová stopa: Funkcionalista (zdroj: ČT24)
Později se ukázalo, že Josef Němec vybudoval jednu z prvních poválečných funkcionalistických vil v Československu. „Hodně hrálo roli to, že jsem byl sedm let u Bati a věděl jsem, že každá věc chce své,“ říká.
Kvůli domu před sovětskými tanky neutekl
Kvůli stavbě domu odložil i svatbu. Ženu svého srdce, která mu také při stavbě pomáhala, si chtěl vzít až po kolaudaci. Jenže když dům po čtyřech letech dokončili, přijely sovětské tanky. „V osmašedesátém, když přišli Rusové, zřizovali naproti na kopci palebné pozice dělostřelectva. My jsme je viděli, jak tam pobíhají a jak to tam chystají. Hrozili, že v případě, že bude Brno revoltovat, že spustí kanonádu,“ vzpomíná Josef Němec.
Svatba byla až na jaře roku 1969. Kdyby tenkrát se ženou emigrovali, možná by se měli lépe, kvůli novému domu ale zůstali a Josef Němec mohl pracovat ve prospěch brněnských památek. A nejen to, v ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů mohl zaměstnávat i režimu nepohodlné architekty, mezi jinými například Bohuslava Fuchse.