Když se 18. června roku 1942 v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje odehrávaly poslední okamžiky života parašutistů, kteří se podíleli na atentátu na Reinharda Heydricha, byl Rudolf Jelínek malý školák. Ještě netušil, že se jeho herecký život za 22 roků spojí s osobou Jana Kubiše. V roce 1964 ho režisér Jiří Sequens obsadil do filmu Atentát. Dodnes vzpomíná na natáčení, při kterém málem přišel o oko.
Při natáčení Atentátu málem přišel o oko. Fotku Kubiše nosil Rudolf Jelínek stále u sebe
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o. p. s.
„Jeden z našich strýců měl malý krámek na Karlově náměstí. V tomtéž domě taky bydlel a ze třetího patra, kde byla taková lodžie, bylo vidět okénko té sakristie, kde parašutisti bydleli. Já jsem vlastně osudově zkřížený s jejich osudem,“ začíná vyprávění herec Rudolf Jelínek (87).
S rodiči žil v Kutné Hoře, kde měl i jeho otec malý obchod. „To jsem samozřejmě tenkrát ještě netušil. Až mi režisér Sequens nabídl roli Jana Kubiše, což bylo velké vyznamenání, závazek a zodpovědnost,“ říká herec.
Kubiš měl čistý, upřímný pohled
Film Atentát natočil režisér Jiří Sequens v roce 1964. Zachycuje provedení atentátu na Heydricha i následné události. Parašutisté ve filmu mají krycí jména, která jim byla přidělena ve Velké Británii. Rudolf Jelínek vystupuje jako rotmistr Strnad. „Fotografii Jana Kubiše jsem stále nosil u sebe, protože na ní měl tak čistý, upřímný pohled a já jsem ho z té fotografie kopíroval. Jeho postoje a jak by asi reagoval. Byla v něm veliká statečnost,“ vypráví.
obrázek
„Jako malý kluk jsem už o té události věděl hodně, protože se rodiče o tom bavili, já jsem koukal na okénko té sakristie, které bylo pokryto stopami po střelbě. Měl jsem obšírné znalosti o tom příběhu,“ vysvětluje.
Scény v kryptě se točily v ateliéru
Scény v kryptě se natáčely v barrandovských a hostivařských ateliérech, které bylo možné zaplavit vodou. „To byla přesná kopie toho kostela, protože tam nebylo možné aplikovat postřely, což ateliér umožňoval. Ateliér číslo 4 byl v podstatě bazénem, protože tam museli hasiči stříkat vodu, aby parašutisty vyplavili. To v reálném prostředí nešlo, jen v ateliéru. Málem jsme se topili, voda byla studená, ale vyvolávalo to v nás pocity, které asi měli ti skuteční parašutisté,“ vzpomíná Jelínek.
Paměťová stopa: Rudolf Jelínek (zdroj: ČT24)
Režisér nechal ztrojnásobit nálož
Vrací se i k nebezpečné scéně s výbuchem Heydrichova auta. „Režisérovi se ten efekt výbuchu zdál slabý, tak dal zesílit nálož. Když ji ztrojnásobili, střepina z nálože letěla těsně kolem mého pravého oka a zasekla se do sloupu, který byl za mnou. Mohlo se to doslova opakovat tak, jak se to stalo ve skutečnosti. Stačilo pár centimetrů a mohl jsem přijít o oko.“
Herec přiznává, že od války, kdy se museli s rodiči v Kutné Hoře ukrývat ve sklepě před bombardováním, nemá výbušniny a zbraně rád. „Ačkoliv jsem to dostal často do ruky a musel s tím nakládat, zbraně a výbušniny byly moje rekvizity,“ říká.
Se zbraní musel obratně zacházet například i v seriálu Třicet případů majora Zemana jako poručík Hradec.
Ve filmech také často sportoval a jezdil na koni. Láska ke koním ho spojuje s jeho druhou ženou, dostihovou trenérkou a žokejkou Martinou Růžičkovou, se kterou dnes žije na statku nedaleko Prahy obklopen přírodou a zvířaty. „Chápu úsloví, že nejkrásnější pohled na světě je z hřbetu koně. To je činnost, kterou člověk nezapomíná, to je něco moc krásného,“ uzavírá.